Noční nálet, který měl vyvrcholit odhozením speciální skákající bomby na přehradu v průmyslovém srdci Třetí říše, skončil pro lancaster pilotovaný Johnem Munroem už nad Frískými ostrovy. Zásah z protiletadlového kanonu potrhal potah trupu, vyřadil zadní střeleckou věž, rozbil kompas, vysílačku i interkom.
Nic nebylo kriticky důležité pro to, aby se bombardér udržel ve vzduchu - ale protože nálet a zejména shoz bomby vyžadoval důkladnou komunikaci pilota, navigátora a bombometčíka, posádce nezbylo, než letoun otočit k domovu (podrobně jsme o celé akci psali v tomto článku).
Munro (jeho záznam v RAF najdete zde) nyní na rodném Novém Zélandu skonal v důsledku problémů se srdcem. Dožil se 96 let a přežil všechny ostatní piloty „ničitelů přehrad“, válečné 617. peruti RAF, uvedl server BBC News. Ze 133 letců, kteří v půli května 1943 vyrazili nad Německo, žijí už jen dva.
„Byl to zemitý člověk, ohromně skromný co se týče toho, co za války vykonal. Myslím, že byl velmi hrdý na svou příslušnost k „Dambusters“, i když musel být zklamaný, že neměl šanci odhodit bombu,“ cituje BBC News Davea Homewooda z asociace sdružující novozélandské veterány bombardovacího letectva RAF.
Munro se i ve stáří udržoval ve skvělé kondici. Ještě v pětadevadesáti se jako druhý pilot posadil za řízení historického víceúčelového letounu Avro Anson, který na Novém Zélandu udržují v letuschopném stavu.
Letos zjara uspořádal dražbu svých válečných vyznamenání, aby mohl zaplatit památník padlým letcům z bombardérů RAF. Ti měli za války velké ztráty a mise s cílem zničit německé přehrady patřila k nejnebezpečnějším - ze 133 letců v 19 strojích se vrátilo 11 letounů se 77 muži na palubách.
Zkázonosné žabky na Hitlerových přehradách
Operace Chastise se odehrála se v noci 16. května 1943. Celkem devatenáct bombardérů typu Lancaster startovalo ve třech vlnách z letiště Scampton v hrabství Lincolnshire. První vlna útočila na přehrady Möhne a Eder, druhá a třetí na Sorpe. První dvě přehrady byly zničeny, třetí poškozena.
Ze 133 letců se vrátilo 77. Většina ostatních zahynula, když byly jejich letouny sestřeleny či havarovaly při letu v malých výškách.
Podstata útoku spočívala ve svržení bomb sudovitého tvaru, obsahujících tři tuny trhaviny, které se před odhozením roztočily na 500 otáček za minutu. Takto svržené bomby byly schopné skákat po hladině jako žabky, přeskočit protitorpédové sítě, které přehrady chránily a při kontaktu s hrází díky zpětné rotaci klesnout pod hladinu, kde pomocí tlakového spínače vybuchly.
Pro úspěšný zásah bylo třeba odhodit bombu ve výšce 18 metrů, při rychlosti 370 kilometrů v hodině a 730 metrů od cíle. Od zásahu hráze bombu dělilo sedm skoků. Zničení dvou přehrad způsobilo Německu citelnou ztrátu na produkci oceli, těžbě uhlí, výrobě koksu a svítiplynu.
