Nebojte se malých dírek v okně letadla. Není to omyl ani závada

Velká dopravní letadla mají malé ventily v oknech. Cestujícím ovšem nehrozí nebezpečí. Dírka je zde už patnáct let pro jejich pohodlí, bezpečí a výhled.

Statistický pohled na letecké nehody

Hromadná letecká doprava je již dlouhodobě nejbezpečnější způsob cestování.

Pokud máte strach z létání, stačí jakákoli nestandardní maličkost, aby vám zvedla tepovou frekvenci. Pro někoho to může být turbulence či nečekané zpoždění. Jiné může vyděsit i to, že najdou miniaturní dírku v okně.

Ale nemusíte se bát, nejde o technickou závadu ani o náhodu. Nepatrný bezpečnostní ventilek prochází jednou, či více vrstvami okenních tabulek, aby tak umožnil vyrovnat tlak a zbavit mezeru mezi tabulkami přebytečné vlhkosti. To usnadňuje výhled z okna a zároveň přispívá k tepelné izolaci i pohodlí cestujících.

Více vrstev jako pojistka i ochrana okna

První námi dohledaná zmínka týkající se vícevrstvého okna dopravního letadla pochází z amerického patentu přihlášeného v roce 1936: „Ve výškách mezi 10 a 15 tisíci stopami (3 - 4,5 km, pozn. red.) jsou extrémně nízké teploty vzduchu, což vede k částečnému, či naprostému zamlžení oken. Skrze jednoduchou okenní tabulku se navíc rychle ochlazuje vzduch uvnitř letadla,“ uvedl tehdy Stephen Zand z firmy Sperry Corporation svůj nápad.

„Navrhuji tedy využít dvojitá okna, pokud možno s dostatečným meziprostorem, aby fungoval jako zvuková i tepelná izolace.“ Jeho návrh obsahoval malou trubičku, která vedla z meziprostoru např. do zásobníku s absorpční látkou a sloužila tak k vysoušení.

Patent z roku 1936 (udělen 1940) ukazuje řešení dvouvrstvého okna do letadel. Trubička (7) umožňuje odvádět vlhkost.

Patent firmy Airbus z roku 1996 (udělen 1999) ukazuje vícevrstvou strukturu okna. Tento patent počítá s udržováním vnitřního tlaku prostřednictvím trubičky (10).

Od třicátých let se pochopitelně mnohé změnilo. Letadla dnes obvykle létají ve výšce kolem 10 km nad mořem, a vyrovnání tlaků je tedy ještě důležitější. Běžné okno v moderním dopravním letadle se skládá ze tří vrstev:

• plastová ochrana - je nejblíže cestujícím, a chrání okno před škrábanci a ušmudlanými prsty a nosy těch, kteří se rádi dívají z okna.
• vnitřní okenní tabulka - je dostatečně silná na to, aby sama o sobě odolala rozdílu tlaků mezi vnějším a vnitřním prostředím. Právě v této tabulce je již zmíněná dírka.
• vnější okenní tabulka - silná vrstva plexiskla je to hlavní, co stojí mezi vámi a vnější řídkou atmosférou. Teprve kdyby tato vrstva z nějakého důvodu selhala, je zde vnitřní okenní tabulka.

Struktura okna v Boeingu 737. „Breather hole“ v prostřední tabulce zcela dole.

Při letu ve velké výšce je tlak v kabině letadla přibližně třikrát vyšší než v okolí. Malá dírka, která je ve vnitřní okenní tabulce, slouží podle vyjádření výrobce oken do letadla, GKN Aerospace, k „vyrovnání tlaku mezi kabinou pro cestující a mezeře mezi okenními tabulkami, aby tak vyšší tlak v kabině působil pouze na vnější panel.“

Ve velmi nepravděpodobném případě, že by vnější panel praskl, přichází teprve ke slovu prostřední tabulka. Dírka v ní samozřejmě znamená, že vzduch bude z kabiny unikat ven, ale vzhledem k velikosti otvoru jde o kontrolovaný únik, nikoli o náhlou dekompresi, která je vždy velmi dramatická.

Při pohledu shora je evidentní, že dírka nevede až ven, ale pouze do prostoru mezi okenními tabulkami.

Většina cestujících si malé dírky všimne teprve díky typické námraze, která se kolem ní ve velkých výškách vytvoří na vnitřní straně vnějšího panelu. Teplota okolního vzduchu je často nižší než -50 ºC, a vnější panel je tak velmi studený. I nepatrné množství vodní páry, která sem vniká přes malý otvor ve vnitřním panelu, se ihned sráží na vnější tabulce a poté zamrzá. Opět se nemusíte bát, že by to znamenalo jakékoli narušení pláště, tato voda pochází zevnitř letadla. Mimo jiné právě i z potu nervózních cestujících.