náhledy
Maria Rumlová, vrchní sestra ústředního lékařsko-psychologického oddělení ÚVN.
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
„Od jara po letošní únor jsem já osobně měla 95 hodinových terapií s personálem v rámci podpůrné péče,“ říká Rumlová.
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
„Abychom přežili péči o těžce nemocné, musíme realitu trochu popírat.“
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
„Jak jsme v úzkých, lépe spolu komunikujeme, personál se semknul... Je to trochu jako když v armádě dělají rotace. Před pandemií byla velká fluktuace personálu, pořád se zaučoval další a další lidé a z toho plynula frustrace. To se nyní proměnilo v potřebu si pomáhat a spolupracovat.“
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
„Je mi velmi líto mediků. Pracují s ohromným nasazením, takzvaně ještě nepřipravení, jdou pomáhat a do toho mají paralelně zkouškové období, které řada lidí nemůže zvládnout, ani když do nemocnice nechodí. Vidíme lidi, kteří třeba chodí na „dvanáctky“ a pak je potřetí vyhodí od státnic.“
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
„Když jde o nás samotné, vždy najdeme nějaké hluché místo. Vždy máte nějakou teorii, která je pro ostatní dobře pochopitelná, protože ji vidíme u pacienta. Ale jak se to týká nás, najednou je to jiné,“ říká sestra.
Autor: Stadler Jakub, MAFRA
V nemocnici nabízíejí práci s terapeutem, práci s tělem, relaxační techniky. To když nejde o nic vážného. A potom i možnost začít navštěvovat psychologa či psychiatra.
Autor: Stadler Jakub, MAFRA