Hodně válečných zločinců bylo pro etnika, za která bojovali, hrdiny, říká bývalý vyšetřovatel mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny v Jugoslávii Vladimír Dzuro. „Někteří z těch, které jsme odsoudili, byli po návratu domů považovány za nespravedlivě odsouzené hrdiny,“ pohlíží zpětně na svou práci v Jugoslávii. A pokračuje: „My jsme sice lidi, které jsme stíhali považovali za zločince, ale zda je někdo zločinec, je v konečném důsledku na soudu. My jsme mu jen měli získat potřebné důkazy,“ hodnotí svou práci.
Klíčovým okamžikem bylo zatčení Slavka Dokmanoviće v lednu 1997, první válečného zločince zatčeného po druhé světové válce. Bylo to v době, kdy mezinárodní tribunál pro Jugoslávii sice byl připravený, ale neměl koho soudit - postjugoslováské státy odmítaly s tribunálem spolupracovat.
Dokmanović byl podezřelý s účastí na hromadné popravě a mučení civilistů a vojáků ve Vukovaru. Mezinárodním vyšetřovatelům se ho nakonec podařilo zatknout na území Chorvatska, ale měli velké potíže dostat ho ze země: „Museli jsme mu nasadit kuklu - ale ne kvůli ponížení, ale aby ho nepoznala chorvatská policie,“ vzpomíná Dzuro. Hrozilo totiž, že by ho chtěla zadržet sama, což by byl nežádoucí precedens pro práci mezinárodního tribunálu.
Zatčený byl starší, podsaditý chlapík, se kterým se v rámci léčky jeden z vyšetřovatelů seznámil tak důvěrně, že ho Dokmanović pozval na rodinnou večeři. Před muži zákona nestál gauner z filmového plátna. „Byl to obyčejný strejc, který se klepal strachy, protože ho zakuklenci právě vytáhli z auta. Byl hrozně vyděšený. Ale já věděl, co udělal. Dokmanović byl u masakru na farmě Ovčara ve funkci starosty, měl tak určitou povinnost. Místo, aby z pozice své funkce situaci umírnil, tak sám ty lidi i bil,“ popsal své dojmy ze zatčení zločince Dzuro v rozhovoru pro Technet.cz.
Vyšetřovatelé měli velké obavy, že Dokmanović by mohl být ozbrojený - a jak se ukázalo oprávněně. Měl u sebe tašku s nabitou zbraní, kterou mu zásahová jednotka ihned odebrala, a tak zbraň zůstala skrytá celou cestu. Dokmanović se tašky několikrát dožadoval, ale eskorta mu ji nikdy nepodala. Nakonec spáchal ve vězení sebevraždu, ale Dzuro pochybuje, že měl stejný záměr i těsně po zatčení: „Myslím, že svědomí ho dohnalo až roce u tribunálu, kdy se musel postavit tváří v tvář obětem.“
Vladimír Dzuro celkem pochopitelně nesouhlasí se domněnkou, že by tribunál protisrbský (velká část odsouzených byli právě Srbové). „Srbi neměli na své straně více zločinců, bylo jich prostě podstatně více,“ říká bývalý vyšetřovatel. Svou roli sehrál i fakt, že federální jugoslávská armáda, tedy nejlépe ozbrojená složka na začátku konfliktu, že se přidala na srbskou stranu. Mělo konečně z velké části srbské vedení.
Ostatně bylo to vidět i z toho, že problémy měli vyšetřovatelé s úřady všech nástupnických zemí. „My jsme vyšetřovali chorvatské zločince, a tak nám chorvatská strana šla na ruku, ale do Srbska jsem prakticky neměli přístup. A u kolegů, kteří vyšetřovali zločince srbské, byla situace přesně opačná,“ vzpomíná Dzuro. „Rozhodně to ani u případů, které jsem vyšetřoval, nebylo tak, že by na jedné straně byla dobrá chorvatská obrana a na druhé špatná federální armáda,“ řekl Dzuro.
Z Prahy do Haagu a do New Yorku
Vladimír Dzuro v letech 1983 až 1995 pracoval jako kriminalista pro Veřejnou bezpečnost, později pro Policii České republiky, nejprve u Kriminální policie v Praze 10 a později v Národní ústředně Interpolu v Praze. V roce 1994 se aktivně podílel na práci mírových sil OSN v bývalé Jugoslávii (UNPROFOR), od dubna 1995 pak zastával více než devět let funkci vyšetřovatele Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Den Haagu v Nizozemsku. V současnosti vede newyorskou kancelář Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN.
Zatkl prvního válečného zločince, exhumoval tisíce těl. Náš člověk v Haagu |
Vladimír Dzuro naplánoval léčku na jednoho z největších novodobých válečných zločinců Slavka Dokmanoviće. Byl přímo i u jeho zatčení. Spolu se svými kolegy a speciální jednotkou čelili situaci, která od druhé světové války žádného vyšetřovatele nepotkala.
Jak se líčí na válečného zločince, si můžete přečíst v článku „Vy ho ale přece nemůžete zastřelit.“ ... . Dzuro se podílel i na odhalování dalších zločinů z války v bývalé Jugoslávii. Přečíst si o tom můžete například v článku Podrž jí ruce. Jak a proč se sexuální násilí stalo válečným zločinem?
Celý rozhovor si můžete pustit zde:
