Legendární Gotthardská dráha je obdivovaná od svého počátku. Ve své době udivovala nejdelším tunelem světa i soustavou jedinečných spirálových tunelů, díky kterým šplhala vysoko do hor.
Autor: Petr Šťáhlavský
Cestu po Gotthardské dráze začneme v Arth-Goldau, jen 9 kilometrů od jejího nultého kilometru v Immensee. Zde se od otevření tratě setkávají spoje z Basileje, Luzernu a z Curychu.
Autor: Petr Šťáhlavský
Vpředu rychlý vlak s naklápěcí jednotkou ICN jede z Basileje a Luzernu do Belinzony. Z Arth-Goldau tam dnes dojede úpatním tunelem Gotthard-Basistunnel nonstop jízdou za 55 minut.
Autor: Petr Šťáhlavský
Vlak InterCity s naklápěcí skříní opouští Arth-Goldau a míří na jih k hradbě alpských velikánů.
Autor: Petr Šťáhlavský
Na pomezí kantonů Schwyz a Uri se přimkne trať k východní části jezera Vierwaldstätersee. Zdejší část jezera je pojmenovaná jako Urner See. V rychlíkových zastávkách Brunnen a Flüelen je možný přestup na lodě jezerní flotily, které míří do Luzernu.
Autor: Petr Šťáhlavský
Kombinace cesty po jezeře a dostavníkem, později vlakem, přes Gotthardpass byla v minulosti populární a turisté ji vyhledávají i dnes.
Autor: Petr Šťáhlavský
Chloubou plavby na Vierwaldstättersee jsou ovšem historické kolesové parníky. O jejich záchraně se rozhodlo po vyřazení staré lodě Gotthard už v 70. letech 20. století.
Autor: Petr Šťáhlavský
Z vlaku mířícího na horskou trať zahlédnete těsně před stanicí Erstfeld vlevo ve směru jízdy v celku nenápadný vjezd do 57 kilometrů dlouhého úpatního tunelu Gotthardbasistunnel.
Autor: Petr Šťáhlavský
Stanice Erstfeld (472 m. n. m.). Tady začíná pravá horská železnice přes Alpy. Před námi je severní rampa údolím řeky Reuss k vrcholovému Gotthardskému tunelu.
Autor: Petr Šťáhlavský
Kvůli připojování a odpojování dalších lokomotiv bylo od otevření železnice v roce 1882 v Erstfeldu také depo. V době největší slávy parních lokomotiv jich tu našla domov více než stovka.
V Erstfeldu končí, nebo chcete-li stoupat z údolí do hor, začíná naučná turistická stezka podél severní rampy Gotthardské dráhy.
Autor: Petr Šťáhlavský
Švýcarsko nabízí nepřeberné množství turistických cest různé náročnosti. Stezky jsou dobře značené, Švýcaři však nepoužívají u nás obvyklé pásové značení, ale směr je obvykle vyznačen směrovkami s označením trasy a rozcestníky, na kterých je udávaná místo kilometrů doba chůze.
Autor: Petr Šťáhlavský
Chärstelenbachbrücke (573 m.n.m.) stojí 10 kilometrů jižně a o sto metrů výše než je Erstfeld. Jedná se o nejdelší most na severní rampě Gotthardské dráhy. Snímek zachycuje most krátce po rozšíření na dvoukolejný v roce 1893.
Autor: : Archiv SBB Historic, F 111 00002 013, CC BY-SA 4.0
Před sto lety byl most kvůli elektrifikaci tratě, prodloužení vlaků a zvýšení jejich hmotnosti zesílen.
Autor: Petr Šťáhlavský
Při průjezdu vlakem po mostě Chärstelenbachbrücke nebo při putování po naučné stezce uvidíte v Amstegu několik rozlehlých šedých budov s červenými střechami. Jde o největší elektrárnu v kantonu Uri a v majetku SBB.
Autor: Petr Šťáhlavský
Sto let starý snímek z 24. března 1921 ukazuje elektrárnu Amsteg ve stavbě.
