"Po desetiletí někteří lidé argumentovali, že stabilita si vyžaduje autoritativní režimy a že reformy a otevřenost by tuto stabilitu ohrozily. Země jako Británie musela volit mezi svými zájmy a svými hodnotami. A já říkám, že to je špatná volba," zpytoval svědomí Západu britský premiér David Cameron.
Ze všech evropských metropolí, ve kterých se nyní politici při pohledu na zprávy z Libye ošívají, panují zřejmě největší rozpaky v Římě. Vztahy mezi Kaddáfím a italským premiérem Silviem Berlusconim jsou více než výjimečné.
Další sankce proti LibyiSchválila je Rada bezpečnosti OSN |
Nejdelší potrubí pod Středozemním mořem vede z Libye na Sicílii. Plynovod Greenstream je dlouhý 520 kilometrů a v roce 2004 ho slavnostně otevíral sám libyjský despota s italským předsedou vlády. Podle časopisu Time plynovod svým způsobem symbolizuje zvláštní vztah obou zemí.
Libye byla do roku 1943 italskou kolonií a Kaddáfí se k odkazu bojovníků za nezávislost s oblibou hlásí. Obě země mají dlouhou tradici vzájemných styků, ale za Berlusconiho vzájemné "kamarádšofty" dosáhly nevídaných rozměrů. A Tripolis v nich rozhodně netahá za kratší konec.
Už teče! Německý kancléř Gerhard Schröder otevírá ropný vrt firmy Wintershall v Libyi
Toporné úsměvy. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová u Muammara Kaddáfího v roce 2008
Muammar Kaddáfí (vpravo) si třese rukou s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym
Libyjská ropa pokrývá třetinovou potřebu Itálie a Kaddáfího režim vlastní podíly v mnoha italských firmách: 7,5% akcií banky Unicredit, 2% druhé největší italské průmyslové skupiny Finmeccanica, 2% ropné společnosti ENI a také 7% slavného fotbalového klubu Juventus Turín.
Poté, co se v roce 2008 Bersluconi rozhodl odškodnit bývalou kolonii investicemi ve výši 5 miliard dolarů, Kaddáfí se zavázal, že zastaví příliv afrických uprchlíků mířících k evropským břehům. Během summitu skupiny G8 v zemětřesením zničeném městě L´Aquila zasedl Kaddáfí se státníky světových mocností k jednomu stolu a Berlusconi mu prý dokonce políbil ruku.
"Pokud prohlašujete: 'Kaddáfí je můj nejlepší přítel,' riskujete, že až někdo převezme moc, odpoví vám: 'Když my jsme byli utiskováni, vy jste mu líbali ruce. Tak se jděte bodnout,'" říká odborník na Blízký východ a severní Afriku Kamir Mezran.
Smíření se Západem
Despota, kterého bývalý americký prezident Ronald Reagan nazval vzteklým psem, začal hledat cesty k usmíření se Západem na sklonku devadesátých let, kdy k mezinárodnímu soudu v Haagu vydal teroristy odpovědné za atentát na letadlo společnosti PanAm nad skotským Lockerbie v roce 1988.
Dřívější podněcovatel teroru odsoudil útoky na New York z 11. září 2001. O dva roky později Libye přiznala odpovědnost za Lockerbie, atentát na francouzské letadlo v roce 1989 v Nigeru i útok na západoberlínské diskotéce. Když se v roce 2004 zřekl zbraní hromadného ničení, Západ Kaddáfímu odpustil a zrušil dlouholeté sankce.
Při despotově rehabilitaci na mezinárodní scéně sehrál klíčovou úlohu bývalý britský premiér Tony Blair. Vzápětí po zrušení sankcí přiletěl do Tripolisu a Kaddáfího v jeho beduínském stanu přesvědčoval o nutnosti nových strategických spojenectví po 11. září. Příliv britských investic na sebe nenechal dlouho čekat.
Není se co divit. Libye je největším africkým exportérem ropy, každý rok ze saharských písků vytěží dvě procenta celosvětové produkce černého zlata - navíc velmi kvalitního. Krátce po obnovení vztahů podepsala britská těžařská společnost BP v Tripolisu smlouvu na průzkum dalších nalezišť ropy v hodnotě 900 milionů dolarů.
