Východiskem jevištního díla se stal Léblův nezveřejněný deník z posledního roku režisérova života před jeho sebevraždou.
Hrací prostor vršovického Vzletu připomíná taneční sál či tělocvičnu, divadelní hlediště vzniká použitím elevace a na ní umístěných židlí. Na ploše, kde tři protagonisté prezentují režisérčinu vizi, je rozprostřen žlutý baletizol, oddělený od okolí „policejní“ plastovou páskou. Jako jediný scénografický objekt pak funguje černá sedačka, podle potřeby posouvaná, čas od času převrácená. Nad herci visí velké plátno, kam jsou promítány úryvky textů i filmové výjevy.
