Je ta válka na Ukrajině, nebo v Ukrajině? Čeština má v tomhle jasno

Čech to neřeší. Vyrazíme lyžovat na Moravu, na Slovensko anebo jinam. Čeština nemusí vždy odrážet to, co vnímá cizinec. Týká se to třeba i toho, jestli je u názvu jeho země ta správná předložka.

Vitalie Dalecká je Ukrajinka. Nedávno jsme s ní dělali rozhovor na téma pomoci válečným uprchlíkům. V krátkém představení, co je zač a odkud pochází, v textu opravila, že se nenarodila „na Ukrajině“, ale „v Ukrajině“.

Na? Nebo do?

• Za týmem Jaromíra Jágra do Kladna, na Kladno? Lze obojí.
• Předložku „na“ nejčastěji volíme podle toho, jestli je daná oblast geograficky výš.
• Třeba že je na mapě víc na severu, případně ve vyšší nadmořské výšce. Deník Metro ale sídlí „na Smíchově“, i když je Smíchov dole u řeky.
• Když řeknete, že jedete „na Mělník“, může to znamenat, že míříte buď přímo do města, nebo jste se naopak vydali pouze tím směrem.

Má české školy, předložku proto neřeší
„Vlastně jsem poprosila o korekturu manžela,“ vysvětlila, když jsme ji ohledně správného psaní předložky „na“ nebo „v“ oslovili. Vitalie připouští, že v tomto ohledu je její český manžel sečtělejší. „Ukrajinec by použil určitě spojení v Ukrajině. Já jsem chodila do školy tady, proto ten rozdíl příliš nevnímám,“ říká rodilá Ukrajinka Vitalie Dalecká.

V internetové poradně Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ AV ČR) najdete vysvětlení, že „volba předložky je v těchto případech ustálená a daná tradicí“. Říkáme tedy na Slovensku, na Moravě, na Ukrajině, pokud tam jedeme, je to opět ve spojení s předložkou „na“. Čeština však toto spojení používá nejen u států, ale i v případě ostrovů: na Maltě, na Krétě. Ovšem u Grónska, byť je to ostrov, platí pro náš jazyk „do Grónska“ a také „v Grónsku“.

Bojovalo se o jméno i o území

Užhorod býval hlavním městem Podkarpatské Rusi, která patřila k Československé republice.

• O nejzápadnější výspu Ukrajiny se ve 20. století vedly spory. A to jak slovní, tak vojenské. 
• V první republice se bývalá součást Rakouska-Uherska nazývala Podkarpatskou Rusí. V roce 1939 z ní na pár dní byla Karpatská Ukrajina. 
• Po „referendu“ v roce 1945 Československo „dobrovolně“ podstoupilo tuto část našeho státu Sovětskému svazu. Ten ji nazval Zakarpatskou Ukrajinou. 
• Nyní je to Zakarpatská oblast Ukrajiny.

Pokud vnímáme pocity jiných, lze pravidla měnit
O vysvětlení jsme požádali Martina Proška, ředitele ÚJČ AV ČR. „Pokud byste hovořili česky, je skutečně namístě respektovat normy češtiny a použít ‚na Ukrajině‘. Je celkem běžným jevem, že co zní v jednom jazyce zcela neutrálně, může v jiném jazyce být spojeno se zcela jinými skutečnostmi a konotacemi, ale není to důvod měnit pravidla jednoho jazyka kvůli druhému plošně a poněkud mechanicky,“ vysvětluje Prošek. Jak ředitel ÚJČ podotýká, je však možné v soukromé komunikaci uvnitř uzavřeného okruhu lidí, například v zaměstnání, na školení, v ubytovacím zařízení a podobně, dojednat jiná pravidla a s ohledem na pocity Ukrajinců používat spojení „v Ukrajině“.

Ukrajinci, kteří v současnosti našli kvůli válce ve své vlasti domov v Česku, ale i ti, kteří u nás již delší dobu žijí, občas připomínají, že by raději slýchali spojení „v Ukrajině“ než naše zaběhlé „na Ukrajině“. Vysvětlují to tím, že s předložkou „na“ se pojí významový odkaz na nějaké okrajové území, které je významově podřízené většímu celku.

Víc vadí ruština než předložka „v“ nebo „na“
Spor, jestli říkat „na“ či „v“, ale není až současný. Výrazněji totiž začali jak tlumočníci a překladatelé, tak Ukrajinci u nás řešit tento problém už v roce 2014, kdy Rusko okupovalo východní Luhanskou a Doněckou oblast jejich země. Tehdy se začalo výrazněji prosazovat především odruštění ukrajinských pojmenování.

Jazyková hranice

• Ukrajinštinou hovoří přibližně 40 milionů lidí. 
• Některé oblasti Ukrajiny, především ty východní, jsou výrazně jazykově ruské. I tím odůvodňují Rusové napadení Ukrajiny; jako ochranu ruskojazyčného obyvatelstva.
• Od roku 2017 platí zákon, který omezuje užívání ruštiny v celostátním měřítku.

Evropsko Ukrajinská Perspektiva (EUP), organizace, která se snaží zvyšovat povědomí o své mateřské zemi, se například zasloužila o to, aby se od roku 2019 na informačních tabulích příletů a odletů našich letišť nepsalo z ruštiny převzaté pojmenování Kyjev, ale Kyiv.

„Ukrajinec samozřejmě řekne ,v Ukrajině‘, ne na ,Ukrajině‘,“ říká Galina Andrejcivová, ředitelka EUP. Ví, že některým krajanům se obrat „na Ukrajině“ nelíbí. Ona sama v tom ale po více než dvaceti letech problém nevidí a neřeší to. „Asi by bylo složité a zbytečné kvůli tomu měnit zaběhlá pravidla češtiny,“ říká Galina. Ona sama, i řada Ukrajinců, pomáhájících teď aktivně uprchlíkům, má problém s ruštinou. I když ví, že jazyk není viníkem, nechuť k ruštině u ní v posledním období zesílila. „Mluvit jazykem okupanta a agresora se nám moc nechce,“ říká ředitelka EUP. Samozřejmě když do jejich centra dorazí s prosbou o pomoc rusky hovořící ukrajinští běženci, nikdo je neodmítne ani nedá najevo vztah k ruštině. Tady podle názoru Galiny Andrejcivové žádná hranice není.