Zasněžené krajiny jsou na nich monumentální, nekonečné. Lidské postavy skoro jako by se na nich objevily nedopatřením, snad následkem námrazy negativu ve výzkumníkově brašně během jeho dlouhých putování. Fotky francouzského cestovatele Charlese Rabota oslavují arktické scenérie. Tiché, strnulé, nepokořitelné. A jejich tvrdé lidské obyvatele.
Charles Rabot
Výjevy umocňuje pro nás již archaické vybavení, na které měl amatérský glaciolog na svých mrazivých výpravách na konci devatenáctého století spoléhat. Melancholickou atmosféru arktických krajin nedokonalosti podtrhují, výsledkem je zvláštní, ledové melodrama. Tato scenérie pochází z norského ledovce Vestre Okstindbreen.
Charles Rabot
„Jsou tak krásné, tak vznešené, ony hrobově tiché, odlehlé krajiny, že zanechávají vroucí touhu vidět je znovu,“ skládal cestovatel hold severu.
Charles Rabot
Síla, samota, rozlehlost oněch končin na Rabotových snímcích vynikne snad ještě mocněji než na dnešních snímcích, které se opírají o nejmodernější technologie.
Charles Rabot
Jeho fotky, se vší zaostalostí tehdejšího fotografování, podtrhují surovost, zemitost lidského přežívání v interakci s mocnou přírodou. Zvýrazňují těžkou výzvu odolat ve velmi nuzných, krušných podmínkách. Tady Rabot zachytil bosého Sáma z laponské části Ruska, u jezera Imandra na poloostrově Kola.
Charles Rabot
Sámské sídlo zaznamenal i u norského fjordu Bøk.
Charles Rabot
Rabot podnikl celkem čtyři arktické expedice. Když na cestách nebyl, psal o výpravách do časopisu La géographie nebo pomáhal s itineráři movitým cestovatelům jako například monackému princi. Líčil mu například velrybářskou stanici na poloostrovu Kola?
Charles Rabot
Svým čtenářům popisoval drsné kontury arktického života působivě. „Život norského lékaře je skutečnou studií oddanosti a obětování se. Tak často, běda, je jeho pomoc marná. Pacient zemře dlouho před jeho příchodem. Jsme zde pro morální podporu, řekl mi smutně jeden z těchto znamenitých mužů,“ vyprávěl Rabot. Dodával, že jeden lékař má na starost oblast velkou jako Francie, nejkratší cesta trvá v zimě několik dní.
Charles Rabot
Obyvatelé kruté krajiny se museli postarat sami o sebe. Jejich život znal Rabot důvěrně, ovládal několik severských jazyků.
Charles Rabot
Nejvíce mu k srdci přirostla společnost a kultura mrazivých končin Norska, jejichž obyvatele důvěrně poznal.
Charles Rabot
„Žádný jiný národ se jim nevyrovná v jejich zeměpisných objevech, počtu a přesnosti jejich výzkumů a míře jejich vědeckých výsledků,“ pěl ódy.
Charles Rabot
Melancholie oněch oblastí zachycená na snímcích v něm vyvolávala nostalgii, přiznával.
Charles Rabot
Jeho texty jsou však též svědectvím o době. Člověk v ní se severskou přírodou zápasil – a Rabot nebral na přírodu ohled. Byť si byl vědomý, že příroda není neporazitelná. A že ji člověk může ničit. Příkladem byl lov velryb. Jedním z jeho center byla i tato stanice v Murmansku.
Charles Rabot
Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít lov velryb, a neměl by otálet, aby to stihl „předtím, než velryby z oblasti vymizí“, doporučoval v roce 1898.
Charles Rabot
O velrybí zkáze věděl – ale díval se na ni z hlediska pozorovatele, který má přijít o podívanou. Byť šlo o životní prostředí krajiny, kterou tak miloval.
Charles Rabot
Možná netušil, jak ničivé dopady může souboj člověka s přírodou mít. I Rabotovo poznání mělo limity. Na fotografii, pořízené asi kolem roku 1889, odpočívá se svou karavanou na cestě mezi dvěma jezery v severozápadním Rusku.