V roce 1967 byla podepsána s francouzským Saviemem licenční smlouva na výrobu lehkých nákladních automobilů v Avii. Pro třítunku A30 posloužil jako vzor typ Super Galion SG4 a u maličké jedenapůltunky A15 to byl Super Goélette SG2. Výroba se u nás začala pomalu rozjíždět od roku 1968, a to nejprve s významným využitím dílů dodaných z Francie, jejichž zastoupení ve finálním výrobku však postupně klesalo, až jsme se bez nich zcela obešli.
Méně známou skutečností je, že na podvozku Avie A30 vznikl v Karose Vysoké Mýto (dnes Iveco Czech Republic) zajímavý midibus (druh malého autobusu), který byl vyroben sice ve třech různých verzích, ale celkem v pouhých třinácti exemplářích.
Tři prototypy spatřily světlo světa v průběhu roku 1969. Prvním byl 11. března linkový midibus Karosa A30-L7 zamýšlený pro nasazení na méně frekventovaných trasách, které znamenaly pro eš jedenáctky a ertéóčka nehospodárně malé vytížení jejich přepravních kapacit. Netrvalo dlouho a 22. dubna ho následovala dálková a o poznání luxusnější verze Karosa A30-D7.
A na podzim, 24. září, se objevil speciální rozhlasový přenosový automobil Karosa A30-RPA, který měl stejnou karoserii jako jeho dva bráškové pro osobní dopravu, ale diametrálně se od nich odlišoval interiérem s nainstalovaným speciálním vybavením.
Osobní verze Korosy A30 se nakonec sériové výroby nedočkaly. Ne snad, že by je nikdo nechtěl. Ono už bylo štěstím, že nám RVHP tolerovala výrobu normálních autobusů, které jinak pro východní blok z rozhodnutí této organizace vyrábělo Maďarsko. V roce 1972 tedy vznikla alespoň desetikusová série přenosových automobilů Karosa A30-RPA pro Československý rozhlas, který převzal i jejich prototyp z roku 1969.
Karosa A30-L7
Linkový midibus Karosa A30-L7 sloužil k přepravě 24 sedících cestujících, k nim samozřejmě musíme připočítat ještě řidiče. Kapacita zavazadlových prostorů činila 2 m3.
Vnější rozměry vozidel Karosa A30 všech tří verzí byly následující, délka 6,535 m, šířka 2,3 m a výška 2,81 m. Sedmička v typovém označení verzí pro osobní dopravu odpovídá zaokrouhlené délce vozidla v metrech. Kapalinou chlazený vznětový čtyřválec, umístěný nad přední nápravou a pohánějící zadní kola, měl zdvihový objem 3,32 l a maximální výkon 80 k.
Jediný vyrobený exemplář Karosy A30-L7 používal mateřský podnik, ale už někdy v první polovině 70. let ho převzala letňanská Avie. Vůz zde následně dostal nový motor o vyšším zdvihovém objemu, což možná souviselo s modernizací motorů u Avií A15 a A30, rekonstruován byl i brzdový systém. Počátkem následující dekády bylo vozidlo odprodáno do soukromého vlastnictví, majitel ho přestavěl na karavan.
Návrhový výkres midibusu Karosa A30-L7 (linkové provedení A30, číslo 7 udává zaokrouhlenou délku vozidla v metrech)
Karosa A30-D7
Dálkový midibus Karosa A30-D7 byl o poznání luxusnější než jeho linkový bráška. K pohodlí cestujících přispěl menší počet sedadel, kterých zde bylo „pouze“ dvacet, čímž se zvětšil prostor mezi jednotlivými řadami. Samotná čalouněná sedadla disponovala navíc zvýšenými opěrkami zad a hlavy podle velikosti konkrétního soudruha.
Návrhový výkres midibusu Karosa A30-D7 (dálkové provedení A30, číslo 7 udává zaokrouhlenou délku vozidla v metrech)
Krátce po svém zhotovení v roce 1969 se jediný exemplář A30-D7 zúčastnil prestižní mezinárodní výstavy autobusů v Nice ve Francii, která se toho roku konala ve dnech 6. až 10. května. Z Vysokého Mýta tam vedle tohoto midibusu vyrazily ještě autobusy Karosa ŠD 11 "Superlux“ a Karosa ŠD 11 "Evropabus“ se zapřaženým rotelem LP 30. Vysokomýtští se svou technikou v Nice zabodovali a přivezli si domů tři poháry, jednu zlatou medaili a jednu plaketu. Karosa A30-D7 získala ve své kategorii 3. místo za bezpečnostní konstrukci a 12. místo v soutěži karoserií v kategorii autobusů pro dálkovou dopravu.
Karosa A30-D7 tedy zpočátku sloužila především jako předváděcí vůz, následně se zařadila do množiny podnikových autobusů Karosy. Ještě v 70. letech přešla do služeb fotbalistů z SK Vysoké Mýto a sešrotována byla až na samém počátku nového tisíciletí.
Karosa A30-RPA
Rozhlasové přenosové automobily Karosa A30-RPA používal Československý rozhlas například při živých přenosech různých sportovních akcí, společenských událostí a podobně. Osádka se v minimální sestavě skládala z řidiče a dvou rozhlasových techniků. Čtyři přepravní sedadla plus jedno řidičovo pak umožňovala operovat s maximálně pětičlennou osádkou.
Návrhový výkres rozhlasového přenosového automobilu Karosa A30-RPA
Pracoviště v zadní polovině vozu disponovalo trojicí pracovních sedaček, jejich obsazení během jízdy bylo z bezpečnostních důvodů vyloučené. Vysílací aparaturu dodával bratislavský podnik Tesla Elektroakustika.
Poslední A30-RPA dosloužil ve své původní roli až v roce 2008, to už dávno jezdil u Slovenského rozhlasu. Většina z jedenácti přenosových vozů byla při postupném vyřazování od rozhlasu odprodána dalším provozovatelům, kteří si je nechali upravit pro osobní dopravu.
Jeden se ocitl jako linkový v Polsku, tento exemplář dokonce dostal v rámci opravy po nehodě čelo z autobusu Karosa typové řady 700 (viz foto). Jiný stroj, vyřazený z krajového studia Slovenského rozhlasu v Prešově, potom léta používala prešovská hudební skupina Mloci.
