Mezi československé lokomotivy vyráběné ve velkých počtech patří i nenápadná motorová lokomotiva řady T334.0, zvaná Rosnička. Uživatelů měla nepočítaně, kromě ČSD jezdila u řady průmyslových podniků na jejich vlečkách. A dostala se i na vojnu. (foto: Manipulační vlak vedený lokomotivou T334.019 pod podlešínským viaduktem ve směru od Kladna do Zvoleněvse)
Petr Ovsenák
Motorová lokomotiva řady T334.0 byla určena primárně pro lehký a střední posun. Ale bylo ji možné spatřit i v lehké traťové službě, především s nákladními vlaky na vedlejších tratích. Na fotografii vidíme nostalgický vlak vedený zelenou Rosničkou T334.0866, kterak se setkal v železniční stanici Sychrov s motorovou jednotkou řady 845. A právě na nostalgické jízdy osobních retrovlaků se používají přeživší a udržované Rosničky dnes.
Miloslav Rejha, CC BY 4.0
V Československu se vyráběly dva typy lokomotiv, které získaly přezdívku Rosnička. A u obou se tak stalo kvůli jejich zelené barvě. Lokomotivy to byly zcela rozdílné: rychlíková parní lokomotiva řady 464.2, kterou vyrobili v pouhých dvou kusech v plzeňské Škodovce, a lehká motorová lokomotiva řady T334.0 zkonstruovaná v ČKD, která byla vyráběna v relativně velkých počtech.
Miloslav Rejha, CC BY 4.0
Rosnička T334.0 se narodila v ČKD, tak jak se to u nás v době centrálně řízeného hospodářství motorovým lokomotivám standardně stávalo. Výroba rosniček, v celkovém objemu úctyhodných 596 exemplářů, běžela v letech 1961 až 1973 postupně v těchto závodech: ČKD Sokolovo Praha-Libeň (90 kusů), Tatra Smíchov (235), Strojárske a metalurgické závody Dubnica nad Váhom (140) a Turčianské strojárne Martin (131).
Jindřich Běťák, CC BY-SA 3.0
Lokomotivy T334.0 se začaly vyrábět pro ČSD v zeleném kabátě, odtud vznikla přezdívka Rosnička. Později se objevily lokomotivy v barvě červené (pro ČSD) nebo modré (pro podnikové vlečky). A vojenské lokomotivy byly v barvě khaki. Ale i když je tato lokomotiva červená, modrá a nebo khaki, nebojme se jí říkat Rosnička taky.
Miroslav Volek, CC BY 2.0
Z celkových 596 vyrobených lokomotiv řady T334.0 připadlo 89 kusů ČSD a 41 kusů tzv. ostatním složkám ČSD (traťové hospodářství). Železniční vojsko odebralo 23 lokomotiv. Největší „koláč“ v objemu 334 kusů byl vlastně rozdroben mezi řadu průmyslových podniků pro jejich železniční vlečky. A nakonec, export se týkal 109 lokomotiv, z toho šlo 71 do NDR, 11 do Maďarska, 4 do Rumunska a trochu specialitou bylo 23 lokomotiv s širokým rozchodem 1676 mm do Indie.
Jiří Bernard, CC BY-SA 3.0
Z označení řady T334.0 vyčteme následující parametry. Písmeno „T“ patří motorovým lokomotivám. První číslice udává, že lokomotiva má tři hnací nápravy. Z číslice druhé vypočteme (přičteme k ní trojku a vynásobíme deseti) maximální povolenou rychlost 60 km/h. A třetí číslice nám prozradí (přičteme k ní desítku) nápravový tlak 14 tun.
Jiří Bernard, CC BY-SA 3.0
Všechny tři nápravy této lokomotivy jsou hnací a jsou umístěny v pevném podvozkovém rámu. Srdcem lokomotivy je naftový čtyřdobý dvanáctiválec ČKD 12V 170 DR o výkonu 300 kW. Přenos výkonu je hydrodynamický. (foto: Lokomotiva T334.0 na kladenském Trojáku)
Tomáš Rouček
Řada T334.0 byla s platností od 1. ledna 1988 přeznačena podle nové metodiky na řadu 710, kde sedmička na první pozici patří motorovým lokomotivám.
PetrS., CC BY-SA 3.0
Alespoň jednou fotografií si představíme zástupkyni rekonstruovaných rosniček. Rekorosni (geneze přezdívky je zřejmá), oficiálně lokomotivy řady 711 vděčí za svůj vznik zásadní přestavbě některých z lokomotiv řady 710 ve firmách ŽOS Nymburk, ŽOS Vrútky a JLS Jihlava. Ze staré 710 byl použit původní rám a pojezd, vše ostatní je prakticky nové. Zásadní změna se týká přenosu výkonu, který má Rekorosňa 711 elektrický. Lépe je řešena také nástavba s kabinou, čímž získal strojvedoucí lepší výhled. Mezi jednotlivými exempláři rekonstruovaných lokomotiv jsou rozdíly, ostatně jedná se o kusovou výrobu. A ty z nejšťastnějších dostaly spalovací motor od Caterpillaru.
Karel Perner, CC BY-SA 4.0
Tyto lokomotivy řady T334.0 už dosloužily.
Kevin Prince, CC BY-SA 2.0
Třiadvacet lokomotiv řady T334.0 sloužilo u železničního vojska. Samozřejmě ne jako stroje bojové, ale jako stroje pracovní. Parketou železničního vojska byla totiž obnova a výstavba železničních tratí a v případě válečného stavu zabezpečování železničního provozu. Ostatně stejně to fungovalo i mezi válkami a několik tehdy používaných obrněných vlaků patřilo tzv. útočné vozbě. (foto: Lokomotiva T334.0840 železničního vojska ve stanici Tochovice, březen 1990)
sbírka spolku Rakovnicko - protivínská dráha
Minimálně šestnáct z celkem třiadvaceti „vojenských“ lokomotiv T334.0 bylo z výroby dodáno Vojenskému útvaru 3992 do Pardubic. I když se v průběhu doby lokomotivy mezi útvary přesouvaly, byl VÚ 3992 v rámci železničního vojska jejich největším uživatelem. (foto: Lokomotiva T334.0840 železničního vojska ve stanici Tochovice, červenec 1988)
Milan Šrámek
Historické lokomotivy, železniční stanice Bratislava Východ. Vpravo je zelená lokomotiva řady T334.0 přezdívaná Rosnička.
Miroslav Volek, CC BY 2.0
Trojice lokomotiv odstavených ve stanici Červené Pečky, vpředu je Rosnička.
Michal Gregor, CC BY-SA 4.0
Rosničky vtrhly i na modelová kolejiště, zde vidíme jednu modrou. Na sousední koleji je model těžké dieselové lokomotivy u nás zvané Ragulin. Dva exempláře této lokomotivy Československé státní dráhy zkoušely, ale zjistilo se, že takové mohutné stroje nejsou pro zdejší neelektrifikované tratě vhodné.
Autor: Petr Eret, MF DNES
Ještě jednou Rosnička na modelovém kolejišti v měřítku TT (1:120), to se prostě neokouká.
Autor: Petr Eret, MF DNES