Pět let Šáh pozoroval šedesát členů saúdskoarabského rodu, kteří v pevnosti žili a vedli očividně normální, ovšem luxusní život emigrantů. K dopravě využívali vozový park asi tří desítek terénních vozů a pickupů.
Každé ráno odjížděli do práce, večer se vraceli a občas lovili ryby v zavlažovacím kanále, který jejich pevnost odděloval od Šáhova jednoduchého hliněného domku.
Stejně jako většina lidí v Kandaháru, si Šáh bohatých cizinců, kterým se za vlády Talibanu město stalo domovem, nevšímal. Mnozí z nich pracovali ve výcvikovém táboře poblíž letiště známém jako Lewa Šarádí.
Později Šáh nechtěně sehrál svou roli v dramatu, který se kolem Usámy bin Ládina, jehož Washington obvinil z útoků v USA, roztočil.
DÁLE ČTĚTE
Rybaření s bin Ládinovým synem
"Nejprve jsme si žádných Arabů ani nevšimli," vzpomíná na staré časy osmačtyřicetiletý rikša a hladí si dlouhé šedivé vousy. "Mysleli jsme, že to jsou uprchlíci nebo něco takového."
Poprvé se Šáh s bin Ládinovým synem setkal před několika lety, když zapředl rozhovor v perštině s vysokým, statným Arabem, který lovil ryby na druhé straně zavlažovacího kanálu. "Jméno bin Ládin mi nic neříkalo," vypráví Šáh, který se na celé mužovo jméno nikdy nezeptal.
Když se Šáh později doslechl, že Usáma bin Ládin je obviněn z pumových útoků na americké ambasády v Keni a Tanzánii, začal pociťovat v blízkosti svých samotářských sousedů neklid.
Jednou pevnost navštívil samotný Usáma, který s konvojem asi 15 terénních vozů s kouřovými skly přijel na synovu svatbu. "Měl dlohé, bílé vousy a hubenou tvář s dlouhým nosem. Daroval mešitě jako oběť deset ovcí, nám dal taky jednu," vzpomíná Šáh.
Čas od času Šáh pokračoval v krátkých rozhovorech s bin Ládinovým synem při rybaření. Když ale uslyšel o zářijových útocích, začal mít strach o bezpečí své rodiny. "Hodně jsme se bál, protože mi bylo jasné, že když Američané zaútočí, můj dům se může stát snadným terčem," říká muž, který má třináctičlennou rodinu. "Pomýšlel jsem na to, že z domu na čas odejdeme, ale bál jsme se, že mi ho vykradou."
Uprostřed noci 26. listopadu se arabští sousedé sbalili a bin Ládinův syn se objevil u našich dveří. "Řekl, že se dohodl s balúčskými kmeny v Íránu a že odjíždí. Od té doby jsme je neviděli, " vypověděl Šáh.
Ukázalo se, že varování o minách nebylo falešné. Lupič, který se pokusil pevnost vyrabovat, skončil s utrženou nohou. "Ležel tam dva dny a křičel, ale nikdo se neodvážil jít mu na pomoc," řekl Šáh.
Šáhova historka nebyla ověřena z nezávislých zdrojů. Nicméně pět dní poté, co bin Ládinův syn odešel, začaly na pevnost padat americké bomby. Při bombardování se zbortila i přední část Šáhova domu.
"Utíkali jsme, jak jsme jen mohli," vzpomíná Šáh. Jako zázrakem nebyl nikdo z jeho rodiny zraněn.
Když se Šáh ohlíží zpět, má na své arabské sousedy vztek za to, že rozpoutali americkou odvetu ve válce poničeném Afghánistánu. Zároveň je rozzloben na USA, že se nesnažily diplomatickými a finančními cestami donutit Taliban k tomu, aby bin Ládina vydaly. "Mám vztek na USA, že vybombardovaly naše domovy a zabily naše lidi. Mají tolik peněz, a tolik moci," poznamenává Šáh.
"Kdybych věděl, že na bin Ládinovu hlavu vypsaly odměnu 25 milionů dolarů, chytil bych ho sám a předal jim ho," prohlásil nakonec muž, který byl sousedem bin Ládinova syna.
