Záchrannou kabinu válcovitého tvaru a poměrně malého průměru 53 centimetrů vyrobily na zakázku chilské loděnice. Zbývající dvě kabiny by na místo neštěstí měly dorazit během příštího týdne, informovala dnes agentura AP.
Mřížovitou kabinu si v dole po jejím příjezdu prohlédl jak ministr hornictví Laurence Golborne, tak přítomní členové rodin zasypaných horníků.
Někteří si ji i vyzkoušeli. Také Carolina Lobosová, pětadvacetiletá dcera jednoho ze zavalených, přiznala, že jí kabina připadala na první pohled příliš malá, ale po vyzkoušení ji označila za pohodlnou.
Do každé záchranné kabiny o váze 420 kilogramů, vnitřní výšce asi 1,9 metru a vnitřní šířce 53 centimetrů se vejde ve stoje vždy jen jeden horník.
Vytahování kabiny s horníkem vrtanou šachtou nahoru bude poměrně pomalé, aby zařízení nepoškodilo stěny vrtu. Má trvat asi 15 až 20 minut, pokud bude třeba postupovat jen pomalu, počítá se nanejvýš se 30 minutami pro cestu na povrch.
Poté bude kabina zase dovybavena vzduchem a vodou, a spuštěna dolů pro dalšího horníka. Počítá se proto v zásadě s intervalem hodiny a půl pro spuštění kabiny dolů a její vytažení. Pokud půjde vše podle předpokladů, bude vyproštění všech mužů jednou kabinou trvat asi dva dny.
Pokud se kabina zasekne, horníka zachrání lano
Pod podlahou kabiny jsou tři nádrže na stlačený vzduch, které mají zásobovat vyprošťovaného během cesty šachtou. Pojmou směs 40 procent kyslíku a 60 procent dusíku na asi 90 minut, což by mělo pro cestu bohatě stačit. Telefon v kabině umožní každému vyprošťovanému zůstat celou cestu v kontaktu se záchranným týmem. Dále bude v kabině světlo a pitná voda.
Konstruktéři kabiny museli myslet i na nouzovou situaci. Pokud by kabina v šachtě uvízla, může horník její dno otevřít pákami a spustit se zpět dolů po laně. Protože záchranné vrty jsou budovány celkem tři, byl by pak být spolu s ostatními vyproštěn jinou cestou.
Vláda očekává, že postupné vyprošťování bude zahájeno vzápětí po dokončení vrtaných šachet do zavaleného prostoru počátkem listopadu. Mezitím už také byla oznámena pravidla, na jejichž základě bude stanoveno pořadí nástupu horníků do záchranné kabiny.
Nejprve půjdou do výtahu ti nejšikovnější, pak ti nejslabší, a nakonec ti nejsilnější z 33 lidí uvízlých pod zemí. Podle vrchního lékaře záchranného týmu Jorgeho Díaze má toto pořadí svou logiku.
Od prvních vyproštěných, těch nejšikovnějších, budou chtít záchranáři ihned získat co nejpodrobnější informace o situaci v hloubce a při průjezdu kabiny úzkou, 700 metrů dlouhou šachtou.
Nejdřív instruktáž, až pak záchrana
Složení těchto tří skupin ale bude zavaleným horníkům oznámeno až krátce před začátkem akce. Nejprve se totiž k nim spustí jeden záchranář, aby jim vysvětlil, jak mají s kabinou zacházet, jak se v ní chovat a co dělat v případě nouze. Ten také pomůže vytipovat vhodné pořadí.
Nejpomalejší vrtná souprava typu Satra 950 dospěla zatím do hloubky 425 metrů. Vrtá ale teprve vodicí šachtu malého průměru, která na záchranu nestačí. Po dokončení se tento otvor bude muset dalším vrtákem rozšířit na potřebný průměr asi 60 centimetrů.
Rychlejší souprava typu Schramm již je v této druhé fázi, ale narazila v hloubce 125 metrů na problematickou skálu. Třetí, největší a nejsilnější vrtná souprava, která razí od začátku šachtu v plném profilu, je teprve v hloubce 48 metrů.
Vyprošťování začne tou šachtou, která bude nejdříve hotova. Odborníci se domnívají, že v ten okamžik bude ražba zbývajících dvou pozastavena, protože podobné práce jsou nebývale drahé. Teprve pokud by záchrana první šachtou z jakéhokoli důvodu nevyšla, bude dokončena nejnadějnější ze zbývajících dvou.
