"Turkmenský prezident dnes brzy ráno nečekaně skonal," prohlásil mluvčí vlády. V oficiálním prohlášení kabinet uvedl, že hlava státu skonala po srdeční zástavě.
"Velký Turkmenbaši zemřel," oznámil hlasatel státní televize. Stanice hned začala vysílat záběry na turkmenskou vlajku ohraničenou černým rámem.
Úřady vyhlásily státní smutek a stanovily datum pohřbu - bude na Štědrý den. O dva dny později se sejdou nejvyšší představitelé země, aby rozhodli o diktátorově nástupci.
Do té doby bude prezidentskou funkci vykonávat vicepremiér Kurbanguli Berdymukhamedov, který zároveň vede komisi připravující Turkmenbašiho pohřeb.
Všechno je Turkmenbaši
Saparmurat Nijazov stál v čele středoasijského státu od poloviny osmdesátých let minulého století. Nejprve jako šéf tamních komunistů a od roku 1990, kdy se bývalý sovětská republika osamostatnila, jako prezident. Parlament později jeho mandát změnil na doživotní.
Nijazov vládl železnou rukou. Budoval nevídaný kult osobnosti, nechával se oslovovat "Turkmenbaši", což znamená otec Turkmenů. Tvrdě potíral veškerou opozici, kritici jeho režimu nezřídka mizeli ve vězeních a psychiatrických léčebnách. Represe zdůvodňoval obavou z islámského radikalismu, napsala ČTK.
V metropoli Ašchabadu nechal postavit svoji pozlacenou sochu v nadživotní velikosti. Umístil ji na otočný podstavec, aby jeho tvář byla stále osvícena sluncem.
Bankovky, melouny i Ruchmana
Nijazovův portrét zdobí všechny místní bankovky. Státní televize dokonce ukazuje v pravém horním rohu obrazovky malý zlatý profil drahého otce národa. Tím to ale zdaleka nekončí.
Během své vlády nechal Turkmenbaši přejmenovat měsíce. Jeho kniha Ruchmana je povinnou četbou ve školách i na úřadech. Zaměstnanci státní správy dokonce mají jednou týdně v práci vyhrazenou hodinu, která je výslovně určena k diskusi o prezidentově díle.
Každý rok, vždy 11. srpna, slaví země Den melounu. Nijazov svátek zavedl s cílem "obnovit světovou proslulost turkmenských melounů".
Kdo byl Turkmenbaši
Narodil se 19. února 1940 v rodině dělníka. Jeho otec zahynul na frontě, matka a dva bratři pak při zemětřesení v říjnu 1948. Nijazov byl pak vychováván v
sirotčinci a u příbuzných.
V roce 1962 vstoupil do komunistické strany. Vystoupil z ní až v roce 1991, kdy se byla partaj oficiálně zrušena a přeměněna na Demokratickou stranu Turkmenistánu. Ta se pak stala jedinou povolenou stranou v zemi a pod Turkmenbašiho vedením "vyhrála" všechny volby.
Nijazov vystudoval Leningradský polytechnický institut a později ještě Vysokou stranickou školu při ÚV KSSS.
Vrchol jeho stranické kariéry přišel v roce 1985, kdy ho Michail Gorbačov dosadil do křesla prvního tajemníka turkmenských komunistů. V roce 1990 zvítězil Nijazov v prezidentských volbách a postupně začal nezávislý Turkmenistán přetvářet podle vlastních představ.
Před čtyřmi lety se stal terčem záhadného pokusu o atentát, z něhož byli obviněni významní představitelé opozice.
Co bude dál?
Podle turkmenské ústavy přecházejí pravomoci v případě neschopnosti prezidenta vykonávat vládu na šéfa parlamentu. Volby musí proběhnout do dvou měsíců.
Předsedou parlamentu je Ovezgeldy Atajev. "Režim v Turkmenistánu je tak uzavřený, že přesný vývoj můžeme jen odhadovat," řekla ČTK Maria Lippmanová z moskevského střediska Carnegie.
Lippmanová nastínila možného nástupce - je třeba sledovat, kdo bude odpovědný za pohřeb a smuteční obřady. Šéfem takové komise byl jmenován místopředseda vlády Gurbanguli Berdymuhamedov, údajný nemanželský syn zesnulého prezidenta.
Roli v dalším vývoji země nepochybně sehrají i vnější faktory. Rusko má totiž zájem udržet a rozšiřovat svou sféru vlivu v postsovětské Střední Asii.
Představitelé turkmenské opozice nyní přišli se zajímavým "odhalením": vláda prý smrt prezidenta tři dny skrývala, neboť režim se všemi silami snažil udržet v zemi stabilitu. "Vědělo to hodně lidí, ale nikdo tomu nedokázal uvěřit," svěřil se médiím jeden z členů turkmenské opozice.
