Já bych rád věděl, proč si komerční banky mohou na úrok, třeba jen přes noc, ukládat peníze u ČNB. Jaký to má smysl?

Experiment vyžaduje kontrolu jiných vlivů, což v případě klimatu není možné.

Já bych neodůvodňoval potřebu systémové změny ve školství potřebou "dohnat a předehnat" Čínu nebo kohokoliv jiného, prostě různými potřebami státu. Stát má sloužit lidem a ne lidé státu.

To, že systém omezuje kreativitu, je ovšem pravda navzdory všem požadavkům na pedagogy, aby tu kreativitu rozvíjeli.

Vedle slova "kreativita" je tu slovo "individualita". Obě věci spolu souvisí. Stát potlačuje individualitu.

Specifikovat šikanu je obtížné jenom pro toho, kdo ji nechce vidět nebo to umí jenom všeobecně okecávat.

Paní Tesařová vám ji specifikovala.

Pane Hausnere, otázka zněla: Pokud to lidé chtějí, proč to má být povinné? A vy melete o něčem jiném.

Mimochodem, myslím, že poptávka po školách by existovala, i kdyby Ministerstvo školství bylo zrušeno. A kde je poptávka, tam je i nabídka. A kde je svoboda volby, tam je prospěšná konkurence. Je třeba zrušit povinnou školní docházku a přestat regulovat podnikání ve vzdělávání.

"Rozum je děvka, která vždy poslouží každému ke všemu," říkával prý Carl Gustav Jung, slavný psycholog.

Vy na jedné straně přesvědčivě popisujete, jak mnozí vyžírkové včetně chytrých lidí a intelektuálů využívají donucovací moc státu na úkor těch, co se živí hodnotnou prací. A já s vámi souhlasím, že oni za to tak moc nemohou, protože stát si takové vyžírky pěstuje a potřebuje. A souhlasím, že moc státu by se měla omezit na ochranu života, svobody a majetku svých občanů. Na druhé straně chválíte prezidenta za to, že chce používat majetek našich občanů na financování Ukrajiny pomocí donucovací moci státu. Není to paradox ve vaší hlavě?

Být členem jakékoliv aliance je pitomost.

Když chcete žít v míru se svými sousedy, musíte se podle toho chovat. Především se neplést do sporů, které mají mezi sebou.

Závislost, která plyne v členství v aliancích, se nevyplácí. To členství se hodí leda politikům, kteří chtějí strašit.

Pane Kšíre, píšete velmi dobře a máte pravdu. Něco podobného říkal už Schumpeter.

Samozřejmě mnoho věcí není v naší moci. Ale to neplatí pro sebevraždu. Ta je v naší moci.

Kvantifikovat hodnoty? To jako jak?

Hodnota vzniká tak, že někdo něco hodnotí tak a tak. A to dělá každý jinak. Dalo by se říci, že hodnoty se kvantifikují na trhu, kde vznikají ceny, takže kupující vidí, jak to hodnotí spousta lidí. Což ale neznamená, že tu věc budete taky tak hodnotit. Třeba je pro vás nadhodnocená a nekoupíte ji.

Milý pane, vy chápete mnohé věci po svém. Třeba i slovo "anarchie", které znamená bezvládí. A vy hodnotíte bezvládí jako špatnou věc. Ale my žijeme v kapitalismu, kde můžete vládnout jen tam, kam sahá vaše moc. Hranice té moci jsou soukromé vlastnictví. na svém si můžete dělat co chcete, pokud tím nikomu neškodíte. (V našem "kapitalismu to neplatí - například si nemůžete pěstovat konopí.) V kapitalismu panuje bezvládí skoro všude. Bezvládí znamená svobodu. Což neznamená, že v bezvládí nevzniká nějaký řád. I v chaosu vzniká spontánně nějaký řád.

Doufám, že už to chápete.

Hlasuji pro váš návrh

O tom, jak státní byrokrati přepadli soukromou svobodnou školu, je půvabný film Summerhill, promítaný i u nás v TV. Vřele doporučuji.

U nás se svého času ve straně Svobodných vedla debata, jestli je vzdělání soukromý statek. Pokud ano, tak si ho má platit ten, kdo ho poptává. Určitě by se poptávka našla, i kdyby vzdělání přestal platit stát. Jenže by se přitom musela osvobodit i nabídka, aby si poptávající mohli vybírat. Stát by do nabídky neměl zasahovat. Neměl by pochopitelně určovat, co se má povinně vyučovat. Tak by vznikaly školy podle toho, po čem by byla poptávka. Kvalita učitelů by se zvýšila díky konkurenci učitelů. Konkurence zvyšuje kvalitu, to je přírodní zákon.

O tom psal už nobelista Milton Friedman. Celou knihu o tom napsal. Chtěl zavést do amerického školství konkurenci. A zažil krutý neúspěch. Proti se postavily státní školy. Učitelé netoužili po konkurenci. A tisíce zbytečných úředníků by přišlo o práci.

Jsem si jist, že podobně by podobný pokus neuspěl i u nás.

Díky. Zajímavé.

Důchodový systém - to je jedna velká závislost na státu. Neustálé reformy tohoto systému nikam nevedou. Šlo by ho zrušit?

Občan věří systému prostřednictvím konkrétních lidí, tj. prostřednictvím politiků. Osobně je nezná na rozdíl od decentralizovaného státu. Místní politikové jsou pod drobnohledem. Proto je decentralizace žádoucí.