Tři zateplené dřevěné domky, které zaplňují malý ostrůvek v zátoce Port Lockroy, se v roce 1944 staly první a nejstarší stálou polární základnou Britské antarktické služby.
Zátočinu na severozápadě ostrova Wiencke objevila v roce 1904 francouzská polární expedice, a pojmenovala ji po mecenáši své výpravy, Edouardovi Lockroyovi. Zhruba o sedm let později tu vznikla sezonní základna pro velrybáře, dočasné kotviště lodí pátrajících v polárních vodách po kořisti.