Písaři jako Muhammad Kásim kdysi psávali jímavé milostné dopisy perské poezie pro nevzdělané Afghánce. Teď ale Kásim většinou pro lidi sepisuje vzkazy vládě, a to hlavně stížnosti na zneužívání moci. A tenhle obchod opravdu kvete. Za poslední čtyři roky vzrostl o více než polovinu.
"Obchod roste," říká sepisovač dopisů Kásim, který sedí na ulici zacpané dopravou v centru Kábulu. "Lidé si mohou víc stěžovat... a také mají více věcí, na které si stěžovat," poukazuje na vládu prezidenta Hamída Karzáího, která je dlouhodobě kritizována kvůli kriminalitě a násilí.
Což je pro písaře v zemi, kde jsou více než dvě třetiny ze zhruba třiceti milionů obyvatel negramotné, terno. Na sluncem rozpálených ulicích afghánské metropole jich proto ve stínu slunečníků sedí hodně. Řada z nich ale nostalgicky vzpomíná na minulost, kdy psali především osobní dopisy.
Teď jsou jejich stolky plné oficiálně vyhlížejících papírů, které vyplňují za pár centů. Jde především o dopisy na policii od obětí loupeží nebo únosů. Vzrůstající kriminalita je velký problém, který poznamenává vládu Hamída Karzáího a podkopává boj vlády proti povstalcům z Talibanu.
Pak se také píší dopisy pro ministerstva, řeší se kupříkladu právní majetkové záležitosti. Tyto dopisy naopak ukazují určité zlepšení vládnutí od pádu Talibanu, i když většina Afgánců si myslí, že pokrok je příliš pomalý.
Osobní vzkazy už se nepíší, přebil je mobilní telefon
Písaři jen litují, že už se skoro nepíší osobní vzkazy. "Jen málo lidí chce osobní dopisy," poznamenává dvaašedesátiletý Muhammad Aríf, přičemž ukazuje na svůj mobilní telefon. Právě ten za to totiž může.
I když se Afghánistán řadí k nejchudším zemím světa, mobilní telefon tam získal nesmírnou popularitu. Mají ho skoro všichni, od střední třídy kábulských obyvatel až po chudé vesničany, kteří žijí v bojích zmítaných provinciích Hílmand nebo Kandahár. Mobily tak patří k několika málo úspěchům, které obchodníci zaznamenali v průběhu devítileté války s Talibanem.
Zatímco někdejší armádní důstojník vypráví, přijdou k jeho stolku dvě ženy oblečené v modrých burkách. Jedna z nich je vdova Afghan Gulová, muže jí zabili před několika lety talibanští povstalci. Písaře žádá, aby jí vyplnil formulář žádosti o totožnost pro její dítě.
"Život by byl bez těchhle lidí mnohem obtížnější," upozorňuje žena. Ale služeb písařů využívají i vzdělaní Afghánci. Oceňují totiž jejich znalost stylu, jak se obracet na úředníky, respektive jak správně vyplňovat formuláře.
