Jedenasedmdesátiletý Kanaďan. Devětkrát dokočíroval svůj tým k triumfu ve Stanley Cupu, což je absolutní rekord.
V sobotu odpoledne se chodbou stockholmské arény Globen hrnul na tribunu. Na ledě se schylovalo ke třetí třetině utkání Švédsko - Rusko. „Rozhovor? O. K. Beze všeho. Ale až po zápase!“
Docela přístupná sportovní kapacita nejméně půl minuty pózovala švédskému fanouškovi, jemuž se jaksi nedařilo zprovoznit fotoaparát. Pak promluvila pro MF DNES a deník Sport.
To vás hokej pořád tak baví?
Ano. Stýská se mi po něm. Doma ho teď moc nemáme, když se NHL nehraje.
A nechybí vám koučování?
Ne! Kdepak. Bylo toho dost. Chtěl jsem dělat jiné věci.
Co vás teď vlastně baví?
Přes zimu žiju v Sarasotě na Floridě, kousek od Tampy. Dvakrát týdně si vyrazím na golf. Léto trávím v Buffalu. Pořád trošku pomáhám v Detroit Red Wings.
|
William Scott Bowman |
| * Narodil se 18. září 1933 ve Verdunu v kanadské provincii Quebec. * S americkou manželkou Suellou vychoval tři syny a dvě dcery, žijí střídavě v Buffalu a v Sarasotě na Floridě. * Hokejový trenér v penzi, příležitostný konzultant Detroit Red Wings. * V NHL koučoval od léta 1967 do jara 2002 v St. Louis, Montrealu, Buffalu, Pittsburghu a Detroitu. * Coby trenér devětkrát dovedl mužstvo ke Stanley Cupu, v roce 1991 přispěl k triumfu Pittsburghu jako „ředitel hráčských záležitostí“. * Dvakrát (1977 a 1996) byl v NHL vyhlášen nejlepším koučem sezony. * Za zásluhy byl uveden do hokejové Síně slávy v Torontu. |
Před časem se psalo, že vás chtějí New York Rangers...
(směje se) To se jenom psalo. Býval bych zůstal v Detroitu, kdybych chtěl trénovat.
Co vás přivedlo do Švédska?
Pozvala mě zdejší hokejová federace. Přednášel jsem trenérům, jak se chovat na střídačce.
Co jste je učil?
V NHL kouč při zápase volí trochu jinou strategii. Třeba nasazuje bořící útoky na soupeřovy ofenzivní a podobně...
V Pittsburghu vyčítali Ivanu Hlinkovi, že tohle nedělá. Točil formace podle svého a na protivníka se neohlížel.
Jasně, v Evropě se pracuje jinak. Je tu odlišná mentalita.
Víte, co se Hlinkovi stalo?
Onemocněl?
Ne, měl autonehodu a zemřel.
Vážně? (zesmutní) Totéž se stalo Herbu Brooksovi. Vždyť oni spolu působili v Pittsburghu. To je tragédie. Já si Hlinku pamatuju hlavně jako hráče, hvězdu Vancouveru.
V průběhu vaší dlouhé kariéry jste jistě potkal vícero Hlinkových krajanů. Třeba Jaroslava Jiříka, prvního českého hráče v NHL, že?
Měli jsme ho tam, to je pravda.
Vzpomínáte si na něj?
Jistě. Bylo mu přes třicet, když ho od vás nechali odejít do NHL. Začal na farmě, vzali jsme ho na chvíli nahoru. Ale v tu dobu se mu stýskalo po domově. Měl přítelkyni, letušku z Československých aerolinek. A chtěl jít za ní.
Byl pro vás Jiřík jakýsi „exot“ z východní Evropy, z komunistického bloku?
To ne. Jezdil jsem hodně na mezinárodní turnaje. Viděl jsem spoustu vašich hokejistů. Líbil se mi obránce Josef Horešovský, ten měl strašně prudkou ránu. Znal jsem Miroslava Šubrta, Vladimíra Kostku a taky trenéra Luďka Bukače. Co ten vlastně dělá?
Je v důchodu. Odpočívá na chalupě, hraje golf a pracoval na knize o hokeji.
No a v Pittsburghu jsme měli Jiřího Hrdinu. Chytrý chlap, spolehlivý defenzivně, pomohl v začátcích Jágrovi. Vybavuju si taky bratry Holíkovy. A počkejte, ještě jsem kdysi do St. Louis chtěl jednoho útočníka. Bylo to v roce 1969. Jan Havel se jmenoval. Jenže oni ho do Ameriky nepustili. Ani Horešovského.
Když jste pak v 80. letech působil v Buffalu, toužili jste i po forvardovi Dudáčkovi, že? To byl první Čech vybraný v prvním kole draftu.
Ano, už v osmnácti nebo devatenácti reprezentoval Československo na Kanadském poháru. Pak měl ale zdravotní problémy. Proto se k nám nedostal. A rovněž mě zaujal jeden obránce. Menší postava... (pátrá v paměti) Jan...
... Jan Suchý? To byl asi nejlepší český ofenzivní zadák všech dob.
Ano, parádně mu to myslelo... Vůbec jste měli hromadu báječných hokejistů.
Povídejte o Jágrovi. Jaký byl coby mladík?
Prvně jsem ho viděl na turnaji v Helsinkách, kde hrál v útoku s Holíkem a Reichlem. Potom jsme ho v roce 1990 draftovali. Považovali jsme ho za největší talent toho ročníku. Naštěstí jsme ho získali, i když jsme si vybírali až jako pátí.
On skoro neuměl střílet, když přišel do Pittsburghu, protože doma vozil puk až do branky. Prý jste jej nutili, aby na zakončení dřel.
Já jsem ho trénoval až v jeho druhé sezoně. Ale máte pravdu, nedovedl opravdu tvrdě vypálit. Vypracoval se. Už v devatenácti měl strašnou sílu. Chtěl něco dokázat, projevil velkou vůli. Teď údajně válí v Omsku. Vyprávěl mi o něm jeden chlapík z ruské televize. Že prý hraje nejlíp za posledních deset let.
Ano, daří se mu. Rusové ho zbožňují. Sledoval jste, jak se v NHL postupně měnil?
Jistě. V Pittsburghu začal mezi spoustou skvělých hráčů. Jenže většina jich odešla, tým slábnul, a na Jágra byl čím dál větší tlak. Úplně všechno bylo na něm. Neměl to snadné. Pak šel do Washingtonu, to pro něj nebylo příhodné místo. Mužstvo bylo slabé, neseděl mu styl hry. Podle mě by teď v New York Rangers zářil, kdyby se hrála NHL.
Ano, do Rangers se moc těšil. Toužil se tam předvést. V Kanadě a Spojených státech ho však část lidí nesnáší. Tvrdí o něm, že je přeplacený a že už nehraje jako dřív. Souhlasíte?
Slušně si v NHL vydělávalo docela dost hráčů. Jenže Jágr byl prvotřídní atrakce. Čtyřikrát za sebou vyhrál bodování. To se podobně placeným hokejistům nepovedlo. Tak čtyři roky byl nejlepším hráčem v lize. Nedostával tolik peněz pro nic za nic.
On už se dovedl prosadit jako mladík v Pittsburghu, že?
V Penguins se tehdy sešlo perfektní mužstvo. Mario Lemieux, Stevens, Mullen, Francis... A taky Bryan Trottier. Ten hodně pomohl Jágrovi, radil mu, postaral se o něj. A Jágr za nás dával důležité góly. Hlavně při tažení za druhým Stanley Cupem. Mario Lemieux si v play-off zlomil zápěstí a Jágr to ve dvaceti vzal na sebe. Třemi góly úplně sám porazil New York Rangers.
V Detroitu jste pod sebou měl brankáře Dominika Haška. Ten hodně pomohl k vašemu poslednímu triumfu ve Stanley Cupu, že?
Nesmírně toužil po vítězství. Naše sestava byla velmi kvalitní, ale v klíčových zápasech jsme ho potřebovali. V semifinále jsme prohrávali s Coloradem 2:3 na zápasy. Potřebovali jsme příští dvě utkání bezpodmínečně vyhrát. A on dvakrát po sobě vychytal nulu.
Zkrátka jste se na něj mohl spolehnout.
Ano. Mužstvo mu věřilo. Vyplatil se každý dolar, který do něj Red Wings investovali. Když jsme se dostali do krize v prvním kole ve Vancouveru, chytil penaltu. Ve finále pustil jen pět gólů ve čtyřech zápasech.
Kam byste jej zařadil v historii?
Od rozšíření NHL v šedesátých letech patří k nejlepším brankářům. On, Ken Dryden, Bernie Parent a Patrick Roy. Když odešel z Buffala, mužstvo se dlouho nemohlo vzpamatovat. Jeho statistiky jsou ohromující. Jakmile skončí s hokejem, určitě ho přijmou do Síně slávy.
Bylo mu čtyřicet. Myslíte, že se ještě dokáže vydrápat na vrchol?
Vynechal jednu sezonu, v další chytal jen čtrnáct zápasů, než se zranil. Ani v tomhle ročníku nehraje. Ale může se vrátit. Třeba legendární Jacques Plante skončil, po třech sezonách jsme ho angažovali do St. Louis a on se dostal do All Star Teamu NHL.
Dovede Hašek totéž?
Proč ne? Je to dříč, vždycky si udržuje kondici. A navíc je ve vhodném klubu. Ottawa má silné mužstvo.
Než jste skončil, vedl jste v Detroitu i Jiřího Fischera s Jiřím Šlégrem. Fischer je velký talent, co říkáte?
Jiří se neustále zlepšuje. Potřebuje jedině upevnit sebevědomí. Bude mu pětadvacet, dospívá ve výborného hráče.
A co Šlégr? Toho jste získali z Atlanty, ale v play-off...
... (usměje se a skočí do řeči) Hrál jenom jeden zápas... Poslední partii ve finále. Odvedl skvělou práci, ačkoliv předtím dlouho nenastoupil. Líbil se mi, jenže my jsme neměli žádné zraněné. Nebylo třeba zasahovat do sestavy. Ani nevím, proč s ním potom neprodloužili smlouvu. Do Detroitu by se býval hodil.
Bavíme se o NHL, nicméně ligu v současnosti ničí výluka. Povede se ještě sezonu zachránit?
Už vznikla ohromná škoda. Obě strany by musely udělat velký ústupek. A zbývá strašně málo času.
 Největších ovací zaplněných ulic se v červnu 2002 dočkal trenér Scotty Bowman, který s Detroitem vybojoval už třetí Stanley Cup. |
