Největším malým užitkovým vozem – dodávkou, mikrobusem, sanitkou a valníkem – za posledních sto let byla Škoda 1203. Můžeme ji rozmlátit kladivem, můžeme ji rozřezat autogenem, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Pojďte, prosím, do galerie.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Škoda 1203 oslavila v roce 2023 pětapadesátiletá výročí od svého představení na brněnském veletrhu a od zahájení sériové výroby. V Brně byla představena 14. září 1968 a sériová výroba byla spuštěna ve Vrchlabí 20. listopadu stejného roku.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Na osudech vozu Škoda 1203 se silně podepsalo centrálně řízené hospodářství socialistického Československa. V tom zde sice „dvanáctsettrojka“ nebyla výjimkou, ale právě ona patřila mezi nejvíce zasažené projekty v tom nejhorším slova smyslu. Vývoj lehkého užitkového vozu s trambusovou kabinou byl zahájen už v roce 1956, ale právě vinou zkostnatělého řízení a plánování hospodářství se celý proces s vynucenou přestávkou protáhl na neskutečných dvanáct let. A ze stejného důvodu průšvih pokračoval i potom, kdy se zastarávající typ vyráběl dekády bez zásadní modernizace.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Na samém začátku dlouhé cesty k finálové Škodě 1203 se pracovalo na projektu interně značeném jako typ 979 (například Škoda 1000MB vznikala pod interním označením jako typ 990 a pro galerii předmětná Škoda 1203 jako typ 997). Už v roce 1956 byl ve Vrchlabí postaven mikrobus Š 979/I.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Druhý prototyp Š 979/II byl hotov v březnu 1957.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
A v dubnu 1957 následoval tento třetí prototyp Š 979/III. Fotky čtvrtého a pátého prototypu 979 už oželíme, ať to trápení není dlouhé. Z ministerstva nařídili projekt trambusu pro nedostatek financí zastavit a navrhnout užitkový vůz na základě Škody 1201, která se ostatně v užitkových verzích ve velkém zastoupení vyráběla (a to právě na úkor sedanů), čímž vznikla Škoda 1202, národem zvaná stejšn.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Přestávka ve vývoji trambusového užitkového automobilu Škoda ovšem dlouhá nebyla. V roce 1959 se začalo nanovo, tentokrát pod interním označením typ 997. Výsledkem byla Škoda 1203, se kterou se veřejnost seznámila 14. září 1968 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.
Autor: z dobového prospektu
Škoda 1203 dostala samonosnou bezkapotovou karoserii vyztuženou podlahovým roštem, výsledkem byl pozoruhodně prostorný a lehký automobil. Motor seděl hned za přední nápravou, tedy v blízkosti předních sedadel, řidiči na dosah. Motor poháněl zadní kola.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Nezávislé zavěšení všech kol Škody 1203 přinášelo jízdní komfort i na méně kvalitních silnicích a nezpevněných cestách. Pokud už za nic jiného, tak právě za tohle si „dvanáctsettrojka“ zaslouží pochvalu.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Kvůli unifikaci výrobního sortimentu se u Škody 1203 uplatnila stávajících komponentů, včetně motoru odvozeného z provedení Š 1202. Benzínový čtyřválec s ventilovým rozvodem OHV měl zdvihový objem 1221 ccm a dával výkon 49 koní (39 kW). Prvky přístrojové desky a zadní svítilny patřily k nejnápadnějším prvkům převzatých ze Škody 1000MB. Velká poptávka po embéčkách vedla již od poloviny roku 1967 k postupnému překládání produkce motorů pro Š 1202 a budoucí Š 1203 z hlavního závodu v Mladé Boleslavi do národního podniku Kovosmalt ve slovenské Trnavě, přejmenovaného na Trnavské automobilové závody. Ale čert vem stěhování výroby, nemilá byla především skutečnost, že daný motor měl s naloženou „dvanáctsettrojkou“ zatraceně těžkou práci.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Škoda 1203 se vyráběla v řadě verzí, nejčastějšími z nich byly mikrobus, dodávka a především jejich kombinace označená COM, dále sanitka a za ní valník.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Mikrobus Škoda 1203 měl pohotovostní hmotnost 1 260 kg v provedení standard (1 280 kg v provedení De luxe), dodávka 1 170 kg a valník 1 180 kg. Užitečná hmotnost byla u mikrobusu v provedení standard 750 kg (De Luxe 680 kg), u dodávky 950 kg a u valníku 1 000 kg.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Mikrobus měl přepravní kapacitu osm lidí včetně řidiče v konfiguraci 2+3+3. Bočních dveří na rozdávání nebylo, samozřejmě po jedněch bylo u míst řidiče a jeho spolujezdce. Pouze pravý bok měl ještě druhé boční dveře sloužící k nastupování/vystupování cestujících druhé a třetí řady sedadel. V zadní stěně byly velké dveře dvojdílné, vodorovně dělené, v běžné situaci sloužily pro obsluhu relativně velkého zavazadlového prostoru situovaného za třetí řadou sedadel. Nakonec s provedením dveří na tom byly stejně i dodávky, vozy COM a sanitky.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Škoda 1203 jako dodávka, chcete-li van. Za kabinou řidiče a spolujezdce se nacházel velký nákladový prostor, který byl – jak už víme – přístupný standardními bočními dveřmi na pravoboku a velkými dvojdílnými dveřmi v zadní stěně. Prostory pro osádku a náklad o objemu až 5,2 m3 byly navzájem odděleny částečně prosklenou mezistěnou.
