Při focení v krajině (zde na Valašsku) pamatujte, že světlo rozhodne, zda fotka vůbec může vzniknout (i na vlastně tuctovém místě). Když není světlo dobré, nemá to moc smysl fotit, fotka bude nudná, nevýrazná a nikoho nebude bavit se na ni dívat…
O to, co přesně je na fotce, vlastně často ani moc nejde - důležitá je celková emoce, tedy to, zda obrázek dokáže divákovi něco sdělit, nebo ne (Zakarpatská Ukrajina).
Pokud z dovolené přivezete jen takového fotky, bude to trochu nuda - fotit se zoomem je sice pohodlné, ale do obrázku se dá jen těžko propašovat něco navíc: atmosféra, kontext, okolí, příběh.
Bez lidí to při focení na cestách nejde - a nezapomeňte též, že kromě světla tvoří fotku také znalosti zákonitostí kompozice. Zde chlapík na Sahaře stojí v tzv. zlatém řezu, kdyby stál jinde, fotka by byla výrazně horší.
Gejši v japonském Kjótu se fotí dobře mimo jiné proto, že mají barevné oděvy. A právě znalost takových malých detailů je vlastně podstatou fotografování.
Ještě jednou připomeňme to banální a nejdůležitější: světlo rozhoduje. Pokud by tito chlapíci seděli na slunci, fotka prostě nemá moc šanci vzniknout. Ve stínu, to je jiná, tam je vždy světlo lepší (Libye).
Pokud chcete, aby rozpohybované fotky z mobilu nebyly ve slabším světle rozmazané, musíte se naučit nastavovat vyšší hodnoty ISO - a foťák přinutit “cvakat rychleji”.
Takto dopadá hodně fotek z chytrých telefonů, které zkrátka nejsou schopny odhadnout situaci a vše správně nastavit. Co s tím? Naučte se nastavovat ISO.
Blesk je (k překvapení mnohých) hlavně k tomu, abychom jím prosvěcovali stíny ve slunných dnech. Pokud bych tady na dceru nebleskl, byla by z ní jen černá silueta.
Zní to ohraně, ale je to tak: focení především znamená schopnost najít dobré světlo - zajímavě může dopadnou i jinak banální rodinná fotka pořízená v nudné chodbě.