Pondělí 16. května 2022, svátek má Přemysl
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 16. května 2022 Přemysl

Zdravotníci čelí i panické atace. Trápí je stres i děti doma, říká terapeutka

  19:16
Zdravotníci fungují již rok na hranici svých možností a začíná se to projevovat i na jejich psychice. Nemocnice se proto snaží jim co nejvíce pomáhat. „Zájem o pomoc se zvýšil pětkrát až šestkrát, řešili jsme dokonce i panické ataky,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz Marie Rumlová, koordinátorka psychické pomoci pro personál v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Maria Rumlová, vrchní sestra ústředního lékařsko-psychologického oddělení ÚVN | foto: Stadler Jakub, Luděk Stránský,  MAFRA

Zdravotníci musí být na vysokou úroveň stresu zvyklí i normálně. Je to teď ale horší?
Určitě ano. Jsme zvyklí o svou psychiku pečovat, na oddělení máme osmnáct psychologů, kteří zastřešují práci s personálem. Od roku 2006 máme krizovou adresu, fungujeme v týmech zátěžové, paliativní péče (péče zaměřená na zlepšování kvality života pacienta, pozn. red). 

Teď u nás vznikl ještě systém peerů (peer pracovníků, tedy kolegů, kteří jsou vyškolení, aby byli schopni poskytnout první psychologickou pomoc, pozn. red.), ten se rozmáhá po celé republice.

Na jaře jsme pomoc většinou řešili přes videokonference, teď k tomu nabízíme různá relaxační cvičení, kurzy... Vytvořili jsme instruktážní video a pak dvě videa „do kapsy“, protože jsme zjistili, že i když zdravotníci chtějí, v zátěži s námi někdy nejsou schopni komunikovat. Proto přijdou až v krizové situaci.

Jak velký je zájem o pomoc?
Čísla máme nyní poměrně vysoká. Od jara po letošní únor jsem já osobně měla 95 hodinových terapií s personálem v rámci podpůrné péče. To jsem ale jen já, nepočítám do toho supervize, které se také hodně navýšily.

Jen přišli do praxe, už potkali smrt. Nespíme, část chce skončit, líčí medici

Pro srovnání, jak to bylo před pandemií?
Z hlavy přesně nevím, ale o dost méně. Řekla bych, že se to zvýšilo tak pětkrát, šestkrát. Já řeším primárně sestry a jen u nich máme vysoké počty případů, kdy přišly osobně požádat o pomoc. Dokonce jsme jim pomáhali, když přišly o někoho blízkého samy. A samozřejmě velmi těžce nesou zvýšenou míru úmrtnosti u pacientů.

Co je kromě úmrtnosti pro zdravotníky nejvíc stresující?
U lékařů je to na prvním místě fakt, že nemohou kvůli aktuální situaci dělat svou práci a jsou zcela vyřazeni ze své běžné pracovní pozice. Třeba chirurg nyní vlastně dělá internu, kterou v uvozovkách neumí nebo se ji spíše teprve učí. A i lékařům, kteří umějí s internou zacházet dobře, dělá někdy problém pracovat s člověkem, jemuž není jen zle, ale k tomu trpí třeba Alzheimerovou chorobou. Nejsou na to zvyklí. Třeba mladí pak mají problém, že se nyní nemohou chystat na atestace.

Sama se čtyřmi dětmi

Sestřičky zase často mají starosti se svými rodinami. Dělají spoustu „dvanáctek“ a děti mají ve školce. Kombinují větší zátěž v práci a nestandardní situaci doma, protože tato péče většinou leží na nich. Mám tady třeba sestru, která má čtyři děti a je na ně sama. Zvládnout to po tak dlouhou dobu je prakticky nemožné.

Zmínila jste to částečně v souvislosti s lékaři, ale i sestry nyní pracují v jiných týmech než normálně. Není to také stresor?
Na jaře to tak bylo, viděli jsme různé negativní signály ve smyslu „jdu do jiného prostředí, tu pozici nezvládnu“. Podstatný byl i nedostatek informací ve smyslu, kam půjdu a kdy. Nevěděli jsme, na jakém oddělení budeme třeba za týden... 

Dnes je až překvapující, že celá situace působí i trochu očistně. Jak jsme v úzkých, lépe spolu komunikujeme, personál se semknul... Je to trochu jako když v armádě dělají rotace. Před pandemií byla velká fluktuace personálu, pořád se zaučovali další a další lidé a z toho plynula frustrace. To se nyní proměnilo v potřebu si pomáhat a spolupracovat.

Do nemocnic šli pomáhat i medici či dobrovolníci bez zdravotnického vzdělání. Pro ně bylo setkání s takovou krizovou situací premiéra. Jak to zvládají?
Určitě to je ohromná zátěž. Na odděleních si je chválí, že jsou velmi pracovití. Ale zaznamenáváme situace, kdy třeba poprvé slouží u zemřelého či skoná pacient, o kterého pečovali déle. A pak potřebují naši pomoc.

