Tenerife, největší z Kanárských ostrovů, je známý hlavně mezi dovolenkáři, kteří milují unikátní pláže. Na jeho jihovýchodní straně se ovšem nachází rozpadlý areál budov, který byl naprostým opakem dovolené. Sanatorio de Abona od druhé světové války sloužilo jako leprosárium.
Stavba leprosária pro malomocné začala v roce 1943. Cílem bylo zastavit šíření lepry na Tenerife, v třicátých letech během občanské války tu bylo zaznamenáno 200 případů nákazy.
Návrh leprosária od architekta José Enrique Marrero Regalada počítal s desítkami budov, mimo jiné s nemocnicí, kostelem, krematoriem a ubytovacími bloky.
Jediný způsob, jak zamezit šíření choroby, byla izolace nemocných od společnosti. Stejný přístup, který aplikovala církev už od roku 583, kdy se na zřizování prvních leprosárií usnesl koncil v Lyonu.
Církev se při zřízení leprosárií řídila Biblí, způsob nakládání s malomocnými zmiňuje 13. a 14. kapitola v knize Leviticus: "Po všechny dny, co bude postižen, zůstane nečistý. Je nečistý. Bude bydlet v odloučení, jeho obydlí bude mimo tábor" (Bible, Lv 13, 46).
Třetí lateránský koncil v roce 1179 určil, že každé leprosárium musí mít vlastní kapli nebo kostel a vlastního kněze, aby nenarušovala ostatní farnosti.
Stavba areálu nebyla nikdy dokončena, v roce 1945 se pro léčbu lepry začalo používat účinné antibiotikum Dapsone a stavební činnost v areálu postupně skončila.
V šedesátých letech minulého století sloužil areál jako vojenský tábor. V té době se objevil i návrh jednoho italského investora přebudovat Sanatorio de Abona na hotelový resort. K této realizaci nikdy nedošlo.
Poslední fungující kolonií pro malomocné v Evropě je rumunské Tichilesti, které se nachází poblíž města Isaccea v župě Tulcea. Podle zpravodajského serveru MSN tu bylo počátkem roku 2020 ubytováno deset nemocných.