zavřít
1 / 25
náhledy
Švýcarské Rudé šípy patří mezi legendární železniční vozidla. Neměly to sice jednoduché, protože je dohnal jejich vlastní úspěch. Ale v kontrastu se svou lehkou stavbou vepsaly do historie železniční dopravy stopu výraznou. Alespoň tedy ve Švýcarsku.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-112509 / CC BY-SA 4.0
Švýcarské dráhy zařadily v letech 1935 až 1939 do služby několik železničních elektrických vozů vyznačujících se dlouhými nosy (sníženými partiemi na obou koncích, tedy před stanovišti strojvedoucích). Dva z nich sice vznikly v trakci motorové, ale později byly stejně přestavěny na trakci elektrickou. Stroje záhy získaly přezdívku Rudý šíp, a to kvůli své barvě, rychlosti a možná k tomu částečně sváděla i jejich malá výška.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-092813 / CC BY-SA 4.0
Celkem vzniklo deset „nosatých“ Rudých šípů. Někdy se Rudým šípům počítají ještě dvě tři další jednotky s klasickými tupými čely, ale ty sem pro jejich odlišnost nebudeme míchat.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-112494 / CC BY-SA 4.0
Čtyři Rudé šípy dostaly Švýcarské státní dráhy (SBB) v roce 1935, a to dva elektrické a dva dieselové. Elektrické zaujaly hned do té míry, že došlo k objednávce čtyř dalších, které byly dodány už v roce 1936. Další vůz přišel v roce 1938 a v roce 1939 ještě dvouvozová jednotka (viz foto). SBB si je pořizovaly (minimálně těch prvních osm) pro méně vytížené rychlíkové spoje a pro přípoje z vedlejších tratí.
Autor: Kabelleger / David Gubler, GFDL
Cestující si Rudé šípy rychle oblíbili, což byl trochu problém. Někteří cestující byli dokonce tak „zákeřní“, že si vybírali záměrně tyto vozy a klasické vlaky s lokomotivou a vagony odsunuli ve své hlavě na vedlejší kolej. A tak se někdy stávalo, že kapacita solitérního vozu zájemcům nestačila (zpočátku tyto vozy neměly spřáhla ani nárazníky). Rudé šípy proto opustily pravidelné spoje a jezdily jako speciální vlaky turistické, výletní a podobně.
Autor: Peter elektro, CC BY-SA 3.0
Mínusem Rudých šípů se stal i malý prostor využitelný pro zavazadla (pokud byl vůz naplněn lidmi blízko k hranici obsaditelnosti). A to vadilo i u turistických spojů. Proto vznikl speciální jednonápravový přípojný vůz, v podstatě taková železniční kára. Z hlediska provozního to žádné terno nebylo, mohl se samozřejmě pouze tahat za. Nakonec tento přípojný vůz vznikl pouze v jednom kuse a brzy zmizel v propadlišti dějin. A protože je kvůli tomu i těžké nalézt jeho kloudnou autentickou fotografii, pomůžeme si vyobrazením modelu od firmy Märklin pro modelovou železnici v měřítku H0.
Jen dodejme, že do skutečného „vozíku“ se vešlo 80 párů lyží, nějaké ty sáňky pro děti a/nebo batohy. Samotný vůz měl hmotnost 1440 kilogramů a povolenu maximální rychlost 125 km/h, kterou však nebylo kde využít. Závěs pro jeho připojení dostaly jen dva z Rudých šípů, což stačilo (v podstatě tam tedy byla stoprocentní záloha v trakčních vozidlech pro jeho tažení)
Autor: Gebr. Märklin & Cie GmbH
Po válce se dvouvozovým Rudým šípem projel při návštěvě Švýcarska Winston Churchill. Od té doby se mu říká Churchillův šíp.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Bärtschi, Hans-Peter / SIK_03-112520 / CC BY-SA 4.0
Fotku Churchilla v jeho šípu nemáme, ale máme alespoň fotku, jak z Churchillova šípu vystupuje indický prezident Varáhagiri Vénkata Giri.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Krebs, Hans / Com_L19-0347-0002-0002 / CC BY-SA 4.0
Na fotografii z roku 1935 vidíme, že vůz nemá spřáhla a místo klasických nárazníků nese jakési neortodoxní prvky částečně suplující jejich funkci. Tyto prvky byly doplněny později.
Autor: SBB Historic
Fotografie z pozdější rekonstrukce (rok 1952) nám podává důkaz o lehké stavbě Rudého šípu. Skříň byla „vymodelována“ z tenkých ocelových profilů a „potažena“ plechy z hliníkové slitiny.
Autor: SBB Historic
Rudý šíp má označení řady například (u nich se to několikrát měnilo) RAe 2/4, což nám prozrazuje, že má celkem čtyři nápravy, z nichž jsou dvě hnací. Uspořádání pojezdu je Bo´ 2´. Vůz má obě hnací nápravy v jednom samostatném podvozku, přičemž každá z nich má vlastní pohon (vůz má dva trakční elektromotory), a v druhém podvozku jsou dvě nápravy běžné. Podvozek s běžnými nápravami je na stejném konci vozu, který nese na střeše pantograf a v čumáku na této straně je transformátor.
Dvouvozový Rudý šíp to má podobně, logicky tedy zdvojeně - označení řady je RAe 4/8 a uspořádání pojezdu 2' Bo’ + Bo’ 2'. Má celkem čtyři trakční elektromotory, dva transformátory a dva pantografy.
Na této fotografii má Rudý šíp řady RAe 2/4 už nárazníky a spřáhla, ale tahat mohl pouze lehkou zátěž.
Autor: SBB Historic
Ještě jednou Rudý šíp s přípojným vozem. A dokonce se dvěma, ale musely být lehké.
Autor: SBB Historic
A zde je jeden ze dvou Rudých šípů s dieselovým motorem.
Autor: SBB Historic
Ještě jednou a naposledy diesel. Zde si řekněme, že jeden tento vůz byl rekonstruován na elektrický v roce 1951 a druhý v roce 1953.
Dieselové vozy dostaly označení řady CLm 2/4, po rekonstrukci na elektrickou trakci se jim změnilo označení řady na RBe 2/4.
Autor: SBB Historic
Čtyřnápravový Rudý šíp prvního provedení (původní označení řady CLe 2/4), tj. před úpravami a rekonstrukcemi, měl celkovou délku 21,5 metru a služební hmotnost 32,6 tuny. Trakční motory dávaly hodinový výkon 404 kW a trvalý výkon 315 kW, maximální rychlost vozu činila 125 km/h. Přepravní kapacita se skládala ze 70 míst k sezení a 30 míst k stání.
Na výrobě Rudých šípů se podíleli čtyři hlavní výrobci. Mechanické části a vozové skříně vyráběla firma Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik z Winterthuru (SLM), elektrovýzbroj vyráběly Brown, Boveri & Cie. z Badenu (BBC), Maschinenfabrik Oerlikon z Curychu (MFO) a Société Anonyme des Ateliers de Sécheron z Ženevy (SAAS).
Autor: Kabelleger / David Gubler, CC BY-SA 3.0
Do současnosti se dochovaly čtyři Rudé šípy, tři z těch klasických a k tomu i nejslavnější dvouvozový Churchillův, který díky rekonstrukci vstal jako Fénix z popela (z prakticky už odepsaného stavu po požáru). Až na jeden, který skončil jako statický muzejní exponát, jsou ostatní udržovány v provozuschopném stavu, a to včetně Churchillova.
Autor: Chris.urs-o, CC BY-SA 3.0
Historická trakční vozidla, Rudý šíp řady RAe 4/8 (Churchillův) a lokomotiva řady Re 4/4, jako zvláštní vlak na trati Bern - Brig
Autor: bahn.photos, CC BY-ND 2.0
Churchillovu šípu se také říká Churchillův dvojitý šíp, nebo chceme-li zůstat u obyčejnější původní přezdívky, tak Rudý dvojitý šíp.
Autor: Thomas Naas, CC BY-ND 2.0
Rudý šíp, legenda švýcarských železnic
Autor: Nicolas Kunz, CC BY-SA 4.0
Rudý šíp, legenda švýcarských železnic
Autor: bahn.photos, CC BY-ND 2.0
Churchillův šíp projíždí po mostě řeku Rýn v Schaffhausenu.
Autor: Kabelleger / David Gubler, CC BY-SA 4.0
A na závěr ještě čtyři fotky interiérové. Na první vidíme sedadla potaženými imitací kůže.
Autor: SBB Historic
Interiér jiného exempláře Rudého šípu se sedadly potaženými látkou s kostkovaným vzorem
Autor: SBB Historic
Strojvůdcovský ovládací pult Rudého šípu. Na druhém konci vozu byl samozřejmě též.
Autor: SBB Historic
Cestujícím mohla být jízda podkreslena hudební produkcí.
Autor: SBB Historic
