Jednou z účastnic odvykacího tábora je i šestnáctiletá Yoo Chae-rin. Že má problém, si uvědomila ve čtyři hodiny ráno, když zjistila, že s telefonem v ruce strávila posledních třináct hodin v kuse a že za méně než tři hodiny má být ve škole. Přesto mobil nedokázala odložit až do rozbřesku. „Nedokázala jsem přestat,“ svěřila se americké CNN.
Aby se své závislosti zbavila, přihlásila se do vládního programu, který teenagerům pomáhá zbavit se závislosti na mobilních telefonech.
Naučte naše děti žít offline, žádají američtí rodiče speciální kouče |
V Jižní Koreji podle vlastní chytré telefony téměř každý -náctiletý. V roce 2018 je používalo 98 procent teenagerů a mnozí podobně jako Yoo vykazují znaky závislosti na nich.
Podle korejského ministerstva pro vědu a informační technologie bylo v minulém roce na telefonech závislých kolem třiceti procent mladých ve věku od 10 do 19 let.
Často kvůli své závislosti ztrácejí sebekontrolu, a to může mít vážné následky. Kvůli mobilům mají problémy se soustředěním ve škole a jejich závislost vyvolává konflikty mimo jiné i s jejich rodiči.
Právě pro takové děti jsou tyto tábory často poslední jediným řešením. Yoo se kvůli mobilu výrazně zhoršil prospěch na střední škole. Přiznala také, že měla pocit, jako by ztrácela kontakt s realitou. Zhoršily se i vztahy v její rodině. Podle jejího otce se spolu téměř přestali bavit. „Když jsem s ní mluvil o telefonu, pouze to vedlo k hádce,“ řekl smutně její otec.
Nakonec své dceři určil čas, který mohla s mobilem trávit, na dvě hodiny denně. Yoo to však stejně dokázala obejít. Mobil dala z ruky nakonec až při nástupu na dvanáctidenní mobilní detox v odvykacím táboře.
Vládní program začal již v roce 2007 kvůli závislosti dětí na internetu, problémy s nadměrným používáním telefonů začal řešit před čtyřmi lety. V letošním roce po celé Jižní Koreji proběhlo celkem 16 táborů, které navštívily přes čtyři stovky mladistvých.
22. března 2019 |
Místo telefonů sport nebo řemeslné práce
Korejské odvykací kempy jsou bezplatné, rodiče musí zaplatit v přepočtu zhruba dva tisíce korun za stravu. Chlapci a dívky jsou v oddělených táborech ve skupinách po zhruba 25 lidech. Místo hraní her na mobilech nebo surfování po internetu a sociálních sítích se věnují ručním pracím nebo sportovním aktivitám. Na táborech také probíhají terapeutické skupiny, kde se společně hovoří o závislosti na telefonech.
Šest příznaků závislosti na mobilním telefonu |
První dny jsou podle ředitelky jednoho z kempů pro teenagery velice těžké a děti často touží po návratu domů. Většinou se však jejich nálada změní už asi po třech dnech.
„Začnou si užívat zábavy venku s přáteli,“ dodala ředitelka. Objevil se však i případ, kdy jeden z účastníků vyhrožoval, že se zabije, pokud ho nepustí z tábora pryč.
Jižní Korea není jedinou zemí, kde se mladí lidé potýkají s závislostí na chytrých telefonech. Již v roce 2015 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) že 16 procent patnáctiletých dětí v členských zemích OECD tráví více než šest hodin denně online.
Mobily jako únik z reality
V Jižní Koreji tyto problémy umocňuje ještě jeden faktor, a to společenský tlak na dobré školní výsledky. Děti zde mají ve škole hodně úkolů a často mají velmi málo volného času. Pro mnohé se tak chytré telefony staly určitým únikem z reality.
Tak začal problém i další šestnáctileté dívky jménem Lee Woo-rin, která se rovněž zúčastnila odvykacího kempu. Chytrý telefon pro ni byl zpočátku relax od školních povinností.
„Když jsem na telefonu, dočasně zapomenu na stres,“ uvedla. V momentě, kdy ho odložila, se však všechny problémy vrátily a stal se z toho pro ni podle jejích slov bludný kruh.
Takový cyklus je podle psychiatrů jedním ze symptomů závislosti. Mladí lidé se naučí, že pomocí smartphonů se zbaví stresu, postupně se izolují od ostatních a mohou přestávají být schopni s lidmi komunikovat. Mohou z nich pak vyrůst lidé, kteří ztratí kontakt s rodinou i přáteli a budou žít v úplném osamění.
Cílem korejského vládního programu je proto také zabránit vzniku takových závislostí již v útlém věku.
VIDEO: Jako chodící zombie. Pozorovali jsme chodce, s mobily v ruce se chováme šíleně:
