Po uhelném dole Svea na norském souostroví zbyly jen rezavé koleje a rozpadající se cihlové budovy. Špicberky se od těžby začínají odvracet kvůli negativnímu vlivu na jejich krajinu a životní prostředí. „Musíme se pokusit vrátit oblast zpět přírodě,“ prohlašuje nyní bývalý norský ministr životního prostředí Espen Barth Eide.
Na Špicberkách dnes žije zhruba 3 000 lidí. Toto norské souostroví se ohřívá rychleji než kterékoliv jiné místo na planetě. Kousek po kousku teď souostroví zahlazuje všechny stopy po své těžební minulosti.
U starého dolu Svea končí v prázdnu rozbité železniční koleje. Ani ze stovky budov, které kdysi tvořily město, nezbylo téměř nic. Uhlí sice v dobách největší slávy přineslo norskému souostroví bohatství, dnes je spíš prokletím pro tamní klima.
Důl Svea i okolní osada, vzdálené 40 minut letu vrtulníkem od hlavního města Longyearbyen, byly po nedávno dokončeném rozsáhlém projektu obnovy „navráceny matce přírodě“.
„V době největšího rozkvětu zde byla kasárna pro 300 lidí s jídelnou, letiště s 35 000 cestujícími ročně, elektrárna, dílny i sklady,“ uvedl Morten Hagen Johansen, který má projekt na starosti.
Dnes už zde zůstala jen hrstka objektů vytvořených člověkem. Patří mezi ně několik zchátralých cihlových budov, zrezivělé kolejové vozidlo a železniční koleje, po kterých se kdysi přepravovaly vagony naložené uhlím.