Přízračnou podobu však mohou mít i lidé. I důstojní, vážení lidé požívající jinak důvěry, důstojnosti a respektu. Velmi často se do monster převtělovali buddhističtí mniši.
Fantaziím se meze nekladly. Jezevec s dvořanskou čapkou s buddhistickými rekvizitami, jako jsou náboženské svitky? Svět duchů je bizarní, groteskní, vše je v něm dovoleno.
Za úsvitu rudého slunce výhružná promenáda končí. Odchází i jednooký únosce dětí Aobōzu, příšera žijící ve vodě Kappa a Nuribotoke, démon podobný Buddhovi s kývajícími se očima.
Zjevovat se měli za Přehlídky jedné stovky duchů. Někdy docela spořádaně, jindy neurvale při ní do lidského světa vtrhly hordy démonů a monster. Staré japonské pověře dal grafickou podobu Kawanabe Kyōsai. Výsledkem je působivý bestiář fantaskních bytostí. Tomuto obrázku vévodí gigantická hlava Nurarihyona, démona přestrojeného za starce. Doprovázejí jej dvě krysí monstra.
Začíná vyobrazením ilustrátora, snad samotného pana Kyōsai, jak ve své skrýši zhasíná lampu, s připraveným štětcem a svitkem po ruce. Démoni se objeví, jakmile se rozhostí tma.
Mistr Kyōsai žil v letech 1831 až 1889 a svou sbírku monster nakreslil na sklonku života. Velmi bouřlivého života, kdy byl jako první japonský politický karikaturista a jeden z prvních autorů mang třikrát zatčen za příliš svobodomyslnou tvorbu.
Nejděsivější je však to, že v démony se mohly měnit i předměty běžného lidského světa. Například hudební nástroje jako loutna (biwa) a citera (koto), jak znázorňuje obrázek.
Opravdu, démoni byli tak těsně vrostlí do lidského života! Zobákovité monstrum vlevo nese na ramenu démona v podobě deštníku, před ním skáče na dětském dřevěném koníku strašidlo v podobě provazu, úplně vepředu je chlupatý přízrak.
A ještě jednou démoni, kteří byli za běžných okolností, mimo svou noc, předměty všední potřeby. Tato monstra bývala kuchyňským náčiním, pokličkami, hrnci, třínožkami.