Provázely nás dějinami, naplňovaly srdce lidských bytostí, naše společnost je však přehlížela. Co víc, mnohdy trestala a odsuzovala, proto jsme je museli zastírat. City mezi lidmi téhož pohlaví byly třináctou komnatou dějin. Ukázat, že LGBT vztahy jsou součástí lidstva, chce Andrea Erali. Výsledkem je sada kolorovaných historických fotografií.
Jak projekt vznikl? „Před pár lety jsem zhlédl kolekci ’Neviditelní’, ’The Invisibles’, působivou, dojemnou sbírku lásky a hrdosti Sebastiena Lifshitze,“ vzpomíná Erali na inspiraci. Ona sbírka vznikla z fotografií, které Lifshitz nashromáždil na svých výpravách po evropských bleších trzích.
„Když jsem si snímky prohlížel, seznal jsem, že LGBTQ+ komunita má svou historii. A krásnou,“ říká Erali, sám gay. A rozhodl se, že její dějiny zvýrazní. Před naše oči ji vystavuje na Lifshitzových snímcích, které sám koloroval. „Doufal jsem, že vztahy barvami vystihnu, že ukážu, jak jsme s těmi milujícími lidmi spojeni, že láska je silná a nezlomná a že vždy zvítězí,“ říká Erali.
Jména známe i u tohoto španělského svatebního páru. Aby se však mohla Marcela Gracia a Elisa Sánchez Loriga 8. června roku 1901, sto let předtím, než země sňatky osob téhož pohlaví zlegalizovala, oddat, musela Elisa přijmout mužskou identitu. Stala se Mario Sánchezem, jak stojí na úředním dokumentu. „Tyto dvě ženy jsou mezi těmi, které nám otevřely dveře. A jsou skvělým příkladem, kam můžeme v lásce zajít,“ dodává Erali.
Historie fotografií samotných je krkolomná. A výmluvná. Tento snímek dvou leseb pochází z archivů policie Nového Jižního Walesu, je z dvacátých let minulého století.