Se systémy RK-360MC Neptun by měl spolupracovat multifunkční pobřežní radiolokátor Mineral-U, který je určený k detekci hladinových cílů až na vzdálenost 600 kilometrů. Radiolokátor pracuje aktivně i pasivně, kromě detekce hladinové cíle klasifikuje a navádí na ně střely.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
I multifunkční pobřežní radiolokátor Mineral-U je postaven na podvozku Tatra.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Velitelské vozidlo protilodního systému Neptun na Michajlovském náměstí v Kyjevě. Před ruskou invazí na Ukrajinu projevila vážný zájem o systém Neptun Indonésie.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Mezi moderní zbraňové systémy ukrajinské provenience patří pobřežní protilodní systém RK-360MC Neptun. Původně se pro něj počítalo s podvozky KrAZ, na kterých byl postaven i prototyp, ale pro sériovou produkci zvítězily podvozky Tatra. (Na první fotografii je odpalovací vozidlo na podvozku KrAZ.)
President.gov.ua, CC BY 4.0
Hlavním prvkem protilodního systému RK-360MC Neptun je řízená střela R-360 Neptun. Systém vyvinula v letech 2014 až 2020 Státní kyjevská konstrukční kancelář LUČ (GosKKB LUČ). Po roce 2014, kdy se především vinou ruské strany vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem velice pokazily a Ukrajina se ocitla skokově v potenciálním ohrožení vyšší intenzity, vyvstala palčivá otázka, jak zvýšit její obranyschopnost. Velká priorita byla dána řízeným střelám s konvenčními hlavicemi, a to především proti pozemním a námořním vojenským cílům. A na ty námořní měly platit střely Neptun, jenže ruská invaze nakonec přišla o něco dříve, než by pro tyto střely právě zařazované do výzbroje bylo optimální. (foto: zkušební střelba systému Neptun z odpalovacího vozidla na podvozku KrAZ v dubnu 2019)
President.gov.ua, CC BY 4.0
Protilodní řízená střela R-360 Neptun má startovací motor raketový (na tuhá paliva) a hlavní motor proudový typu Motor-Sič MS-400. Navádění na cíl je aktivní radiolokační. Hmotnost střely je 870 kilogramů, z toho bojová hlavice má 150 kg. Minimální účinný dostřel je 7 kilometrů, maximální 280 kilometrů. Střela cestuje rychlostí 970 km/h, jedná se tedy o střelu podzvukovou, což je ostatně dáno použitým motorem. Na fotografii je za střelou Neptun „schovaná“ ještě střela do salvového raketometu Vilcha.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Odpalovací vozidlo protilodního komplexu Neptun na podvozku KrAZ. V poslední fázi letu - při přiblížení k cíli - se střela pohybuje minimálně tři metry nad hladinou, čímž se do velké míry chrání před protivzdušnou obranou v cílové oblasti.
armyinform.com.ua, CC BY 4.0
Po sérii zkoušek protilodního komplexu Neptun, jehož vozidla stála na podvozcích nákladních automobilů KrAZ, bylo v létě 2020 rozhodnuto o zařazení tohoto systému do výzbroje ukrajinských ozbrojených sil s tím, že sériové stroje budou na podvozcích Tatra. Zde snad jenom poznámka: zkušební prototypová sestava samozřejmě nebyla zdaleka v „plné“ síle, tzn. s takovým počtem automobilů, jako jeden plánovaný standardní oddíl systému Neptun se třemi bateriemi (jedna baterie má mimo jiné dvě odpalovací vozidla).
President.gov.ua, CC BY 4.0
Obrázek nám ukazuje vozidla komplexu Neptun vyseparovaná z katalogu výrobce. Vlevo jsou vozidla na podvozcích KrAZ, vpravo na podvozcích Tatra. Odshora dolu vidíme odpalovací vozidla USPU-360MC, mobilní velitelská stanoviště RKP-360, muniční nabíjecí vozidla TZM-360 a muniční vozidla TM-360. Ukrajinské ministerstvo obrany si vybralo podvozky Tatra, neboť situace automobilky KrAZ byla koncem minulé dekády už tristní, firma víceméně krachovala, a druhým důvodem byly technické problémy původních podvozků během testů. Uživatel se v té době navíc rozhodl používat podvozky Tatra ve větší míře, tedy i na jiných zbraňových systémech. Protilodní Neptun měl potom šanci stát se v praxi jedním z prvních na této „tatrovácké“ cestě.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Ukrajinský pobřežní protilodní systém Neptun. Na fotografii vidíme zkušební odpal z dubna 2019, prototypové odpalovací vozidlo je na podvozku KrAZ.
President.gov.ua, CC BY 4.0
Prototyp protilodního systému Neptun byl prezentován v roce 2019 na kyjevské výstavě Zbraně a bezpečnost. Zde vidíme odpalovací vozidlo. Osádka odpalovacího vozidla je tříčlenná.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Mobilní velitelské stanoviště protilodního systému Neptun na kyjevské výstavě Zbraně a bezpečnost v roce 2019. Podle katalogu je základní osádka vozidla čtyřčlenná.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Pohled do interiéru prototypu mobilního velitelského stanoviště protilodního systému Neptun.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Pohled do interiéru prototypu mobilního velitelského stanoviště protilodního systému Neptun.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Muniční nabíjecí vozidlo protilodního systému Neptun na kyjevské výstavě Zbraně a bezpečnost v roce 2019.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Nová vozidla prvního sériového protilodního systému Neptun, tedy na podvozcích Tatra, byla veřejnosti představena v roce 2021 na kyjevské vojenské přehlídce konané 24. srpna na počest Dne nezávislosti. Fotografie ovšem vznikla o dva dny dříve při zkoušce na tuto přehlídku, zleva vidíme odpalovací vozidlo, velitelské vozidlo a muniční nabíjecí vozidlo.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
Oddíl systému RK-360MC Neptun tvoří následující vozidla. Vše má pod kontrolou jedno mobilní velitelské stanoviště RKP-360. A dále to jsou tři střelecké baterie, tj. celkem po šesti kusech odpalovacích vozidel USPU-360MC, muničních nabíjecích vozidel TZM-360 a muničních vozidel TM-360. Odpalovací i obě provedení muničních vozidel mají kapacitu čtyř střel R-360 Neptun, standardní kompletní oddíl tak vyjíždí do akce s dvaasedmdesáti střelami. (foto: velitelské vozidlo protilodního systému Neptun vystavené v říjnu 2021 v Kyjevě)
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0
První oddíl vyzbrojený sériovým systémem Neptun, tj. s vozidly na podvozcích Tatra, ho začal přebírat počátkem roku 2022. A hned s novým zbraňovým systémem zahájil provozní testy. V lednu byla vydaná zpráva, že oddíl bude předán námořnictvu, k pobřežní obraně, do dubna. Ale mezitím začala ruská invaze a od té doby žádná další zpráva o systému Neptun neřišla. V každém případě alespoň není veden mezi ztrátami ukrajinské techniky.
VoidWanderer, CC BY-SA 4.0