Jak na to reagují?
To je různé. Někdy je to jen takový stav smutku, je třeba si o tom povídat. V rámci celého personálu se nám objevuje typicky nespavost, to souvisí i se střídáním denních a nočních služeb. Na začátku bylo hodně lidí, kteří měli i panické ataky. Byly to třeba matky, které zůstaly samy doma s dětmi, a měly špatné svědomí z toho, že nejsou v nemocnici, když jejich kolegové jsou přetíženi. Ale i personál, který tady normálně byl, a přidala se k tomu třeba hrozba infekce v rodině. To se pak projevuje úzkostí, ta pak přejde až v panickou ataku.

A pak různé psychosomatické dopady, třeba na zažívání. U sester se často objevují poruchy výživy. Nestihnou se celý den najíst, protože mají patnáct minut volna v celé dvanáctihodinové směně. No a další den se taky nenají, protože nemají silu uvařit. A tak se to s nimi táhne.

Když jde o nás, jsou hluchá místa

Mezi zdravotníky ve věci psychiky prý panuje jedno stigma: práci berou jako své poslání a neměli by sami vyhledávat pomoc. Je to tak?
Někdy ano, ale řekla bych, že to není jen věc zdravotníků. U nás je to lepší v tom, že hned při nástupu personálu pořádáme úvodní kurzy psychohygieny, znají nás předem a ví, že je to běžné. Navíc zmínění peeři či třeba vrchní sestry sami vyhledávají zaměstnance, kteří mají nějaké problémy a doporučují jim se na nás obrátit. Umějí nastalou situaci vyšetřit dříve, než vůbec dojde na psychologa.

Když se na vás někdo obrátí, jak mu konkrétně pomůžete?
Většinou dotyčný zavolá a my se ho ptáme, co se děje. Pak dáme hlavy dohromady a hledáme, jaká cesta je nejlepší. Nabízíme práci s terapeutem, práci s tělem, relaxační techniky. To když nejde o nic vážného. A potom je tu i možnost začít navštěvovat psychologa či psychiatra. 

Podstatné je vysvětlit, proč člověk tyto pocity má a že je psychická reakce vlastně zcela přiměřená situaci. A když je nepřiměřená, tak edukativně vysvětlit, proč to tak funguje a nabízet pomoc odborníka, a to našeho nebo i externího. To v případě, kdy jde třeba o lidi z vysokých pozic managementu nemocnice, když si myslíme, že je lepší řešit tyto problémy mimo organizaci.

Říkáte, že vysvětlujete, jak psychika funguje. Není ohledně toho tématu mezi zdravotníky vyšší gramotnost než ve většině populace?
Když jde o nás samotné, vždy najdeme nějaké hluché místo. Vždy máte nějakou teorii, která je pro ostatní dobře pochopitelná, protože ji vidíme u pacienta. Ale jak se to týká nás, najednou je to jiné. 

Abychom přežili péči o těžce nemocné, musíme realitu trochu popírat. Třeba v rámci paliativy je jasné, že si renomovaný zdravotník musí uvědomovat vlastní smrtelnost. Ale na běžných lůžkách se s ní teď intenzivně setkávají i ti, kteří takovým výcvikem neprošli.

Jak může na zdravotníky dopadnout, když takový podpůrný systém v rámci nemocnice není?
Dovedu si představit, že nejzávažnější situace zachytávají i v nemocnicích, kde přímo vypracovaný systém nemají, pouze pracují třeba v menších týmech. Ale je pravda, že u nás je možnost vybrat si z více lidí, máme krizovou e-mailovou adresu, kam mohou napsat klidně anonymně… 

Možná jinde mohou problém zachytit později, to obvykle končí krizí, vyhořením či odchodem ze zdravotnictví. Toho se skutečně bojíme, protože jak se tam objeví skutečně i panická ataka a strach z umírání, nejde to spravit rychle. Ani při spolupráci s největšími odborníky.

Umírá mnohem víc lidí. Na to se nedá zvyknout, říká vrchní sestra z ARO

Zaznamenáváte i takové případy, kdy personál zvažuje odchod ze zdravotnictví?
Ano. Ale ne zas v takové míře. Bude to možná znít trochu hloupě, ale částečně to spravily finance. Vyčerpání vydrží zdravotníci déle, protože mají konečně svou práci nějak rozumně zaplacenou.

Ale nechci paušalizovat! Jsou tu i lidé, kteří tráví již rok v pozicích, jež neodpovídají jejich běžnému profesnímu zaměření. A ti jsou často, když jim k tomu přibude ještě nějaká osobní starost, na hraně toho rovnou dát výpověď a odejít, protože neunesou další nečekané úkoly. Zaznamenala jsem třeba případ sestřičky, která v pátém ročníku nesplnila praxi, protože pracovala na covidovém oddělení a tak studium ukončila. Ale nevím, jak to bylo z druhé strany, řešila jsem spíše její stabilizaci. 

Je mi vůbec velmi líto mediků. Pracují s ohromným nasazením, takzvaně ještě nepřipravení, jdou pomáhat a do toho mají paralelně zkouškové období, které řada lidí nemůže zvládnout, ani když do nemocnice nechodí. Vidíme lidi, kteří třeba chodí na „dvanáctky“ a pak je potřetí vyhodí od státnic. 

