Džentlmeni se s dámami procházeli po monumentální promenádě, debatovali nad sklenkou, poslouchali vojenský orchestr, večery trávili ruletou. Kasino v rumunské Constantě bylo okázalým svatostánkem bohatých a mocných. Dnes je fascinující laboratoří pozvolného chátrání a úpadku.
Působivou budovu v přímořském rumunském městě Constanta postavil v roce 1910 mladý rumunský architekt švýcarského původu Daniel Renard. Slavnostně ho otevíral samotný král Karel I. a podnik měl být klenotem období bezstarostnosti a klidu nazývaného Belle Époque, Krásná léta.
A opravdu, budova ve stylu Art Nouveau a s jasnými akcenty baroka se stala perlou Černého moře, jezdila do něj společenská, politická i vojenská smetánka. Jeho majitelé vůbec nemysleli pouze na hazardní hry, vznosné sídlo nabízelo i gastronomický ráj, výlety a bohatý kulturní program, hrály se hry, tančilo se.
Krásná léta se však měla blížit ke konci, architektonický skvost, který byl vstupní branou do nejstaršího rumunského města, měly čekat dramatické roky. Nejprve přišla první světová válka a následovala doba krize.
Za druhé světové války se budova změnila v lazaret, poté se v ní provozovala restaurace a organizovaly se svatby, křty, stalinistické akce. Sláva prvních let opadávala.
Velkolepost objektu převyšovala ekonomické možnosti stalinistického státu, na udržování a opravy budovy nebyly peníze. Poslední rekonstrukce se konala v roce 1988, v roce 1990 se budova přestala využívat. Ztichla, zmlkla.
Od té doby nezadržitelně chátrá, jejími domácími jsou divoké kočky a holubi. Mají-li pravdu hororové příběhy a existují-li upíři, jistojistě je jejich útočištěm právě někdejší constantské kasino.
V roce 2007 budovu tamní radnice pronajala izraelské společnosti, která plánovala renovaci za 15 milionů eur. Nikdy k ní nedošlo, po zrušení dohody objekt připadl ministerstvu regionálního rozvoje a turismu, rekonstrukci to však budově nepřineslo.