Židé slaví nový rok 5760

- Židé po celém světě budou v sobotu slavit nový rok. Nový rok (Roš HaŠana) slaví Židé prvního dne 7. měsíce jako počátek roku v náboženském smyslu. Je nazýván také den troubení nebo den soudu, protože podle tradice v tomto období rozhoduje Nejvyšší o osudu každé lidské bytosti. Svátek se slaví po dva dny a zahajuje desetidenní období pokání a sebezpytování, které vrcholí Dnem smíření (Jom Kipur). V Čechách bude pražská obec slavit se zahraničními hosty v pátek večer a pak v sobotu ráno při bohoslužbách ve Španělské synagoze. V synagoze bude jako host sloužit rabín Steven Newman. Bohoslužby se uskuteční v hebrejském, anglickém a českém jazyce.

Používání různých kalendářů v rozličných světových společenstvích způsobuje odlišné číslování letopočtů. Zatímco křesťanský svět zanedlouho přivítá "magický" rok 2000 a

Židovské svátky na nový rok

Tašlich
Tak se nazývá dávný zvyk chodit na roš hašana po odpolední modlitbě k řece nebo k moři říct pasuk - větu - z kniha Micha: "Kdo je jako ty B-že, který odpouštíš hřích a přecházíš vinu. Zbytku Tvého dědictví ať neublíží více Tvůj hněv, protože touží po milosti. Vrať se a smiluj se, smaž nám naše provinění a odvrhni (hebr. TAŠLICH) do hlubin moře všechny naše hříchy." Poté třikrát zatřepeme prázdnými kapsami a následně odříkáme i další modlitby.
Je-li první den roš hašana šabat (letos), koná se tašlich až druhý den.

Šofar
Troubení na šofar - roh - na roš hašana je příkaz výslovně uvedený v tóře. Tradice uvádí deset důvodů tohoto troubení.
- Tento den B-h dokončil stvoření světa a stal se jeho Králem. Při korunovacích je zvykem "oslavně troubit".
- Na roš hašana začíná deset dní pokání (mezi 1. tišri a jom kipur). Troubení na šofar v nás má probudit myšlenky na tšuva - pokání.
- Připomenout si přijetí tóry na hoře Sinaj, při kterém zněl zvuk šofaru.
- Připomenout si slova proroků, která jsou připodobňována k výstražnému troubení na šofar.
- Vzpomenout na zničení Chrámu a vítězné troubení nepřátel a prosit B-ha a znovuzbudování Jeruzaléma a Chrámu.
- Připomenout akedat Jicchak - obětování Izáka.
- Troubení na šofar rozechvívá duši člověka a napomáhá b-habojnosti.
- Připomenout den závěrečného soudu - den "šofaru a troubení".
- Upevnit víru v návrat do Izraele shromážděním lidí z galutu, o čemž je psáno: "A bude ten den a rozezní se velký šofar ..."
- Připomenout oživení mrtvých, kteří "uslyší zvuk šofaru."

muslimové žijí v roce 1420, židovská komunita vstoupí 11. září do roku s pořadovým číslem 5760.

Pro Židy v Izraeli i v diaspoře je začátek nového roku (Roš hašana) pohyblivý a spadá na první den měsíce tišri, tedy mezi 6. zářím a 5. říjnem gregoriánského kalendáře. Zajímavostí je, že Židé slaví nový rok až v sedmém měsíci v roce (tišri), zatímco prvním měsícem ve státním náboženském kalendáři je nisan - "začátek měsíců", kdy došlo k biblickému exodu.

Židovský kalendář, který si vzal za svůj počátek mytické stvoření světa v roce 3761 před Kristem, je lunisolární: měsíce se počítají podle měsíčního cyklu, roky podle slunečního. Kalendář byl definitivně upraven v polovině čtvrtého století. Rok se dělí na 12 měsíců a 354 dní, a proto se na doplnění solárního roku (356,25 dní) sedmkrát za 19 let přidává jeden měsíc. Každý měsíc židovského kalendáře začíná o novoluní (Roš chodeš).