Autor: Archiv SBB Historic, F 103 00003 08 004, CC BY-SA 4.0
V roce 1923 vrcholily práce na elektrárně pokládkou tlakového potrubí, které přivádí vodu na kola turbín.
Autor: Archiv SBB Historic, F 103 00003 07 010, CC BY-SA 4.0
Nejen cesta vlakem po Gotthardské dráze je nezapomenutelný zážitek, ale také putování po naučné stezce nabízí mnoho zážitků.
Autor: Petr Šťáhlavský
Jedním ze symbolů celé Gottharské dráhy a především její severní rampy je vesnička Wassen s kostelíkem na malém výstupku ve stráni údolí.
Autor: Petr Šťáhlavský
Když vlak mine Wassen poprvé, zanoří se do dalšího spirálového tunelu Wattinger (1 084 metrů) a po výjezdu se vrací k Wassenu.
Autor: Petr Šťáhlavský
Těsně před tunelem přejede vlak ještě řeku Reuss po 40 metrů dlouhém mostě Wattinger, který byl stejně jako všechny původní příhradové mosty nahrazen od 50. let 20. století novou pevnější konstrukcí.
Autor: Petr Šťáhlavský
Podruhé vlak mine Wassen tak říkajíc z očí do očí, v úrovni vesničky a kostelíka v nadmořské výšce 928 m. n. m. Ve vesnici je také nádraží, ale už celá desetiletí nejsou stanice od Erstfeldu do Göschenenu osobními vlaky obsluhovány, protože by svými zastávkami brzdily rychlíky a rychlé nákladní vlaky.
Autor: Petr Šťáhlavský
Wassen měl v roce 1889 něco přes 900 stálých obyvatel. Gotthardská dráha byla jednokolejná a bez elektrifikace. Farní katolický kostel byl postaven v roce 1734 a může se chlubit skvostnými barokními oltáři. Není to však kostel první. Na jeho místě stály kostely od 13. století.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00001 018, CC BY-SA 4.0
Téměř stejný pohled ukazuje, jak moc se Wassen za uplynulých 130 let změnil. Vesnička má dnes jen 400 obyvatel.
Autor: Petr Šťáhlavský
Ani Wassen vysoko v horách neunikl dálničnímu ruchu. Od 5. září 1980 je v provozu také silniční Gotthardský tunel.
Autor: Petr Šťáhlavský
Třetí návrat k Wassenu a pohled na kostelík z ptačí perspektivy zajistí další ze spirálových tunelů Legginstein o délce 1 090 metrů.
Autor: Giurgio Sommer, Archiv SBB Historic, F 111 00001 019, CC BY-SA 4.0
Za víc než století se trať hodně změnila a stromy vyrostly. Celá severní rampa ke Gotthardskému vrcholovému tunelu z Erstfeldu (472 m. n. m.) do Göschenenu (1 106 m. n. m.) měří 29 kilometrů, na kterých vlak vystoupá o 632 metrů při maximálním sklonu 28 promile.
Autor: Petr Šťáhlavský
Na více než dvou stech kilometrech Gotthardské dráhy od Immensee po Chaisso se nachází přes 1 200 mostů, nadjezdů a propustí s celkovou délkou skoro 6,5 kilometrů.
Autor: Archiv SBB, F 111 00003 055, CC BY-SA 4.0
Všechny byly v letech 1950 až 1977 sanovány a nahrazeny různými v dané době moderními konstrukcemi.
Autor: Petr Šťáhlavský
Gotthardská dráha je vystavena rozmarům přírody. Provoz ohrožují padající stromy, laviny kamení a zeminy, sněhové laviny a závěje, prudké deště mohou rozvodnit potoky, jejichž síla dokáže strhávat náspy a mosty.
Autor: Petr Šťáhlavský
Ve směru ze severu začíná most Rohrbachbrücke mohutnou železobetonovou galerií, která plynule přechází v most-tunel, a ten navazuje na 1507 metrů dlouhý Naxbergský tunel.