Autor: z dobového prospektu
Škoda 1203 v provedení COM byla vhodná jako různé servisní vozy. Měla pět míst včetně řidiče, v konfiguraci 2+3, a za druhou řadou sedadel následoval nákladový prostor.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Sanita Škoda 1203
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Jedno ze sanitních provedení Škody 1203
Autor: z dobového prospektu
Škoda 1203 v provedení valník
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Speciální verze Škody 1203 s dlouhým rozvorem byla postavena ve stopovém množství. Tyto vozy sloužily k přepravě závodních automobilů.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Škoda 1203 a dopravní letoun Avia Av-14, československá vylepšená modifikace Iljušinu Il-14 vzniklá na základě licence.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Kromě tuzemského trhu a dalších socialistických zemí byly „dvanáctsettrojky“ homologovány také pro provoz ve Francii, Belgii, ze vzdálenějších teritorií připomeňme například Egypt.
Autor: z dobového prospektu
Mezi roky 1968 a 1981 vzniklo ve Vrchlabí celkem 69 910 vozů Škoda 1203, poté byla finální výroba přeložena do Trnavských automobilových závodů (TAZ) na Slovensku, kde už léta vyráběli řadu komponentů.
Autor: Archiv společnosti ŠKODA AUTO
Už v roce 1978 postavili ve Vrchlabí dva prototypy autokaravanu, malou sérii Škoda 1203 Camp potom vyrobili v Trnavě v letech 1983 až 1987.
Autor: z dobového prospektu
Od roku 1985 se vůz vyráběl v modernizované podobě pod označením Škoda 1203M. Na první pohled nás zaujme absence převisu nad čelním oknem (tzv. kšiltu) a obdélníková přední světla. to, co nevidíme, je silnější motoru o zdvihovém objemu 1433 ccm a výkonu 57 koní / 42 kW. Po rozdělení republiky se změnilo typové označení na TAZ 1500 a výroba běžela až do roku 1997.
Autor: z dobového prospektu
Škoda 1203M ve verzi valník
Autor: z dobového prospektu
Škoda 1203M ve verzi mikrobus, reklamní fotografie byly pořízeny u zámku Smolenice.
Autor: z dobového prospektu
V roce 1992 vznikla v Žacléři na Trutnovsku firma Ocelot podnikatele Romana Jirouše, která se od počátku zabývala kompletními renovacemi automobilů, opravami i distribucí náhradních dílů. O sedm let později zde Jirouš začal vyrábět malosériově „dvanáctsettrojky“, jejichž výrobu odkoupil z Trnavy. Zpočátku se jejich produkce pohybovala okolo sta kusů ročně, později roční výroba klesla na několik desítek kusů. Ještě v roce 2017 firma dodala dvě nová auta do zahraničí, poté se začala věnovat již jen generálním opravám a výrobě karoserií a náhradních dílů.
Autor: Jaroslav Halamka, iDNES.cz
Škoda 1203M
Autor: Lukáš Hron, Mobil.iDNES.cz
Škoda 1203
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Škoda 1203
Autor: Jaroslav Halamka, iDNES.cz
Škoda 1203
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Škoda 1203
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Škoda 1203
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Vrchlabský prototyp dodávky interního označení Škoda 778 z roku 1972 na platformě 1203. Vůz měl silnější motor a díky tomu i zvýšenou užitečnou hmotnost na 1250 kg. Uvažovalo se o zahájení sériové výroby v roce 1976, k čemuž samozřejmě nedošlo.
Autor: Archiv ŠKODA muzea
Škoda 1203
Autor: Archiv ŠKODA muzea