Ilustrační snímek. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Česko bude méně „zelené“, ušetří tím stovky miliard korun

  • 256
Plán, jak ozelenit Česko a uspořit více energie, to schytal z mnoha stran. Ekologové a zástupci moderní energetiky mu vyčítají, že není dost ambiciózní a pomíjí potenciál, který obnovitelné zdroje mají. Průmyslové podniky a podnikatelská lobby se zase bojí, že kvůli vysokým nákladům ztratí konkurenceschopnost.

Podniky navíc tvrdí, že nakonec všechno zaplatí zákazník v cenách elektřiny i dražších produktech. 

Ministerstvo průmyslu, které dokument v návaznosti na unijní požadavky před Vánocemi zveřejnilo, volilo mezi dvěma variantami, kolik má dosáhnout podíl obnovitelných zdrojů v roce 2030. Buď 20,8 procenta, nebo 23,8 procenta. První vychází z cíle pro rok 2020, který země splnila už před několika lety, druhá ze současného stavu.

Nakonec se přiklonilo k méně ambiciózní variantě. „Tou druhou cestou jsme nechtěli jít, protože by to stálo během těch deseti let stovky miliard navíc,“ řekl v rozhovoru pro MF DNES náměstek ministryně průmyslu pro energetiku René Neděla. Ostatně podobné argumenty – tedy značné negativní dopady na konečného spotřebitele – Česko kritizovalo i během vyjednávání v evropských institucích.

„Snažíme se maximálně naplnit to, co po nás Evropská unie chce, a zároveň hledáme cesty, aby to mělo co nejmenší finanční dopad na Českou republiku a na spotřebitele. To ale nic neříká o tom, jaký tady bude skutečný energetický mix do budoucna,“ uvedl Neděla. 

Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák však tvrdí, že plán podceňuje potenciál solární energetiky, zejména v případě větších zdrojů. Existuje prý přitom řada vhodných lokalit, kde by mohly vyrůst, jako například brownfieldy, rozlehlé průmyslové areály či logistická centra.

Pokud jde o obnovitelné zdroje, plán sází především na rozvoj větrných elektráren. Ty ale nejsou v Česku příliš v oblibě. „V posledních letech byl u nás k síti připojen jediný velký větrný park. Rozvoj větrné energetiky dlouhodobě brzdí mimo jiné administrativní bariéry a ministerstvo nijak neřeší, jak to zlepšit. Může se stát, že se plánované navýšení výkonu neuskuteční,“ prohlašuje Sedlák.

Podpořit spotřebitele

„Říkáme jasně, jaké zdroje chceme. Preferujeme instalace přímo u spotřebitele – u rodinných domků, u nákupních center, v podnicích. Těm má smysl poskytnout podporu,“ uvádí Neděla. A dodává, že na rozdíl od velkých solárních parků, které jen přispějí ke splnění cíle objemu „zelené“ elektřiny, to přinese více efektů.

Z kterých obnovitelných zdrojů se v Česku vyrábí energie

„Vedle toho, že si pořídím obnovitelný zdroj energie, udělám i další opatření, jako je zateplení, takže zároveň snížím spotřebu energie. A tím také snížím zatížení distribuční soustavy. To všechno na národní úrovni pomůže plnit cíle v účinnosti,“ vysvětluje náměstek. Podle klimatického plánu je dodatečný potenciál malých zdrojů půl až jeden gigawatt instalovaného výkonu a to jsou stovky tisíc nových instalací. Dnes má Česko v solární energii u malých a velkých zdrojů dva gigawatty ve 28 tisících provozovnách. 

Studie poradenské společnosti EGÚ Brno tvrdí, že ekonomicky realizovatelný potenciál je ještě vyšší – zhruba 3,5 gigawattu v roce 2030. Sedlák proto kritizuje, že ministerstvo vyřadilo větší solární zdroje z plánovaných aukcí pro nové obnovitelné zdroje.

Podle náměstka Neděly je však možné, že obnovitelné zdroje už za několik let nebudou potřebovat žádnou podporu, protože budou fungovat na tržním principu. A to nejen kvůli klesajícím nákladům na pořízení, ale také v souvislosti s rostoucí cenou elektřiny.

V Česku už je podle Neděly schváleno několik větších solárních instalací, které dostaly dotaci jen na výstavbu. Nedostanou přitom zvýhodněnou cenu za vyrobenou elektřinu jako elektrárny z doby solárního boomu v letech 2009 a 2010. Česko na podporách z té doby ještě v následujících 12 letech vyplatí kolem 650 miliard korun, na nichž se téměř polovinou podílejí právě solární elektrárny.

„Chceme podporovat hlavně zdroje, které pomohou splnit i další cíle, jako například úspory energie. Nebo třeba v případě vodních elektráren to může být zadržování vody,“ říká Neděla.

Zatímco v podílu obnovitelných zdrojů Česko cíle plní, u úspor energie je nemá ani na dosah. „Česká republika si kdysi vybrala alternativní schéma, že stát na sebe převezme závazky za úspory energie. Byla s tím však spojena složitá administrativa a nebyl o to takový zájem,“ tvrdí Neděla.

Velký potenciál úspor podle něj existuje ve veřejných budovách či v dopravě, což souvisí se změnou vozového parku, který v Česku patří k nejstarším v Evropě.

S jádrem se počítá

Podoba Národního energeticko-klimatického plánu, který Česko v následujících týdnech odešle do Bruselu, bude mít podle Neděly také dopady na aktualizaci státní energetické koncepce. „Plán říká, jaké máme nástroje a jak splníme cíle, které dala Evropská komise. Až to schválí – to bychom měli vědět někdy v polovině roku – a až proběhnou veřejné konzultace, uvidíme, jak se to promítne do státní energetické koncepce,“ popisuje Neděla.

Je podle něj třeba vzít do úvahy to, jak se energetika mění. Posiluje trend směrem k decentralizaci, chytřejším řešením, který je v koncepci nutné více zohlednit. Budoucí energetický mix, jak s ním počítá aktuální dokument, se však podle Neděly příliš nezmění. Koncepce přitom počítá s výstavbou nových jaderných bloků, v roce 2040 má podíl jádra tvořit zhruba polovinu vyrobené elektřiny.

A s jádrem se dál počítá i v Národním plánu. „Musíme mít zdroj, který postupně nahradí uhelné elektrárny, limity na jejich provoz se neustále zpřísňují. Z pohledu státní koncepce je jádro vhodnější cesta než plyn. Nehrozí taková závislost ani výkyvy ceny,“ dodává René Neděla.

Podívejte se z výšky na uhelnou elektrárnu Chvaletice: