Magnetofonové kazety letos slaví 50 let existence. Po mnoho let byly nejpopulárnějším zvukovým nosičem a jedním z mála médií, na které šlo zvuk i nahrávat. V roce 1963 je na veletrhu IFA v Berlíně představila společnost Philips, coby komfortnější náhradu v té době používaných cívek.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazety nabízely na tehdejší dobu vysoký komfort obsluhy. Na rozdíl od cívek posluchač nemusel ručně zavádět pásek do dráhy magnetofonu a nemusel vždy před vyjmutím přetočit celou pásku na jednu z cívek. Pouhým zasunutím kazety do mechaniky magnetofonu byla připravena k použití, její poslech mohl být kdykoli přerušen a kazeta vyjmuta. Na snímku vidíte jedny z prvních modelů kazet BASF, Sony a TDK. Dodnes hrají.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazeta je ve srovnání s dnešními médii mechanicky velmi složitá. Základem jsou dvě cívky, z nichž z jedné se magnetická páska odvíjí (zásobovací cívka - 1) a na druhou (odebírací cívka - 2) navíjí. Pro šetrné vedení pásky v ostrém úhlu je v dolních rozích kazeta vybavena vodícími válečky (3), které se díky tření pásky točí kolem své osy. V místě, kde pásek prohází po magnetické hlavě (která čte dříve zaznamenaný zvukový signál, nebo nahrává nový) je přítlačný polštářek (5), zajišťující dokonalý kontakt pásku s hlavou. Za ním je magnetické stínění (4). Velmi důležitý je otvor pro hnací kladku (6), která ve spolupráci s gumovým válečkem zajišťuje přesnou rychlost a naprostou plynulost pohybu pásky.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Hudba je v kazetách nahraná na magnetické pásce. Je to plastová páska široká 3,81 mm, u 60min kazety silná 16 µm, u 90min kazety 11.2 µm, je tedy tenčí než lidský vlas. Páska je potažená feromagnetickým materiálem. V mechanice magnetofonu páska prochází nad magnetickou hlavou, která při záznamu feromagnetickou vrstvu zmagnetizuje podle zvukového signálu, při záznamu pak stejná hlava tento magnetismus snímá a přetváří zpět na elektrický zvukový signál.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Páska se v kazetě při přehrávání i záznamu posouvá konstantní rychlostí 4,76 cm za sekundu, v 60 minutové verzi jí je zhruba 90 metrů.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Jako feromagnetický materiál byl zvolen oxid železitý, Fe2O3. Od roku 1970 jsou kazety s páskem s tímto materiálem označovány jako "normal", případně IEC I, aby byly odlišeny od kazet s novějšími a kvalitnějšími feromagnetickými materiály.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Mechaniky kazetových magnetofonů byly z počátku jednoduché, oproti pozdějším strojům jim nejvíce chyběl "autostop", kdy se na konci kazety automaticky vypne posuv a oddálí hlava a přítlačné válečky od pásku. Aby se u tehdy velmi drahých magnetofonů neopotřebovávala se stojícím páskem nadměrně namáhaná mechanika, vybavila společnost Sony své kazety kovovým proužkem "auto-sensor", který ve firemních magnetofonech uzavřel elektrický okruh mezi dvěma vodiči, což se projevilo pískotem v reproduktorech - impulsem pro posluchače, že páska je u konce.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Předními výrobci zvukových kazet nebyly jen elektrotechnické, ale především chemické společnosti. Velmi rozšířené byly kazety belgické společnosti AGFA-GEVAERT. AGFA je zkratkou z Aktiengesellschaft für Anilinfabrikation, tedy Akciová společnost pro výrobu anilinu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Podobně je na tom německá společnost BASF, která s výrobou zvukových nosičů vydržela až do jednadvacátého století. BASF je totiž zkratkou Badische Anilin und Soda Fabrik, tedy bádenská továrna vyrábějící anilin a sodu.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazety některých značek, například japonské Hitachi, se prodávaly nejvíce jako "příslušenství" firemních magnetofonů.
Autor: Technet.cz
Na rozdíl od kompaktních disků, USB pamětí nebo pevných disků, kvalita kazety měla naprosto zásadní vliv na kvalitu zvuku, který na ní dokázal být zaznamenán a následně zpětně přehrán. Japonské kazety Maxell patřily mezi nejkvalitnější, ale v komunistickém Československu se poměrně špatně sháněly a byly velmi drahé. Stály 105 Kčs v době, kdy se běžný plat pohyboval kolem 1000 - 1600 Kčs.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Mnoho posluchačů tak volily levnější (90 Kčs) a snadno dostupné tuzemské kazety Emgeton. Ty byly nevalné zvukové kvality, navíc hrubým povrchem pásky rychle opotřebovávaly magnetické hlavy magnetofonů.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Investice do dražších kazet se však vyplatila. Při dodržení zásad skladování jsou v rozumné kvalitě přehratelné i dnes. Kupříkladu Real mother od fenomenálního kytaristy Johnny "Guitar" Watsona vyšlo i na CD a můžete stáhnout z iTunes, ale nahrávka magnetofonu Sanyo z gramofonové přenosky Shure, kterou otec pořídil ještě před mým narozením, má stále své kouzlo.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazety se záznamovou vrstvou z oxidu železitého měly jednu nevýhodu - limitovanou zvukovou kvalitu. Výrobci tedy hledaly její vhodnější složení. První úspěch zaznamenala v roce 1970 společnost DuPont (mimo jiné vynálezce kevlarových vláken) vrstva oxidu chromičitého, CrO2. Tu v roce 1974 vylepšila přidáním příměsí kobaltu společnost TDK a vznikla tak třída kazet nazývané "chrome", IEC II, česky "chromky". Na snímku je výběr chrom-dioxidových kazet z let 1995 - 2002.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Chrom-dioxidové kazety IEC II nabízely oproti IEC I významně lepší zvukové vlastnosti, především širší frekvenční spektrům směrem k vysokým kmitočtům.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kvalitní modely nabízely vysokou zvukovou kvalitu, která dokázala na přiměřeném tehdejším domácím vybavení plně konkurovat gramofonové desce.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
U šipčkových modelů, mezi které patřila třeba kazeta Maxell XLII-S, se výrobci soustředili nejen na kvalitu pásky, ale i samotné kazety, respektive její mechaniky. Chytře zvolenými materiály dokázaly potlačit vnitřní rezonance i z zvýšit jejich teplotní odolnost. To jste ocenili především při provozu v autorádiích.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Chromdioxidové kazety byly oproti "normálkám" výrazně dražší. Navíc ne každý magnetofon byl pro jejich provoz uzpůsobený. Nová feromagnetická vrstva potřebovala jinou předmagnetizaci při záznamu a jinou ekvalizaci při přehrávání.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Aby magnetofon poznal, s jakou magnetickou vrstvou má tu čest, byly kazety na horní straně vybaveny indikačními otvory a mechaniky čidly. Kazeta "normal" žádné otvory neměla, kazeta "chrom" byla odlišena dvojicí otvorů vedle záznamových pojistek. Kazeta na snímku nahoře, s otvory blízko středu, patří k nejvyšší třídě kazet, jejichž záznamová vrstva byla z čistého železa. Říkalo se jí "metal", případně IEC IV.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Metalové kazety byly velmi drahé a kupovaly je jen posluchači se špičkovými magnetofony (které s nimi uměly pracovat) i celou reprodukční sestavou.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Svými zvukovými kvalitami uspokojily i velmi náročné posluchače a často se využívaly pro záznam z hudebních CD, které bylo nejprve nemožné a posléze velice drahé kopírovat digitálně.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
S využitím systému potlačení šumu Dolby B nebo Dolby C bylo možné dosáhnout perfektní kvality reprodukce, především většího odstupu zvukového signálu od šumu. Úskalím těchto systémů byla potřeba reprodukovat kazetu na stejném magnetofonu, na jakém byla nahrána. Stačilo totiž, aby měly dva magnetofony nepatrně jinak nastavenou kolmost hlavy na pásek a kvalita zvuku s využitím systému Dolby velmi utrpěla.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Velkou výhodu kazet typu "metal" byla relativně vysoká vybuditelnost. Kvalitní "metalky" bezpečně nezkreslovaly ani při +4 dB (i více), což přineslo zvuku lepší dynamický rozsah.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Pokud někoho z mladších ročníků zarazila vertikální papírová přelepka na předchozím obrázku, pak zaslouží vysvětlení. Na horní hraně byla pacička, jejímž vylomením kazeta mechanice řekla, že se na ní nesmí nahrávat (a tím smazat to, co je již na kazetě nahráno). Pokud jste přesto chtěli záznam provézt, bylo nutné vzniklý otvor přelepit. A zároveň dát pozor, aby nešikovným lepením z "chromky" nevznikla "normálka".
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Standardní kazety měly 60 nebo 90 minut, což znamená, že na každou stranu bylo možné nahrát 30, respektive 45 minut záznamu. Byly ale i vyjímky. Například krátké 46 minutové pásky v průměrné délce gramofonové desky ...
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
... nebo nadstandardně dlouhé 100 nebo 110 minutové kazety. Ty však měly tenčí pásku a byly tak náchylnější k mechanickému poškození. K dostání byla i atypická délka 74 minut, shodná s maximální stopáží hudebních CD.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Prázdné kazety se prodávaly v barevných celofánových obalech zdůrazňujícím jejich přednosti - a především informujícím o typu feromagnetické vrstvy.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazety se daly koupit i nahrané, podobně jako dnes hudební CD. Krabička byla vybavena papírovým bookletem. Hromadné kopírování byla vysokorychlostní, zvuková kvalita "originálek" byla často kompromisní.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Kazety sloužily i jako datové médium pro přenos počítačových programů a her. Na snímku datová kazeta Hewslett-Packard. Programy šlo šířit a nahrávat i prostřednictvím rozhlasového či televizního vysílání - digitální data zněla po převedení do analogové formy jako nepříjemný šum, cvrkot a pískot. Na tyto kazety šlo nahrávat i hudbu, zvuková kvalita však nebyla ideální.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Dnešní mladá generace si některé úkony, které poslech hudby z kazet provázely, neumí ani představit. Také pamatujete na přetáčení kazet tužkou, aby tento energeticky náročný úkon zbytečně ve walkmanu nevyčerpal drahé baterie?
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Analogové kazety jsou dnes již zcela vytlačeny digitálními systémy. A ačkoli již miliardy dříve pracně sháněných a velmi drahých nosičů skončily v kontejnerech, zaslouží si naši úctu. Vždyť na nich hudebně vyrostlo několik generací posluchačů.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Zvuková kvalita se samozřejmě časem (magnetickými a chemickými procesy v pásce) zhoršuje, ale dobře skladované kazety je možné přehrát i dnes, kdy mnohé první vypálené kompaktní disky již dávno nelze načíst. Jen vám nesmí moly sežrat přítlačný polštářek, jako u čtyřicet let staré kazety na snímku dole.
Autor: Václav Nývlt, Technet.cz
Zemřel Lou Ottens, vynálezce kompaktních zvukových kazet.
Autor: Profimedia.cz