Deník Gehryho považuje za jednoho z nejúchvatnějších a nejoriginálnějších talentů v dějinách americké architektury a také za nejviditelnějšího amerického architekta od dob Franka Lloyda Wrighta.
Za největší Gehryho úspěch označil NYT Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau z roku 1997, které připomíná vesmírný koráb. Konstrukce z vápence, skla a kovu pokrytá panely z titanového plechu se vymyká všem tradičním formám.
K jeho nejznámějším dílům patří také koncertní hala Walta Disneyho v Los Angeles, která se tyčí v centru města jako obrovitý železný květ. Po svém otevření v říjnu 2003 se stala symbolem města, i když její vzhled nejeden kritik přirovnával ke kornoutu s hranolky. Obyvatelé Los Angeles si ale stavbu zamilovali, akustiku budovy si zase cení umělci a diváci.
Pět dekád za objektivem. Mistr aktů Robert Vano bilancuje v Tančícím domě |
Pražský Tančící dům, jehož spoluautorem je český architekt chorvatského původu Vlado Milunić, je inspirován fasádami okolních domů, vesměs secesních a s věžičkami.
Stavbu z roku 1996, oblíbenou mezi návštěvníky Prahy, americký deník popsal jako dvě věže „spojené v divokém, baletním sevření“. Domu se přezdívá Ginger a Fred podle amerického hereckého a tanečního dua Ginger Rogersové a Freda Astaira.
„Všemu jsem se vzpíral,“ uvedl Gehry v roce 2012 v rozhovoru s NYT, když vysvětloval svůj odpor vůči v určitých obdobích dominujícím architektonickým stylům.
Světoví architekti a designéři se sjedou do Prahy. Kaplického cenu obdrží mistr muzeí |
Frank Gehry se narodil 28. února 1929 v kanadském Torontu jako Ephraim Owen Goldberg v chudé rodině druhé generace polských Židů (jeho dědeček odešel z Lodže v roce 1908).
Rodina se později přestěhovala do Los Angeles, kde Gehry v roce 1951 absolvoval Jihokalifornskou univerzitu. Poté v letech 1956 až 1957 studoval urbanismus na Harvardově univerzitě.
V roce 1962 si založil vlastní firmu v Los Angeles. Zpočátku pracoval na projektech obchodních center a podobných komerčních zakázkách. Koncem 70. let poprvé přestavěl svůj jednoduchý domek v Santa Monice. Použil na něj drátěné oplocení, ohrady z vlnitého plechu a holé dřevěné trámy. Sousedům se dům ošklivil a stavbu nenáviděli.
„Nebyla to žádná provokace, měl jsem prostě málo peněz na přestavbu,“ uvedl Gehry. „Pak mě napadlo, že je to esteticky zajímavé. Tak proč neobrátit nízké náklady v přednost?“, dodal. V roce 1989 získal prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu.
