Muzikál v hollywoodském stylu. O to se v roce 1965 snažila dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Jelikož měli za zády nesmírně oblíbené pražské divadlo Semafor, Barrandov se rozhodl do nákladného muzikálu investovat. Šlo o nejdražší projekty své doby, Klarinety přišly na sedm milionů korun. Ale vyplatilo se. Čtyři miliony diváků v kinech mluví za vše. Vznikla nestárnoucí klasika, ve které se v té době objevily všechny myslitelné hudební hvězdy a písničky z ní se hrají dodnes.
Močení na sovětské vojákyWaldemar Matuška a Eva Pilarová si odnesli z natáčení Kdyby tisíc klarinetů téměř roční zákaz umělecké činnosti. Důvodem byla fáma, že z balkonu v Karlových Varech močili na sovětskou delegaci, u čehož měl Karel Gott zpívat Tam, kde šumí proud a Matuška …a cáká, a cáká. “Už během natáčení se šířily různé fámy, na nichž nebylo zbla pravdy. Nám připisované kousky nešly ani stihnout, protože se měly odehrávat v jeden okamžik v různých koutech republiky,” řekl k tomu pro ČTK Karel Gott. |
Příběh o tom, jak se jednomu vojenskému pluku záhadně promění zbraně v hudební nástroje a u všeho je televize, která z toho dělá reportáž, funguje dnes úplně stejně, jako před více než 50 lety. Protiválečné ladění, ale i ukázání fungování médií a televize, to jsou všechno věci, které ani trochu nezestárly.
Původní divadelní hru, ze které film vychází, chtěl zfilmovat Miloš Forman, ale nakonec se mu to nepodařilo. Režie se chopili Jan Roháč a Vladimír Svitáček. Jiří Suchý ale vzpomíná, že neměli od začátku na růžích ustláno. Kdyby tisíc klarinetů bylo do kin uváděno čtyři měsíce po jiném velmi úspěšném filmovém muzikálu - Starci na chmelu. Ti měli navíc ještě tu výhodu, že šli do kina jako barevný film.
Snímek si u nás mohou pustit členové iDNES Premium v té nejlepší kvalitě, v HD přepisu Národního filmového archivu.
Zdroj: Národní filmový archiv / © Státní fond kinematografie