Japonsko má už téměř 40 let k dispozici laboratoř splňující nejpřísnější kritéria pro práci s nebezpečnými původci lidských nemocí. Zařízení ve městě Musašimurajama bylo dokončeno již v roce 1981, ovšem první patogeny „nejnebezpečnější kategorie“, pro jejichž výzkum vzniklo, se do něj dostaly v září letošního roku. A to jen díky blížící se olympiádě a epidemii eboly, která propukla v roce 2015.
Laboratoř totiž narazila na ohromný odpor místních obyvatel, kteří vytrvale protestovali proti tomu, aby dostala osvědčení nejvyšší, tedy čtvrté úrovně biologického zabezpečení (tzv. BSL 4 z anglického Biosafety Level). Až do letošního roku tak laboratoř pracovala na úrovni BSL 3.
Mohla tedy pracovat pouze s méně nebezpečnými patogeny, například živými chřipkovými viry či virem HIV (podobně jako laboratoř při pražském ÚOCHB, do které jsme se dostali těsně před jejím otevřením). V laboratořích standardu BSL 4 se pak pracuje s ještě nebezpečnějšími (např. snáze přenosnými) patogeny, jako jsou třeba původci virových krvácivých horeček (ebola atp.). Biologických zařízení s nejvyšším zabezpečením je na světě pouze pár desítek, převážné ve vojenských zařízeních (najde se i pár civilních). V Česku máme jednu v Centru vojenské ochrany v Těchoníně.
Ovšem vraťme se k Japonsku. V roce 2015 tamní vláda v souvislosti s epidemií eboly v západní Africe zvýšila tlak na samosprávu v Musašimurajamě. V létě 2015 téhož roku pak došlo k dohodě, která měla umožnit omezené experimenty s ebolou a jí příbuzným virem lassa, ovšem naplnění se nedočkala.
Všechny zúčastněné strany souhlasily s dovozem patogenů do Japonska až v červenci letošního roku. V září pak vzorky skutečně doputovaly na místo. Japonští vědci tak poprvé budou mít přístup k infekčním vzorkům viru eboly a jejích čtyř blízkých příbuzných virů krvácivých horeček.
Pro kontrolu
Infekční viry jako takové nebudou v tuto chvíli předmětem výzkumu. Mají sloužit jako kontrola dnešních japonských testů na výskyt těchto virů v těle pacienta. Prověrka se provádí i kvůli pokračující epidemii eboly v Demokratické republice Kongo, během které se virus šíří do nových oblastí a mění se. „Kalibrace“ testů je tedy pochopitelný krok.
Japonští vědci by také výhledově v novém zařízení mohli zkoumat nově objevené příbuzné z této skupiny virů, které se v posledních letech daří nalézat. V roce 2018 byl například objeven ebole velmi podobný virus mengla v čínských netopýrech a dva další její „příbuzní“ v rybách v Jihočínském moři. V tuto chvíli nikdo neví, zda mají potenciál v dohledné době „přeskočit“ na lidi a jak nebezpečné by to v takovém případě mohlo být, pro virology jde tedy i proto o zajímavé téma.
Někteří odborníci se ovšem obávají, že Japonsko (také) využívá příležitosti, aby se zařadilo do „klubu“ zemí, které mají laboratoře nejvyšší úrovně zabezpečení. Což znamená, že mohou rychleji reagovat na případný biologický útok, ale výrazně se tím přiblíží možnost skladování či vývoje biologických zbraní (a jejich případní protivníci s tím musí počítat). V této souvislosti není asi od věci, že Čína má poměrně rozsáhlý program, v jehož rámci již jedna laboratoř úrovně BSL 4 funguje a další čtyři se připravují do provozu.
