náhledy
Vršovické náměstí. Žlutý křížek kostela sv. Václava chtěla vidět z bytu, a tak ten vhodný intenzivně hledala 4,5 roku. „Pocházím ze Vsetína, jsem hrdá Valaška, ale moje místo jsou Vršovice,“ usmívá se.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
„Ve Vršovicích žije hodně rodin s malými dětmi, na hřiště narazíte skoro na každém kroku. Některá jsou ve vnitroblocích, jiná přímo v parku, na Čechově náměstí najdete hned dvě, tak jsme to s dětmi mohli střídat. Někdy pískoviště a houpačky, jindy trampolína a provazová stěna,“ směje se Michaela Vetešková.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Michaela Vetešková ráda chodí a kochá se okolím.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Vršovice má prochozené díky svému muži, který odtud pochází.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Heroldovy sady. Park pod ulicí Kodaňskou a Vršovickým náměstím přiléhající k Vršovickému zámečku, tzv. Rangherce. Jméno získal podle Josefa Herolda, starosty Vršovic v letech 1884– 1886, který se zasloužil o jejich rozkvět. Za druhé světové války park ustoupil krytu a požárním nádržím, dnes si zde můžete odpočinout, poležet na trávě nebo půjčit knihu.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Ve Vršovicích se přirozeně střídají rušné ulice s velkoměstskou zástavbou a zákoutími, kde tiše hlodá zub času. „I když víte, že ve Vršovicích je plno zeleně, přesto vás udiví kamenné zídky porostlé kvetoucími rostlinami,“ dodává Michaela Vetešková.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Michaela Vetešková žije ve Vršovicích již dvacet let a neměnila by.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA