UPOZORNĚNÍ: Následující fotografie obsahují drastické záběry.
iDNES.cz
Násilí k počítačovým hrám patří od jejich úplných počátků, ostatně ryze mírumilovné tituly, ve kterých nikdo neumírá, jsou stále spíše výjimkou. Ještě když počítačová grafika nedokázala na monitorech vykouzlit více než pár geometrických tvarů, se ve společnosti řešilo, jaký může mít virtuální zabíjení vliv na dětskou psychiku. Vybrali jsme několik her, které v zobrazování brutality posouvaly hranice.
NetherRealm Studios
První větší společenské pobouření vyvolala herní adaptace filmu Death Race 2000, ve kterém Sylvestr Stallone a David Carradine závodí napříč Amerikou a sbírají body za trefování civilistů. Za důchodce a děti je bonus. Zatímco film prošel bez větší pozornosti, na hru se hned sesypali mravokárci kvůli nestydatému zobrazení násilí a „děsivému“ řevu přejetých obětí.
Exidy
Splatterhouse byla klasická arkáda, jakých koncem osmdesátých let vycházelo bezpočet, od ostatních se však lišila důrazem na brutalitu. Autoři zmiňovali jako zdroj inspirace například H. P. Lovecrafta nebo horor Evil Dead, na obalu se pak skvělo varování, že „děsivé téma této hry může být nevhodné pro malé děti... a zbabělce.“ Šlo však jen o marketing, ve skutečnosti to tak drsné nebylo. Značka byla v roce 2010 oživena, a nový díl sice pořádně přitopil v zobrazení nechutností, ovšem zase nebyl ani trochu zábavný, a tak zcela propadl.
Oficiální materiály distributora
Mortal Kombat z roku 1992 byl tak brutální, že se dostal až na půdu amerického kongresu a stal se hlavním motivem pro založení ratingové agentury ESRB. Vynikal především tzv. fatalitami, zakončovacími údery, kterými bylo možné poraženého protivníka zavraždit. V tomto momentě bychom chtěli čtenáře se slabšími žaludky varovat, aby raději prohlížení naší galerie ukončili, některé z následujících obrázků totiž patrně neoceníte.
Oficiální materiály distributora
My vás varovali. Pro všechny, co si myslí, že žijeme v době přehnané politické korektnosti – série Mortal Kombat vychází dodnes a díky moderní grafice vypadá daleko naturalističtěji než tenkrát. Prodává se po milionech a nikdo proti ní neprotestuje.
Autor: Bonusweb.cz
V roce 1993 přišel Doom, který je v podstatě synonymem pro počítačové násilí. Dnes už nepřátelé z prvního dílu vypadají spíše úsměvně, ale když se tehdy po zásahu raketometem s odpovídajícím čvachtnutím rozprskli, kdejaká křehká dětská dušička skončila traumatizována.
Oficiální materiály distributora
A opět – nové díly jsou v zobrazování násilí mnohem explicitnější, žádné pohoršené reakce jsme v mediálním prostoru nezaznamenali. Lidé už totiž pochopili, že některé hry jednoduše patří do rukou jen dospělým.
Bethesda
Filmová adventura Phantasmagoria na to šla o dost sofistikovaněji. Skutečně brutálních scén je v ní ve skutečnosti jen minimum, o to větší však mají razanci, když na ně konečně dojde. Kromě mizerně zahraného znásilnění je nejproslulejší scéna mučení, kdy jsou nebohé dívce vkládány do úst syrové kousky masa tak dlouho, než se jimi zadáví.
Oficiální materiály distributora
I druhý díl spoustu lidí znechutil, na obranu vývojářů však musíme uvést, že potenciální zákazníky dopředu varovali. Pokud snad na obalu zobrazený muž trhající si vlastní tělo není dostatečnou nápovědou, tak ikonky slibující sex a násilí musí pochopit každý.
Oficiální materiály distributora
A pak tu máme Harvester, filmovou hru, jejíž autoři se netajili tím, že chtějí hráče v první řadě znechutit explicitně zobrazeným násilím. Což se jim bez debaty dokonale povedlo.
Oficiální materiály distributora
Hrajeme v něm za člověka, který se probouzí v bizarním „twinpeaksovském“ městečku se ztrátou paměti a snaží se zjistit, co je ještě realita. Hra je v zobrazení násilí morbidně kreativní, celý příběh například končí tím, že své přítelkyni rozmlátíte hlavu a vyjmete míchu. Mimochodem představitel hlavní postavy herec Kurt Kisler, byl později zatčen za držení dětské pornografie.
Oficiální materiály distributora
Že jsou tvůrci „jinde“, nejlépe ukazuje dobová reklama z francouzského tisku, s mrtvolkou miminka s vytrhanými očními bulvami. Sice vydavatelé všechny čtenáře o stránku dříve, varovali, aby dál neotáčeli, ale kdo by dokázal potlačit zvědavost, že?
Oficiální materiály distributora
Grafika prvního Postalu působila na rok 1997 hodně zastarale, a tak samotné zobrazení mrtvol už nikoho nešokovalo. Kontroverzi tehdy vzbudilo spíše samotné téma hry, hlavním „hrdinou“ je totiž osamělý střelec, který má za úkol zabít co nejvíc svých spoluobčanů.
Oficiální materiály distributora
Že má jít o nadsázku, bylo patrné až z druhého dílu, který se snažil maximálně pohoršit. Kromě zabíjení civilistů v něm šlo i mučit zvířata (kočka zde funguje jako tlumič) a čůrat po lidech, což kupodivu stačilo ke slušnému komernčímu úspěchu. Ten se ovšem zcela rozpustil v následujících dvou pokračováních a filmové adaptaci známého režisérského břídila Uwe Bolla.
Running with Scissors
Vývojáři ze Stainless Games chtěli původně dělat adaptaci Šíleného Maxe, sehnali ovšem jen licenci na již dříve zmíněný Death Race. Nakonec se tedy raději obešli bez slavné značky a jejich Carmageddon je dodnes pojmem. Kromě závodění v něm totiž musíte přejíždět chodce, za které jsou bonusové body.
Oficiální materiály distributora
Vítězem tak většinou nebyl ten, kdo dorazil jako první do cíle, ale ten, kdo přežil nejdéle. V Německu mimochodem hra musela vyjít upravená tak, že místo lidí hráč přejížděl zombie. Carmageddon se dočkal několika pokračování…
Oficiální materiály distributora
... ale žádné z nich celý koncept už nikam neposunulo.
Oficiální materiály distributora
Soldier of Fortune z roku 2000 je v podstatě klasickou střílečkou, jakých tehdy vycházelo bezpočet, od konkurence ho však odlišoval unikátní systém GHOUL, díky kterému byla každá postava rozdělena na 26 zásahových zón. Nikdy dříve a jen málokrát potom jsme mohli nepřátele masakrovat tak realistickým způsobem. Každého z nich je možné doslova rozstřílet na kousky.
Raven Software
Stejnou vlastností se samozřejmě chlubil i druhý díl, který byl ještě o fous propracovanější.
Bonusweb.cz
Oproti ostatním hrám v našem přehledu působí Counter-Strike nebývale krotce, žádné ustřelování hlav, pleskající vnitřnosti ani gejzíry krve totiž neobsahuje. Přesto se o něm v souvislosti s herním násilím mluvilo patrně nejčastěji. Proč? Protože byl tak populární, že ho hrálo i několik teroristů, kteří pak nechvalně prosluli střelbou do svých spoluobčanů. Ale o tom si blíže popovídáme v dalších dílech našeho seriálu.
Oficiální materiály distributora
Ani sérii Grand Theft Auto zde určitě nemusíme blíže představovat. Zatímco první dva díly byly jen dvourozměrné, a tak se nad přejížděním civilistů nějak moc nedumalo, ve 3D to rázem bylo osobnější. Hra vzbudila veliké morální pohoršení, což pořádně nakoplo její prodeje. Pátý díl série je jednou z nejprodávanějších her vůbec a na připravovanou šestku se čeká jako na smilování.
Oficiální materiály distributora
Smilování… to je slovo, které hlavní hrdina série Manhunt ve slovníku nemá. O tom, že jde o jednu z nejbrutálnějších her vůbec, svědčí už jen zápletka, kdy jste jako jeden z odsouzenců na smrt nuceni bojovat se spoluvězni pro pobavení bohatých diváků. Ne, tady nenajdeme klasický rockstárovský smysl pro nadsázku, atmosféra jinak celkem povedené plíživé akce připomíná spíše zlověstný snuff film.
Oficiální materiály distributora
Druhý díl je v podstatě stejnou hrou. Zajímavá je mechanika jakýchsi „minifatalit,“ kdy své nepřátele totiž můžete místo klasického zabití i kreativně popravit, pokud zvládnete přesně zmáčknout požadovanou sekvenci tlačítek. Hra byla zakázaná v mnoha státech světa, v tradičně prudérní Austrálii se pak vývojáři o vydání raději ani nepokoušeli.
Oficiální materiály distributora
Dnes už se tomu jen těžko věří, ale značka God of War byla ve svých počátcích prachsprostá rubanice sázející na co nejefektivnější zobrazení násilí. Ne tedy, že by dnes byl Kratos bůhvíjaký intelektuál, alespoň se však nechová jako sadistický šílenec, kterého trhání hlav vyloženě baví.
