30 let spolu, 30 let bez sebe – to je jedno z hesel tohoto dokumentu. Skupina Lucie se díky němu poprvé představila na plátnech kin v celovečerním filmu. Jeden z největších českých dokumentárních projektů posledních let přináší pozoruhodnou cestu časem a detailněji se zabývá čtyřmi životy na pozadí hudby.
Film Davida Síse, který byl v roce 2016 premiérově uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, zahrnuje mimo jiné dříve nezveřejněné archivní záběry pořízené samotnými členy kapely. Jeho součástí jsou i záznamy, o kterých si mnozí mysleli, že už ani neexistují.
Z recenze Mirky SpáčilovéRežisér David Sís postupuje jako v každém druhém hudebním dokumentu: nabitá aréna vždy elektrizuje, fanynky v extázi přidávají jiskření, a pak se budují portréty jednotlivých členů skupiny od jejich začátků. Bonus však přinášejí vtipné detaily, třeba jeden líčí seznámení v pivnici, na něž se druhý nepamatuje, z archivu se noří třeskuté podobenky muzikantů ve věku náctiletých, provázené glosami typu: „Účes měl jak hřebíky, říkal jsem si - to bude vůl.“ |
Ve snímku vystupují všichni čtyři členové Lucie – David Koller, Robert Kodym, P.B.CH. i Michal Dvořák. Jak vznikaly jejich nejznámější hity? A co se dělo v zákulisí? Také na tyto otázky odpoví jejich otevřené zpovědi.
Především však film nakreslí portrét čtyř výrazných osobností, které spolu leckdy nedokázaly sedět v jedné místnosti, přesto se dosud potkávají na jednom jevišti. Příběh jedný kapely zachycuje Lucii ve všech jejích podobách i náladách.