O procesech informoval izraelský server Ynet. Policisté přivádějí ženy ze záchytných táborů před tři soudce. Řízení v Bagdádu je bleskurychlé. Skládá se jen z potvrzení identity a dotazu na pocit viny, obvinění nikdo nečte. V sále nejsou přítomní zástupci zemí, z nichž ženy pocházejí. Se soudci je v místnosti pouze obžalovaná, která stojí v železné kleci, okolo několik strážců.
Řízení se neúčastní dokonce ani obhájci žen. Čekají před soudní síní a přiznávají, že detaily o svých klientkách neznají. Má-li žena štěstí, dostane doživotí. Většinou však padá rozsudek smrti, který má být vykonán okamžitě.
Bojovat za Islámský stát se podle výzkumu londýnské King’s College vydalo až deset tisíc žen a dětí. To je čtvrtina všech cizinců, kteří se do Sýrie a Iráku odjeli podílet na budování chalífátu. Nyní, když IS přišel o většinu svého území, panuje napříč státy snaha se těchto žen zbavit. Zejména existuje-li podezření, že organizaci aktivně pomáhaly.
„Nemáme zájem se toho účastnit, nepřijmeme je zpět,“ vzkazují země původu obviněných žen iráckým úřadům, aby k procesům nevolaly jejich zástupce. Francie je ochotná přijímat pouze děti radikálů, Rusko údajně zvažuje, že dovolím návrat i některým ženám, Británie však procesy navrhuje zcela ignorovat. Turecko dokonce poslalo do Iráku vlastní vyšetřovatele s úkolem dostat ženy bojovníků IS k soudu a zajistit jim co nejpřísnější trest.
Nejen bezmocné nevěsty
Nuh Suwaidiová odjela z Kolína nad Rýnem s manželem Mahmoudem do Iráku, odkud se přesunuli do Sýrie. Je jí 24 let, má tři děti a nyní čeká na svůj proces v přeplněném táboře v Sýrii. Hrozí jí trest smrti. IS totiž v rámci propagandy publikoval snímky, které ji zachycují při výcviku na střelnici.
Suwadiová vypráví, že po odchodu z Iráku se podmínky rodiny zhoršovaly, k posledku žila s dětmi jen ve stanech. „Měli jsme málo jídla, ubohé vybavení, mou jedinou prací bylo starat se o děti. Manžel přijížděl zřídka,“ řekla v rozhovoru pro Ynet. Pušku prý Suwaidiová vzala do ruky pouze z nudy, protože manžel byl neustále pryč.
Podle Mii Bloomové z univerzity v americké Georgii je však stereotypní pohled na ženy v IS jako na nečinné nevěsty bojovníků nepřesný. Jejich úloha se proměňovala společně s charakterem organizace a ačkoliv v prvních letech IS verboval mladé dívky především kvůli sňatkům, později se ženy podílely na rozšiřování chalífátu praktickými úkoly.
Ačkoliv ženy nefigurovaly přímo na bojových liniích IS, v týlu pomáhaly vytvářet propagandu, staraly se o finance, nebo online rekrutovaly další ženy v Evropě. Nechvalně známé jsou také ženské brigády Al-Khansá, které v okupovaném Mosulu a Rakká plnily úlohu „morální policie“. Kontrolovaly, zda ženy opouštějí domov s doprovodem a jsou patřičně zahalené, v případě odhalení přestupku mohly udělovat tresty. Jejich příslušnice dokonce procházely lehkým vojenským výcvikem a nosily u sebe zbraň.
Jedním dechem však Bloomová dodává, že tyto ženy většinou nemají na rukou krev. Motivace žen odjet do Sýrie nebyla dle expertky násilná, typicky se jednalo o kombinaci naivity, idealismu či hledání smyslu života. „Neříkali jim ‚pojďte si zastřílet‘, nabízeli jim možnost být užitečné, pomáhat dětem v iráckých sirotčincích.“ uvedla Bloomová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Bezpečnostní experti však i přesto označují repatriaci těchto žen za riskantní. Pakliže by zůstávaly k organizaci a její ideologii loajální, mohly by zpět v zemi původu radikalizovat své okolí či přímo rekrutovat nové bojovníky.
Děti, které nikdo nechce
„Můj manžel mě obalamutil. Myslela jsem si, že letíme do Libanonu, kde si koupíme dům. Jeho plány byly ale úplně jiné,“ uvedla Rania z Kanady, která nyní čeká na soud v Bagdádu. „Že jedeme do Sýrie jsem se dozvěděla až po přistání v Istanbulu. Hranici jsme překročili v autech a pokračovali neznámo kam,“ popsala mladá žena deníku Ynet.
Zatímco její muž bojoval, Rania bydlela u jiné ženy a vyučovala její děti. S manželem, kterého vídala jednou za dva týdny než jej před dvěma lety zabili, měla dva syny. Kanadské úřady nyní Raniu ignorují, na prosby o pomoc nereaguje ani zbytek její rodiny. Žena tak bude za několik dní odsouzena buď k doživotí nebo k trestu smrti. Osud jejích dvou dětí je nyní nejistý, stejně jako je tomu u dalších stovek potomků islámských radikálů.
Německo řeší, jak integrovat děti Islámského státu. Jsou jich stovky |
V Tall Afaru na severu Iráku kurdští pešmergové loni zadrželi 1500 žen a dětí z IS. Převezli je do Bagdádu, kde děti umístili do sirotčinců. Chlapci ani dívky nemají žádné dokumenty, nelze je proto poslat jinam, propuštěné jsou pouze pokud je najdou příbuzní a svolí si je vzít. Přímo v chalífátu se rodičům s cizím pasem narodilo 730 potomků.
Podle Ynetu některé z těchto dětí nepřestávají trvat na doktríně prosazované IS, protože se za svůj život s ničím jiným nesetkaly. V táborech procházeli chlapci i dívky čtyřletou náboženskou výukou. Hoši ve věku deset až 12 let pak odešli na bojový výcvik a hned poté na frontu, dívky se vracely k matkám, aby se naučily být manželkami bojovníků.
„Ty děti se narodily a byly vychovány v krutých podmínkách, bez her, bez úsměvů, obklopeny muži, kteří vraždí, a matkami, které při nich stojí. Nemají jasnou identitu ani budoucnost. Nevíme, co od svých otců-teroristů vstřebaly. Teď se jich všichni jen chtějí zbavit,“ říká psycholožka Wasal Nassifová, která s dětmi navrácenými do Evropy pracuje v terapeutickém centru.
Kde se vůbec vzal takzvaný Islámský stát? Odpověď jsme hledali v roce 2017:
