Byl slunný den, 1. listopadu 1755. Obyvatelé silně náboženského Lisabonu se scházeli v kostelích, aby oslavili Slavnost všech svatých.
V 9:30 se náhle zem pod nohami farníků pohnula. Otřesy byly zprvu slabé, ale sílily. „Nejdřív jsme slyšeli rachot, jako hluk kočáru,“ popsal později první známky zemětřesení konzul z Hamburku Christian Staqueler. „Byl stále hlasitější, až byl tak hlasitý jako ten nejsilnější zvuk zbraně. Hned potom jsme pocítili první chvění.“
V 9:40 se po celém městě rozezněly zvony. Jejich varování však přišlo pozdě. První budovy začaly padat. Čtvrté největší město Evropy té doby zasáhly tři otřesy, z nichž ten druhý byl nejničivější. Podle odhadů vědců zemětřesení dosahovalo síly 8,5.
Vyděšení lidé se snažili zachránit úprkem na pobřeží. Zde se jim vyskytl nezvyklý pohled na prázdné ústí řeky Tejo. Moře však ustoupilo, jen aby se vrátilo s o to ničivější silou. Svědci, kteří ničivé tsunami přežili, popsali vlny „velké jako věž“. Dosahovaly asi pěti metrů.
Zmaru nebylo konce, po celém městě se rozhořely masivní ohně. Některé byly dílem spadlých svíček, jiné zapálili zloději, kteří využili situace k vlastnímu obohacení. Ohně hořely pět dní a dokončily dílo zkázy.
Antakya už není. V Turecku pláčou nad zkázou města, kde dali název křesťanství |
Tři čtvrtiny kdysi tak hrdého města, centra koloniální říše, byly v troskách. Zemětřesení, tsunami a ohně zničily 53 paláců, 60 kaplí a 46 klášterů. V některých z nich byly uchovány cenné archivy s historickými dokumenty.
Masivní zemětřesení a tsunami nezasáhly jen portugalské hlavní město. Jejich dopady cítili i v dalších zemích Evropy (záchvěvy země cítily ve Španělsku, Itálii, Francii či Švýcarsku), v Africe či na karibských ostrovech. Odhaduje se, že jen v Maroku přírodní pohromy stály život 10 tisíc lidí.
Zemětřesení v Turecku a Sýrii |
Celkem zkáza podle odhadů stála život 30 až 60 tisíc lidí. Skutečnost, že velké množství věřících se nacházelo v kostelích, bylo jednou z příčin hrůzně vysokého čísla obětí.
Ateistické otázky
Ihned po odeznění katastrofy se objevila vyjádření církevních představitelů, že zemětřesení bylo Božím trestem. Taková interpretace však zněla dost hluše. Nezdálo se spravedlivé ani smysluplné, aby Boží ruka dopadla na ty, kteří věrně plnili své náboženské povinnosti.
Zemětřesení vyvolalo diskuzi po celé Evropě ohledně toho, proč Bůh dopouští takové zlo. Zřejmě nejslavnější útok proti dosavadnímu myšlení, které za každou událostí vidělo záměr vyšší moci, provedl francouzský filozof Voltaire. Zkázu Lisabonu postavil proti přesvědčení německého filozofa Gottfrieda Wilhelma von Leibnize, že žijeme „v nejlepším ze všech světů“.
Boží trest, nazvali kněží zemětřesení, které srovnalo Lisabon se zemí |
„Je člověk narozen v hříchu a trestán zaň? Platí snad pánovi prostoru, času daň, /kterou on bez hněvu, bez citu vymáhá, jen aby naplnil určení neblahá?“ ptá se Voltaire ve své básni „Báseň o pohromě lisabonské v roce 1755 čili přezkoumání poučky: Všecko je dobré“. Zkáza Lisabonu utvrdila filozofa v názoru, že na světě je utrpení a člověk je mu vystaven, aniž by mohl poznat jeho příčiny. Voltaire odmítl, že by Bůh dopouštěl takové zlo, aby člověku udělil lekci. Svou ostrou kritikou církevního pohledu francouzský filozof položil základy ateismu.
Zrod seismologie
K lisabonské tragédii se vyjádřil ve třech pojednáních i slavný německý filozof Immanuel Kant. Stejně jako Voltaire i on odmítl teologické odůvodnění zkázy města jako projevu Božího hněvu. Namísto toho se pokoušel přijít s vědeckými vysvětleními, proč k zemětřesení došlo. Kant je proto někdy označován za otce moderní seismologie.
Obětí zemětřesení je přes 45 tisíc, s umírající nadějí doutná hněv |
Věda o zemětřeseních zvláště čerpala z dotazníků portugalského prvního ministra, markýze de Pombala, jenž se v Lisabonu ujal záchranných akcí. Markýz dotazníky poslal do všech farností a tázal se na průběh pohromy. Jeho práce byla jedinečná v tom smyslu, že dotazníky neobsahovaly zmínku o Bohu a byly zcela zaměřené na faktické věci o průběhu zemětřesení a tsunami.
Osvícenecký markýz položil základy nejenom seismologickým studiím, ale též masivním záchranářských akcím a modernímu městskému plánování, které bere v úvahu katastrofické scénáře. Události v Portugalsku tak ve svém důsledku vedly k rozvoji vědy a racionalismu.
Nicméně, ani nezvykle podrobná dokumentace nedokázala nahradit nedostatek moderních přístrojů, takže odborníci stále nevědí úplně přesně, co ke katastrofě vedlo. Domnívají se, že ji způsobilo setkání africké a evropské tektonické desky.
