Ve Velké Británii není rok po volbách kámen na kameni. Vládní labouristé jsou na tom v průzkumech skoro tak špatně jako jejich konzervativní předchůdci a ministryni financí Rachel Reevesové v Dolní sněmovně dokonce ukápla slza. Nejoblíbenější stranou je již delší dobu Reform UK Nigela Farage a může se tak stát, že po příštích volbách bude Spojené království následovat další evropské země, kde tradiční politickou sílu nahradili nacionalističtí populisté.
Na poplach bijí i u zelených (Green Party of England and Wales). Strana, která loni zaznamenala epochální úspěch, když zvýšila počet svých poslanců o tři na čtyři (bez ironie, Reform UK může mít příště 300, ale teď má také tolik), se obává vychýlení země doprava a před srpnovými volbami nového lídra se to projevuje. Favoritem je dvaačtyřicetiletý Zack Polanski, podle něhož by se zelení měli vydat cestou „ekopopulismu“ a navázat spolupráci s levičáckými odpadlíky od labouristů včetně jejich bývalého lídra Jeremyho Corbyna. Polanski by byl člověk na svém místě. Dříve pracoval jako hypnoterapeut a tvrdil ženám, že silou mysli mohou zvětšit své poprsí. Neměl by mít tedy problém mrknutím oka nafouknout preference.
Britská vláda je po roce na ručník. Potupu dokonala ubrečená ministryně financí |
Corbyn není jediná politická zombie, jejíž jméno se nyní přetřásá. Ve Francii se dva roky před prezidentskými volbami mluví o návratu „lúzrů“. Jedenasedmdesátiletý expremiér Dominique de Villepin založil novou stranu Humanistická Francie, stejně starý exprezident François Hollande chce být „k službám“, někdejší prezidentská kandidátka a matka čtyř Hollandových dětí Ségolène Royalová zase chce být „užitečná“.
Působí to trochu jako ztráta zábran na srazu ročníku absolventů ENA po 45 letech. Takoví Expendables po francouzsku, nebo spíš veteráni ze sedmé roty. Emmanuel Macron by to měl celé zase trochu oživit a opět vyvolat volby do Národního shromáždění. Teď po roce už zase může.
Zahraniční glosář |
Představitelé španělských socialistů (PSOE) si musejí nechat zajít chuť na placený sex. Strana přijala nový etický kodex, který využívání těchto služeb zapovídá. Reaguje tak na korupční skandál kolem Santose Cerdána, nyní již bývalého stranického muže číslo tři. V kauze šlo totiž právě i o najímání sexuálních pracovnic. Pro Sáncheze jde o největší zkoušku za sedm let u moci. „Je to těžká doba pro všechny,“ uznal.
Vzhledem k tomu, co vše už ve funkci přežil, mají jeho slova váhu. Odstoupit však pochopitelně nehodlá. „Kapitán neopouští loď, když přijde bouře,“ pravil zatvrzele třiapadesátiletý nezmar. Otázka je, co vše jeho bárka ještě skrývá v podpalubí. „Jsme jedinou alternativou k této dekadenci,“ bouří šéf opozičních lidovců Alberto Núñez Feijóo. Alternativa k dekadenci (AkD) by byl skvělý název partaje.
Logo dánského předsednictví v Radě EU
Jestlipak víte, kdo je od 1. července předsednickým státem Evropské unie? Dánsko! Vůdčí roli v Radě EU převzalo po Polsku a vytyčilo si dvě priority, jimiž jsou Bezpečná Evropa a Konkurenceschopná a zelená Evropa. Že je to nuda? Jistě, od roku 2009, kdy začala platit Lisabonská smlouva již předsednictví dávno nemá takový význam. To jen nadutí Češi si před třemi lety stále mysleli, že nikdo neřeší nikoho jiného než je.
K přelomové události došlo v jihoamerickém Surinamu, pohříchu zřejmě nejpřehlíženějším státě světa, oproti kterému je je Lesotho mainstream. Šestisettisícová země, druhdy nizozemská kolonie, bude mít první prezidentku. Parlament jí zvolil jednasedmdesátiletou Jennifer Simonsovou, lídryni Národní demokratické strany, kterou zakládal bývalý diktátor Dési Bouterse. Ten zemřel v prosinci na útěku, jeho tělo neznámí muži pohodili před jeho rezidencí. O dalším dění v Paramaribu bude Zahraniční glosář zase informovat.