Oficiální materiály distributora
Nepřátelé v sérii Dead Space mají tu zajímavou vlastnost, že zemřou, až teprve když jim ustřelíte končetiny. Už z principu se tak po většinu času doslova brodíte v mrtvolách a aby toho nebylo náhodou málo, jedním z mnoha druhů mutantů jsou miminka s vyvrácenýma hlavičkama.
Oficiální materiály distributora
Letošní remake prvního dílu ukázal, že zmutovanými monstry zamořená vesmírná loď Ishimura dokáže stále vyděsit. Mechanika rozdupávání mrtvých těl za účelem získání nábojů a lékárniček je úplně stejně nechutná jako tehdy.
Electronic Arts
Co se týče zobrazení nechutností, jde loňský Callisto Protocol ještě o krůček dál, v naší recenzi jsme ho označili jako pornografii násilí. Jenže co se týče zprostředkování děsu, ale vlastně i jakýchkoliv jiných emocí, tato až příliš přímočará kopírka selhává.
Autor: Honza Srp, Bonusweb.cz
Značka Call of Duty je vrchol herního mainstreamu, a tak je jasné, že se vývojáři nějakým mimořádně brutálním scénám vyhýbají. Nechtějí se totiž připravit o útlocitné publikum. Jedinou výjimkou je díl Modern Warfare 2 a slavná scéna No Russian, během které se hráč stává členem speciálního komanda, které pod falešnou vlajkou zosnuje teroristický útok na civilisty přeplněné letiště. Už samotné scéně předchází varování, že je jen pro silné žaludky a nabízí možnost jejího přeskočení. Vzhledem k událostem ve světě je dnes tato scéna ještě mrazivější než kdysi.
Oficiální materiály distributora
Kvůli svému pixelartovému zpracování nevypadá Hotline Miami až tak drsně jako jiné hry ze stejného období, její vyznění je však o to mrazivější. Pointa je totiž v tom, vykonat dokonalé přepadení a nedat nepřátelům prostor k obraně. Samotná akce nakonec trvá vždy jen pár sekund, ale aby se vše povedlo na první pokus. je prakticky nemyslitelné. Nepřátele tak budete muset střílet znovu a znovu, než v tom budete dokonalí.
Vrcholem herního násilí je patrně značka Outlast. Na její události nahlížíte přes objektiv videokamery, takže celá hra má atmosféru nechutného snuff filmu. A neexistuje prakticky žádná hranice, kterou by se autoři nebáli překročit.
Bonusweb.cz
A když jsme mysleli, že už jsme viděli vše, přišli vývojáři s druhým dílem...
Bonusweb.cz
Můžeme tu moralizovat do aleluja, ale pravdou je, že sex a násilí prodávají. Moc dobře jsou si toho vědomí polští Destructive Creations, autoři hry Hatred. Studio muselo v minulosti mnohokrát vysvětlovat, jak je to s jejich vazbou na neonacistické kruhy, což pak v kontextu jejich prvotiny o střílení bezbranných civilistů vyznívá dvojnásobně děsivě.
Autor: Honza Srp, Bonusweb.cz
I když nad ním většina recenzentů vyjadřovala opovržení a Hatred si odnášelo příšerná hodnocení, ve skutečnosti není až tak špatné. Prostě klasická shora viděná ardkáda, nic víc, nic míň.
Autor: Honza Srp, Bonusweb.cz
Dead by Daylight ukázal, že na brutalitě lze postavit i multiplayerovou hru. Jde o asynchronní hru, kdy jeden z hráčů hraje za některého ze známých sériových vrahů a ostatní se mu snaží utéct. Vývojáři mimo jiné vyvolali hodně cynickou debatu o tom, jestli je nošení masky vyrobené z odříznutého obličeje černošské postavy rasismus, nebo ne.
Behaviour Digital
Že prosté zobrazení surového násilí nedělá dobrou hru, dokázala i nepovedená Agony. Krev sice teče proudem, rychle se však proti ní dokážete obrnit. Tvůrci (mimochodem také Poláci) se před pár lety snažili vzbudit rozruch tím, že své dílo budou muset cenzurovat, ve skutečnosti si však hru můžete normálně koupit na Steamu.
Madmind Studio
Evidentně to však sype, protože jsme se dočkali i nepřímého pokračování Succubus, a ze stejného světa se chystá dokonce i strategie.
Madmind Studio
A na závěr samozřejmě The Last of Us. První díl sice obsahuje pár výživných scének, jinak se ovšem nijak nevymyká žánrovému standardu, který nastavila už série Resident Evil.
Druhý díl však ukazuje násilí v jeho nejryzejší formě. Nejde ani tak o to, že po zásahu z nepřátel stříkají hektolitry krve, ale spíš o kontext, ve kterém se všechny tragické události odehrávají. Tvůrci vás nejprve donutí vybudovat si k hlavním představitelům vztah a poté vám je utýrají před očima.
Naughty Dog