Nechápu, proč tolik negativ v této skromné diskuzi. No jo, ono to není o politice, ani o Škodovce. Za mě pochvalný počin, tím spíše, že málokdo si uvědomuje, jak náročné to je, protože jakkoliv pracovat s duševně nemocným člověkem je značně náročné a slabší povahy to může až vyděsit a totálně rozhodit. Takže je dobře, že začínají přicházet do kontaktu už takto brzo.

Já si dovolím uvést jedno jediné negativum k obsahu článku. A to, že se tu - podle mě zcela nelogicky a nesmyslně - směšují dvě zcela odlišné disciplíny. Psychologie a psychiatrie.

No jo, mají "projekt" a realizují se. Bořit mýty znamená stavět jiné a zda to duševně nemocný rozezná, je otázka

Za mého mládí se stále nastavovalo zrcadlo, teď se neustále boří mýty a bojuje se stereotypy. Oboje je důsledkem ideologie.

Vůbec nevěděla, jak se s ním bavit, protože ji na to nikdo nepřipravil. Ve škole totiž tyhle praktické věci víceméně chybí, je to spíš o teor

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/projekt-spolu-reforma-psychiatricke-pece-destigmatizace-dusevni-onemocneni.A181230_100013_domaci_amu

Koukám, že slečna je celkem vyjevená z toho, že jsou v profesním životě situace, na které je škola nepřipravila. Pokud takto uvažuje dítě, co vylezlo ze ZŠ, pochopím. Ale student nebo absolvent VŠ by měl pochopit, že škola ho nemůže připravit na všechno.

Škola ho může připravit tak na to, že je schopný vyřešit danou situaci svým intelektem,znalostmmi, rešerší, přečtením si odborné literatury, improvizací, zeptáním se staršího kolegy, pokusem-omylem nebo jakkoliv jinak. Pokud absolvent VŠ potřebuje na všechno návod, tak je to smutné.