Autor: Petr Šťáhlavský
Švýcarská návěstidla vypadají trochu jinak než naše. Horní deska představuje hlavní návěstidlo a signalizuje stůj. Dolní čtvercová deska je předvěstí pro další návěstidlo a dvěma žlutými vedle sebe dává výstrahu, na dalším návěstidle bude také červená – návěst stůj.
Autor: Petr Šťáhlavský
Vlak InterCity s jednotkou RABDe 500 s naklápěcí skříní vjíždí ze severu do Göschenenu, poslední stanice severní rampy před vjezdem do vrcholového tunelu.
Autor: Petr Šťáhlavský
Vrcholový tunel nyní měří oficiálně 15 002 metrů a přibližně 8 kilometrů od Göschenenu dosahuje svého vrcholu v nadmořské výšce 1 151 m. n. m.
Autor: Petr Šťáhlavský
Snímek z počátku provozu Gotthardbahn ilustruje, že provoz v něm byl od počátku dvoukolejný. Dnes jsou na straně Göschenenu dokonce dva tunelové portály.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 024, CC BY-SA 4.0
Favre při garantování termínu dokončení tunelu vsadil na rozvoj důlní techniky. Kalkul vycházel ze zkušeností z prvního velkého 12,2 kilometrů dlouhého alpského tunelu Mont-Cenis mezi Francií a Itálií.
Autor: Paul Gaston Braun, Archiv SBB Historic, F 111 00003 074, CC0
Stavba tratě i její údržba byly fyzicky náročnou dřinou. Mechanizace do poloviny 20. století prakticky neexistovala a téměř všechnu práci museli zvládnout silní chlapi.
Autor: Archiv SBB, F 110 00003 033, CC0
Ďáblův most. Na dvou snímcích za sebou vidíme stejné místo, dva mosty, jen jednou se díváme z údolí a podruhé z hor. Snímky od sebe dělí 130 let.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 025, CC BY-SA 4.0
Přes Schöllenen vedou dva mosty i dnes. Skoro dvě stě let starý most sloužil veškeré dopravě až do roku 1958, kdy byl otevřen o 30 metrů dál na jih a o něco výš nový silniční most.
Autor: Petr Šťáhlavský
Málokdo by čekal uprostřed rozeklaných alpských velikánů ruské území. Může za to ruské tažení do Evropy v době Napoleonských válek.
Autor: Petr Šťáhlavský
Souběžně s původní soumarskou cestou přes soutěsku Schöllenen vyrostla mezi roky 1913 a 1917 kolem Andermatu úzkorozchodná ozubnicová dráha s rozchodem 1 000 mm.
Autor: Petr Šťáhlavský
Obec Andermatt s 1 400 obyvateli je lyžařské, turistické a lázeňské centrum. Leží v nadmořské výšce 1 447 metrů. Lyžařské centrum s lanovkou se nachází na stráních hory Gemsstock (2 963 m. n. m.). Tamní nádraží je přestupní uzel.
Autor: Petr Šťáhlavský
Historický snímek ukazuje cestu přímo v průsmyku. Pozemní cesta překoná hory zhruba o tisíc metrů výš než železnice. V průsmyku sv. Gottharda dosahuje nejvyššího bodu 2 106 m.
Autor: Archiv SBB, F 111 00002 027, CC BY-SA 4.0
Na jižní straně ústí Gotthardský tunel do obce Airolo s 1 500 obyvateli a dráha se zde přimkne k řece Ticino.
Autor: Petr Šťáhlavský
V Airolu u nádraží se nachází památník obětem výstavby Gotthardského tunelu odhalený při 50. výročí provozu v roce 1932. Na stavbě dráhy pracovalo přes 5 000 dělníků denně, z toho kolem 2 500 budovalo Gotthardský tunel. Na stavbě zahynulo 199 z nich a další zemřeli na nemoci. Čtyři dělníci se stali obětmi zásahu četníků při protestech za lepší pracovní a sociální podmínky v roce 1875. Přes 500 lidí bylo na stavbě zraněno nebo si odneslo ze stavby doživotní zdravotní problémy.
Autor: Petr Šťáhlavský
První velký most za Airolem je 83 metrů dlouhý Stalvedrobrücke, který vede trať přímo do skalního ostrohu, kterým prochází 194 metrů dlouhým tunelem Stalvedro.
Autor: Petr Šťáhlavský
V roce 1890 byla trať už dvoukolejná a most s vjezdem do tunelu byl díky chybějícím stromům dobře viditelný. I zde byla použita příhradová konstrukce smontovaná na místě.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 031, CC BY-SA 4.0
Soutěska Monte-Piottino rozděluje údolí Valle Leventina na horní a dolní část. Kvalitní stezku zde zřídili až v 16. století a pro svou strategickou polohu na ní postavili celnici. Snímek z roku 1890 ukazuje tehdejší silnici a peřeje Ticina.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 034, CC BY-SA 4.0
V blízkosti mostu Freggio se nachází stý kilometr Gotthardbahn od Immensee. Vede železnici z levého na pravý břeh soutěsky Monte Piottino mezi spirálovými tunely.
Autor: Petr Šťáhlavský
Stejně jako je trojice serpentin kolem obce Wassen a jeho kostelu symbolem severní rampy, je symbolem jižní rampy trojice serpentin u Biaschiny. Na snímku z roku 1892 jsou velmi dobře vidět tři patra dráhy nad sebou, původní příhradové konstrukce mostů i náspy a opěrné zdi.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 040, CC BY-SA 4.0
Snímek pořízený téměř ze stejného místa v roce 2015 představuje serpentiny u Biaschiny v současnosti.
Autor: Petr Šťáhlavský
Současnou dominantou údolí Valle Leventina u Biaschiny je místo železnice dálniční most na autostrádě A2, která prochází celým Švýcarskem od německo-francouzské hranice u Basileje až po italskou hranici u Chiassa.
Autor: Petr Šťáhlavský
Biasca (293 m. n. m.) je rychlíková stanice na konci údolí Valle Leventina. Tam končí, resp. začíná jižní rampa horské Gotthardbahn.
Autor: Petr Šťáhlavský
Plakát z roku 1906 obsahuje jízdní řády lodní dopravy na jezerech, spojení z Luzernu do Chiassa i z Bellinzony do Locarna, a také přípoje od Hamburku, Berlína, Amsterdamu, Bruselu, Paříže a z Londýna přes Calais až po Benátky, Florencii, Řím nebo Neapol.
Autor: Gabriele Chiattone, Sbírka SBB Historic, P A4 0010de, CC BY-SA 4.0
Jak se měnily oblíbené umělecké styly, měnil se i plakát. Zatímco na přelomu 19. a 20. století byly populární plakáty ve stylu secese s ozdobným písmem a charakteristickými prvky, jako byly květiny nebo dívky, v roce 1914 vytvořil pro Gotthardskou dráhu plakát švýcarský malíř Emil Cardinaux, zástupce tzv. Bernské školy a symbolismu.
Autor: Emil Cardinaux, Sbírka SBB Historic, P A04 0014de, CC BY-SA 4.0
V roce 1959 zve na cestu do Švýcarska a na Gotthardskou dráhu plakát téměř fotografického provedení.
Autor: Sbírka SBB Historic, P A04 0022de, CC BY-SA 4.0
Legendární horská dráha má své obdivovatele také mezi modeláři. Ti staví svá kolejiště podle skutečné předlohy. V dopravním muzeu Verkehrhaus der Schweiz se nachází velký model ve velikosti H0 (1:87) na ploše 5,6 x 13 metrů.
Autor: Petr Šťáhlavský
Gotthardskou dráhu opustíme v Bellinzoně (241 m. n. m.). Snímek z roku 1892 zachycuje nádraží, depo i místní hrady.
Autor: Archiv SBB Historic, F 111 00002 042, CC BY-SA 4.0
Pokud se turista vydá poznávat krásy Gotthardské dráhy, chce podnikat výlety v jejím okolí nebo se seznámit podrobně s historií a technikou, může čerpat z mnoha knih, časopisů a využít různé mapy vydané nejen ve Švýcarsku, ale také v Německu nebo u nás doma v Čechách.
Autor: Petr Šťáhlavský