Izraelský rozhlas uvedl, že Peres zemřel ve 3:40 místního času (2:40 SELČ) v Tel Avivu. V průběhu rána vystoupí jeho příbuzní na tiskové konferenci.
Státní pohřeb bude v pátekStátní pohřeb Šimona Perese plánuje izraelská vláda na pátek 30. září. Do té doby bude tělo zesnulého prezidenta vystaveno v budově parlamentu, jak si Peres ještě za svého života přál. Izraelská diplomacie informovala, že na pohřeb dorazí mimo jiné americký prezident Barack Obama a bývalý šéf Bílého domu Bill Clinton s manželkou Hillary, která na prezidentku právě kandiduje. Na pohřeb v pátek přiletí i britský princ Charles, francouzský prezident François Hollande či jeho německý protějšek Joachim Gauck. Izraelská vláda původně ohlásila i účast papeže Františka, Vatikán to však později popřel. |
Vzhledem k vysokému věku měl Peres již zdravotní problémy. Na začátku roku byl po slabším infarktu hospitalizován.
Asi týden před mozkovou příhodou lékaři Peresovi úspěšně voperovali kardiostimulátor. V úterý se Peresův stav prudce zhoršil a lékaři zjistili, že utrpěl nevratné poškození mozku.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že Peres byl vizionář s pohledem upřeným do budoucna. „Jako muž, který se zajímal také o mír, pracoval až do konce svých dní na usmíření s našimi sousedy, které by vedlo k lepší budoucnosti našich dětí,“ řekl šéf vlády na videu, které jeho kancelář zveřejnila před mimořádným zasedáním vlády.
Podle Billa a Hillary Clintonových přišel Izrael o vůdce, který „od svého narození až konce svých dní bojoval za bezpečnost Izraele a za jeho rozkvět“. Byl „géniem s velkým srdcem; využíval své dary k tomu, aby nastínil budoucnost tvořenou usmířením, nikoli konfliktem“, dodal bývalý prezident USA a jeho manželka, která o křeslo v Oválné pracovně Bílého domu usiluje.
Peres dostal Nobelovu cenu za usmíření s Palestinci
Do politiky zasvětil Šimona Perese již koncem 40. let pozdější první izraelský premiér David ben Gurion a vydržel v ní dlouhých 65 let. Nezlomilo ho pět volebních porážek, které během své kariéry utržil jako šéf Strany práce, ani prohra ve volbě prezidenta v červenci 2000.
V listopadu 2005 opustil po 37 letech Stranu práce, kterou mnoho let vedl, a vstoupil do centristické strany Vpřed.
Peres byl mimo jiné dvakrát předsedou vlády (1984 až 1986, 1995 až 1996), třikrát ministrem zahraničí (1986 až 1988, 1992 až 1995 a 2001 až 2002) a dvakrát ministrem obrany (1974 až 1977, 1995 až 1996).
Členem parlamentu byl s krátkou přestávkou v roce 2006 od roku 1959 až do svého zvolení prezidentem v roce 2007, když vystřídal v prezidentské funkci Mošeho Kacava, obviněného za sexuální delikty.
V roce 1994 spolu s tehdejším izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a palestinským předákem Jásirem Arafatem získal Nobelovu cenu za mír za historickou mírovou dohodu s Palestinci.
25. září 2014 |
