Přibližně takový byl 300gramový denní příděl chleba v táborech mezi roky 1950 a 1953. Polední oběd trestanci dostávali podle pracovních zásluh. Snídaně vydávána nebyla.
Nakladatelství NZB
Syrový interiér podzemního betonového bunkru v táboře Vojna na fotografii z roku 2012
Nakladatelství NZB
Ivan Pluhař, nadějný vysokoškolský student a československý reprezentant ve skoku do vody. V roce 1949 byl za údajnou protistátní činnost uvězněn. Jako jednomu z mála se mu podařilo uprchnout z uranového tábora a pak i z Československa. Za železnou oponou začal nový život.
Nakladatelství NZB
Plán šachty a tábora Prokop, nejstaršího tábora u Horního Slavkova, který byl publikován v západoněmeckém tisku.
Ponižující chůze trestanců svázaných v laně. Zavátá cesta mezi jáchymovským táborem Nikolaj a uranovým dolem Eduard. Kresba z knihy Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo
Nakladatelství NZB
V podzemí čekala trestance jenom dřina. Kromě vrtaček zpočátku žádná podzemní mechanizace neexistovala.
Většina náboženských odpíračů vojenské služby odmítala na počátku padesátých let těžit uranovou rudu. Jejich mnohodenní týrání mrazem šokovalo ostatní táborové vězně i svobodný západní svět. Náboženští odpírači museli stát v minus deseti až minus aptnácti stupních, dokud nepadli vysílením. Táborová ostraha sledovala jejich utrpení z vyhřátých kanceláří. Kresba z knihy Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo
Nakladatelství NZB
Dnes již zesnulý skaut a politický vězeň Jiří Navrátil popisuje ve vzpomínkách situaci, kdy trestanci podezřelí z plánování útěku museli několik hodin stát bosí ve sněhu. Podobných případů je zadokumentováno několik. Někteří vězňové byli pro pobavení táborové ostrahy dokonce poléváni vodou. Kresba z knihy Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo
Nakladatelství NZB
Táborové oplocení a strážní věž, trestanci zvaná „špačkárna“