Londýn se o své investice bál natolik, že v září 2009 ze skotského vězení propustil atentátníka Midžrahího odpovědného za Lockerbie. Kaddáfí teroristovi, kterého údajně sžírala rakovina a měly mu zbývat jen měsíce života, vystrojil extravagantní party na přivítanou.
Zbraně pro KaddáfíhoZemě Evropské unie vyvezly v roce 2009 do Libye zbraně za 344 milionů eur. Oproti Moskvě, která se minulý rok dohodla na dodávkách zbraní Kaddáfímu za 1.5 miliard eur, je to relativně malá částka. Přesto jsou to s velkou pravděpodobností právě bomby evropské výroby, které Kaddáfí hází na své odpůrce. Největší unijní exportéři zbraní za rok 2009 (v milionech eur): Itálie 112 - letadla a helikoptéry zdroj:ČTK |
Pozůstalí obětí skřípali zuby a kritici labouristické vlády tvrdili, že propuštění vraha 270 lidí má připravit cestu k dalším kontraktům pro BP. Blair ale prováděl svoji politiku a rozhodl se zapomenout i na stovky mrtvých v Severním Irsku, které povraždila IRA vyzbrojená z libyjských peněz.
Hurá na krtky
V Libyi dnes najdete pobočky British Airways, bank HSBC a Barclays, ale i řetězce s oblečením Marks & Spencer. Britský vývoz do Libye za minulý rok dosáhl hodnoty 440 milionů eur, z čehož 46,7 milionů Tripolis utratil za zbraně. Londýn dodal vše, co si libyjský režim přál: odstřelovačské pušky, neprůstřelná vozidla, munici na rozhánění davu, slzný plyn.
"Co si ministerstvo zahraničí myslelo, že Kaddáfí s těmi odstřelovačskými puškami a slzným plynem bude dělat? Lovit krtky?" naráží list The Guardian na možnost, že tyran zoufale bojující o přežití vraždí s britskými zbraněmi bouřící se Libyjce.
Čisté svědomí nemá ani Německo, které v roce 2009 Tripolisu dodalo rušičky mobilního signálu, internetu a signálu GPS za 53 milionů eur. Bývalý kancléř Gerhard Schröder dorazil do Tripolisu v roce 2004 poté, co Libye souhlasila s odškodněním obětí atentátu na diskotéce La Belle v Západním Berlíně. Při útoku v roce 1986 zemřeli tři lidé.
Schröder během návštěvy stihl i slavnostní otevření ropného vrtu provozovaného firmou Wintershall. A když Kaddáfí rozbil během oficiální návštěvy Francie svůj stan v Paříži, komentoval prezident Sarkozy jeho protahující se pobyt slovy: "Pokud nepřivítáme toho, kdo se vydal na cestu odpovědnosti, co řekneme těm, kteří se vydali opačným směrem?"
Libye si nevšímej
Také Washington pečlivě pěstoval vztahy s Tripolisem, kam v roce 2008 dorazila šéfka diplomacie Condoleezza Riceová. "Stalo se tak po mnoha těžkostech a utrpení mnoha lidí, které nikdy nebude ani zapomenuto, ani utišeno," narážela při své návštěvě na americké oběti atentátu nad Lockerbie.
Muammar Kaddáfí (vpravo dole) na summitu G8 v italské L' Aquile v roce 2009
Ten samý rok texaská společnost Exxon Mobil podepsala smlouvu o průzkumu v libyjských pobřežních vodách. Komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová tvrdí, že Washington ji přesvědčoval, aby upustila od případného tlaku na Tripolis. "Řekli mi, že lidská práva v Libyi jsou v pořádku, tak ať si toho nevšímám," řekla Pillayová agentuře AP.
Právě to se ve světle současných nepokojů jeví jako největší tragédie. Západ měl při navazování hospodářských vztahů možnost Tripolis tlačit k demokratickým reformám a zlepšení lidských práv. V takových podmínkách by mohla vzniknout jakási opozice, která by usnadnila předání moci po Kaddáfího pádu.