Dvoudenní svátek Roš hašana (doslovně hlava roku) se nazývá též Dnem troubení, Dnem vzpomínek či Dnem soudu, což vše je spojeno s představou Božího soudu nad smrtelníky, jehož rozsudek určí jejich úděl v dalším roce. Spravedliví jsou zapsáni do Knihy života, zlí do Knihy smrti a verdikt nad ostatními je odložen o deset dní na Den smíření (Jom kipur).

Slavnostní ráz Roš hašana zvyšují bílé oděvy některých účastníků liturgie, bílý závěs nad svatostánkem a bílý pláštík na tóru. Typickými znaky svátku je několikeré troubení na šofar (beraní roh) a obřad tašlich, při němž Židé vyznávají své hříchy na břehu moře, řeky či rybníka, a za odříkávání formule odhazují přestupky do vodních hlubin. Chléb, nad kterým se pronáší požehnání, se nesolí, ale namáčí do medu na znamení víry v lepší (sladší) nový rok. Z jídla je doporučen kulatý chléb, rybí hlavy a mrkev, zatímco zapovězeny jsou ořechy.

Ve většině zemí světa se ale používá gregoriánský kalendář s letošní číslicí 1999, který se datuje od údajného narození Krista. Křesťanský svět ale nejprve přijal kalendář juliánský, což je starý římský kalendář reformovaný v roce 46 před Kristem Juliem Caesarem. Týden se sedmi dny byl zaveden ve čtvrtém století. V roce 1582 provedl papež Řehoř XIII. reformu a zavedl kalendář gregoriánský s Novým rokem 1. ledna. Juliánský kalendář, podle kterého připadá Nový rok na 14. ledna, ale stále používá pravoslavná a řeckokatolická církev.

Islámský letopočet pojímá za svůj počátek odchod proroka Muhammada z Mekky do Medíny 16. července 622 (tzv.hidžru) a letos 16. dubna začal rok 1420 AH (anno hidžra). Hurra muharram, neboli první den prvního islámského kalendářního měsíce, se počítá podle lunárního systému, a tak datum konce jednoho a počátku dalšího roku není přesně stanoveno a může se posouvat v průběhu všech 12 měsíců, významnější je ale začátek postního měsíce ramadánu. Rok má 354 dní (přestupný 355). Hlavní úpravu islámského kalendáře provedl v 11. století perský učenec a básník Omar Chajjám.

V perském solárním kalendáři připadá nový rok (Nourúz) na 21. března a slaví se v Afghánistánu, Íránu, Tádžikistánu a mezi kurdským etnikem. V Číně a v některých dalších východoasijských zemích začíná nový lunární rok koncem ledna nebo v únoru, přičemž čínský kalendář s šedesátiletým cyklem vznikl již ve druhém tisíciletí před Kristem. Nový rok naopak neslaví kupříkladu původní obyvatelé Austrálie, protože nikdy kalendář nepotřebovali.

Z již nepoužívaných kalendářů se lze zmínit o nejstarším známém egyptském ze čtvrtého tisíciletí před Kristem, který měl tři roční doby (záplava, zima, žně); o tisíciletí mladší starobabylónský; starořecký, který začínal od první olympiády v roce 776 před Kristem; či mayský kalendář, jenž pravděpodobně vznikl na začátku křesťanského letopočtu.

Kuriozitou zůstává republikánský kalendář "let svobody" ve Francii. Ten měl za počátek vznik Francouzské republiky v roce 1792 a rok začínal podzimní rovnodenností. Týden měl devět pracovních dní a den odpočinku a názvy měsíců byly odvozeny od přírodních jevů (například thermidor - měsíc parna, brumaire - měsíc mlh). Používal se do roku 1805, kdy jej Napoleon zrušil. Krátce platil i v době Pařížské komuny v roce 1871.

Starý židovský kalendář.

Tašlich - dávný zvyk chodit na roš hašana po odpolední modlitbě k řece nebo k moři, třikrát zatřepat prázdnými kapsami a následně odříkat i další modlitby.