„Haló, stůjte!“ Vrátný na jednom z velkých pražských hřbitovů volá na rekreačního běžce, který si vybral trasu přes rozlehlé pohřebiště. „Tady nesmíte běhat, běžte jinam!“
Jenže hřbitovní řád, a to nejen v Praze, takovou aktivitu nijak nezakazuje. I když ji lze schovat pod větu, kterou najdete ve všech hřbitovních řádech u nás: „Zdržet se takového chování, které by se dotýkalo důstojnosti zemřelých nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti.“ Tak například vnímají běhání v prostorách zemřelých v Ostravě. „Pozůstalí a návštěvníci hřbitova mohou mít pocit, že běhání po hřbitově se dotýká důstojnosti tohoto místa, a mimo jiné prostory pohřebiště nejsou určeny k provozování sportu,“ odkazuje Nataša Lukášová, vedoucí oddělení hřbitovní správy Slezské Ostravy, na výše uvedené znění řádu.
Klid na učení i randění
„Běhání je aktivita, která mě právě na hřbitově nijak neuráží,“ myslí si Lukáš Ditrich, architekt, který se problematikou hřbitovního prostoru dlouhodobě zabývá. Jako vysokoškolák se na hřbitov chodil třeba učit, měl to blízko a byl tam klid.
Vybrat si hřbitov jako místo pro rande jako přehmat proti bontonu také nevidí. „Třeba házet frisbee, to už by bylo moc,“ říká architekt k tomu, co by i pro něho bylo na hřbitově jako trávení času za hranou. Souhlasí ale s tím, že vnímání atmosféry na hřbitově, co se může a nemůže, je individuální. „Pokud chápete hřbitov jako místo, kde se mluví tiše a chodí pomalu, tak bych výhrady chápal,“ říká architekt. Záleží také na velikosti a typu místa piety. „Něco jiného je rozlehlý Ďáblický hřbitov a něco jiné Malostranský, který je už jen památka,“ myslí si Ditrich.
Běžci jsou naši přátelé
Shovívavý k rekreačním běžcům, kteří buď přes hřbitov jen probíhají, nebo ho k běhu využijí, je ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený. „Řád běhání nezakazuje. Někteří kolegové mají poněkud extenzivní výklad řádu a pravděpodobně běh považují za nedůstojný a nepietní, komentuje výzvu k opuštění hřbitova kvůli běhu Červený.
Jako ředitel je jednoznačně pro zapojení hřbitovů do organismu města. „Hřbitovy přebírají funkci městských parků, aniž by docházelo ke konfliktu s hlavní pietní funkcí. Běžci jsou naši přátelé,“ dodává ředitel pražských pohřebišť. Běhání nezakazují ani v Brně. „Na hřbitově je zakázáno jezdit na kole, kolečkových bruslích a venčit psy a další zvířata,“ vymezuje zakázané dění Alena Říhová, ředitelka Správy hřbitovů města Brna.
Rockový koncert? Asi ne
Na svátky zemřelých ožívají mexická pohřebiště čilým ruchem. Žijící Mexičané se tu „setkávají“ se zemřelými, pořádají tu pikniky, hraje hudba. Ve Spojených státech se ještě před sto lety u hrobů pořádaly pikniky. „Rockové koncerty a cvičení jógy v anglosaském prostředí, to mi tolik nesedí,“ doplňuje názory na hřbitovní činnosti architekt Filip Ditrich. Koncerty se konávají i ve Vídni, Ditrich zmiňuje i jakési varianty orientačního běhu hřbitovem. Některé zvyklosti by asi u nás nezaváděl.