Nemáme velká očekávání

Často se říká, že člověk pod tlakem funguje, dokud je to nutné. A když to skončí, pak se teprve sesype. Bojíte se nárůstu takových situací, až krize přejde?
Určitě to tak funguje. Už teď to zaznamenáváme. I když je pacientů stále hodně, my už jsme teď klidnější, protože víme, co dělat. Teprve tehdy si lidé uvědomí, jak ohromné zátěží vlastně čelí.

Ve zdravotnictví se o syndromu vyhoření mluví i mimo tuto krizi. Proč zrovna v tomto oboru?
Na to je jednoduchá odpověď: vidíme mnohem víc neštěstí než většina ostatních lidí a vydáváme ohromnou energii na pomoc v situaci, kde nelze pacientovi pomoci. Už si to vykládáme i tak, že úspěšný konec může být i dobré, důstojné umírání. Ale stejně, je ohromný výdej energie být po boku někomu, kdo je v těžké a prakticky neřešitelné situaci. A do toho žijeme své životy.

Už se začíná mluvit o pomyslném „světle na konci tunelu“. Pomáhá ta naděje konce celé krize?
Snažíme se personál stabilizovat bez upínání na cíl. Hledáme způsoby, jak se vyrovnat se současnou situací a přitom nemít velká očekávání. Dělat si nějaké přísliby, že se vše brzo vrátí do normálu, by bylo zrádné.

80 let od atentátu na Heydricha

27. 5. 1942 provedli českoslovenští parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora na území Čech a Moravy Reinharda Heydricha.

Šedivý: Hledal jsem na přehlídce Gerasimova. Je zraněný, nebo ho Putin odstavil?

  • Nejčtenější

Šéf dopravní skupiny BusLine a syn herce Vyskočila se zastřelil

Šéf dopravní skupiny BusLine Jakub Vyskočil spáchal v noci sebevraždu. Podle zdrojů iDNES.cz se zastřelil a zanechal po...

Západ chystal invazi do Ruska, bráníme bezpečí vlasti, řekl Putin na přehlídce

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí v Moskvě přednesl při příležitosti 77. výročí porážky nacistického Německa...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Malostranský zápisník: Den, kdy podle Baby Vangy zemře Vladimir Putin

Premium Bude to v pondělí 9. května, přesný čas paní Džamila ještě upřesní. Jak se rodila blamáž s čistým a hrubým milionem?...

Sebrali nám moře, štkal Orbán. Chorvatsko si předvolalo maďarského ambasadora

Chorvatsko v úterý vzneslo diplomatický protest proti výroku maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten odmítavý postoj...

Tajemství dopisu na rozloučenou. Co bylo za sebevraždou šéfa dopravního impéria

Premium Když v neděli večer ukončil výstřelem z pistole svůj život Jakub Vyskočil, majitel jedné z největších dopravních firem...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

  • Další z rubriky

Lídři STAN se zastali Pavla kvůli KSČ. Na Hradě si ale radši přejí Drábovou

Strany vládní koalice zatím nenašly vhodného kandidáta na Hrad a neshodují se, jak velkou překážkou pro kandidaturu je...

Dezinfoweby odblokujeme, hrozí správce domén i operátoři. Chybí jim opora zákona

Osm dezinformačních webů, které provozovatel českých internetových domén po domluvě s bezpečnostními složkami státu na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Stát na nákupu potravin. Navýší rezervy, vrací do hry živé krávy místo konzerv

Premium Správa státních hmotných rezerv chce oprášit plán, aby měla v zásobách místo mrazeného masa stádo živých krav. O této...

Na náplavkách v Praze se po půlnoci nebude pít, navrhuje změna vyhlášky

Na náplavkách v Praze by mohl od půlnoci do 9:00 platit zákaz pití alkoholu. Konzumace alkoholických nápojů by neměla...

Vybíráte autoškolu? 6 tipů, na co si rozhodně dávat pozor
Vybíráte autoškolu? 6 tipů, na co si rozhodně dávat pozor

Dnes je obtížné orientovat se v nepřehledných nabídkách čehokoli, o autoškolách to pak platí dvojnásob. Jednak si člověk autoškolu vybírá většinou...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Bez nebezpečných injekcí do penisu si dnes nic nevyděláte, říká pornoherec

V posledních letech se ve videích pro dospělé objevuje další nerealistický prvek – hodiny trvající erekce. Pornoherec a...

Eurovizi vyhráli Ukrajinci s písní pro matky, čeští We Are Domi nezaujali

Na šedesátém šestém ročníku mezinárodní pěvecké soutěže Eurovize, který se letos konal v italském Turíně, zvítězil...

Památka na sověty. Turkmenistán hodlá jednou provždy uhasit Bránu do pekla

Sovětští důlní inženýři podnikli v šedesátých a sedmdesátých letech řadu misí. Jejich expedice do Turkmenistánu v roce...

Pralinky a Aljaška rozhodly. Soutěž Peče celá země vyhrála máma na mateřské

Přestože finále soutěže amatérských pekařů a cukrářů proběhlo loni v létě, diváci České televize si ho užili až dnes...