Svým optimismem a odporem k ukřivděné, přemrštěné kritice USA byl vzácným zjevem mezi arabskými intelektuály na amerických univerzitách. I proto si jej svého času pozvala do Bílého domu také Condoleezza Riceová, hlavní zahraničněpolitická poradkyně prezidenta George W. Bushe.
Zajímalo ji, jak budou v situaci po teroristických útocích z 11. září 2001 Arabové reagovat na kroky podnikané Spojenými státy na Blízkém východě. Podobně jej tehdy o radu žádali jiní klíčoví lidé kolem Bushe, například viceprezident Dick Cheney, vlivný náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz, nebo později i legendární americký velitel v Iráku generál David Petraeus.
Fouad Ajami, jenž zemřel ve svém letním domě v americkém státě Maine, předvídal, že Iráčané uvítají americkou invazi v roce 2003 nadšením. Budou vděčni za to, že je zbaví diktátora. Což se i stalo, jenže jásot trval jen chvíli.
Lítostivá velmoc
Ajami svou chybu uznal. V roce 2006 napsal: "Cizí velmoc, která dokáže společnosti zbavovat starých okovů, jakož i pout úzce vymezených identit, se ocitla v osidlech kultury určené sektářskými loajalitami. Primárně optimisticky nastavená Amerika narazila v zemi, uvázlé v lítosti." Názorová chyba, které se dopustil, spočívala zkrátka v tom, že Arabům a jejich lidské touze po svobodě zjevně věřil víc, než oni sami toho byli schopni.
Boje v IrákuMEČ AJATOLLÁHŮ: Obraně Bagdádu velí vojenský mozek Íránu OFENZIVA: ISIL dobývá další města JEDNOTNÁ FRONTA: Po boku ISIL bojují Saddámovi důstojníci IRÁCKÁ ARMÁDA: Rebely nezastaví, utíká před nimi NSA: Americká rozvědka si postupu islamistů nevšimla ÍRÁN A USA: Spolupráce by popřela vše, co dosud platilo KURDOVÉ: Vycítili šanci na vznik vlastního státu F/A-18: Nad Irákem krouží americké stíhačky DEZERCE: Co náš výcvik, ptají se Američané ČESKÉ VRTULNÍKY: Jednání o Mi-24 komplikují boje KOMENTÁŘ: Blízkým východem se valí lavina černooděnců PŘEHLEDNĚ: Vše o bojích v Iráku |
Má to Ajamiho úsudek diskvalifikovat v očích budoucích generací? To se bude na univerzitách po světě řešit ještě dlouho. Vtip je v tom, že pouze na tohle svést jeho význam by bylo tuze plytké. Tím, co dost často určuje nastavení dnešních intelektuálních veličin původem z exotických krajů či kulturních okruhů, je sebelítost, třeba ohledně údajného přetrvávajícího kolonialistického přístupu Západu ke zbytku světa.
Platí to o známém Ajamiho názorovém protivníkovi a guru západních sebemrskačských názorových tendencí Edwardu Saidovi, jakož nakonec i o Noamu Chomském, jenž nedávno zavítal do Česka, aby opět, jako už tolikrát, vykydal hnůj na západní společnost, do níž se narodil.
Ajami, jenž podobně jako oni učil na nejvěhlasnějších amerických univerzitách, psal do všech důležitých novin a televize si jej zvali do debat jako experta, byl však jiný. Aniž by se odrodil své původní vlasti, miloval Ameriku a Západ. A to bez špetky sebelítostivého cynismu.
„Obama se vzdal role světového vůdce“
Ale musel se k tomu propracovat. Narodil se v šíitské rodině usídlené nedaleko libanonského Bejrútu. Zažil izraelská bombardování. Proto když před takřka půlstoletím dorazil do USA na studia, hájil ještě protiizraelské postoje. Jednou v roce 1978 se takhle například názorově střetl s tehdy osmadvacetiletým Benjaminem Netanjahuem, dnešním premiérem židovského státu. Existuje o tom pozoruhodný videozáznam dostupný na serveru Youtube (podívat se na něj můžete zde).
Jenže Ajami posléze dospěl k názoru, že Izraelci jsou nenávidění především proto, jak nastavují Arabům zrcadlo. Obrovská početní a zbrojní arabská přesila není schopná převálcovat státeček o několika milionech. Arabští lídři se podle Ajamiho vždy styděli tohle před svými národy veřejně uznat.
Ve svém posledním textu, zveřejněném před pár dny v listu The Wall Street Journal, Ajami vinu za současný kolaps v Iráku svaluje na premiéra bagdádské vlády Núrího Malíkího a zejména na Baracka Obamu, jenž podle něj utekl před odpovědností zafungovat jako globální lídr.
"Svou neochotou nasadit americké vojsko na záchranu syrských dětí, či vytáhnout Irák z nebezpečí občanské války, se vůdce svobodného světa své role opět jen vzdává," podotkl Ajami (placený článek je dostupný zde).
Možná si kdekdo nad těmi slovy pomyslí, ať vážený profesor radši mlčí, protože Irák se začal hroutit už za Bushova "globálního lídrovství", jemuž on svou radou napomáhal. Jistě, to je slovo do pranice. Ale opět, je tím Ajamiho kritika Obamy předem diskvalifikovaná?
Co když má pravdu, že váhavý a zjevně dost nekompetentní Obama zkazil to, co se Bushovi podařilo horko těžko nakonec v Iráku zachránit? Podobně se lze ptát: Ajamiho apel na to, aby se Arabové nezaslepovali sebelítostí, pitváním dávných křivd a nářkem nad existencí Izraele, chod dějin nezměnil. Ale kde je dnes nějaký další Arab, který by zastával takovou duševní očistu?
