Nebojte, není to katastrofická vize budoucnosti. Zjištění týmu kolem Sarah Inesonové z britského Meteorologického úřadu popisuje, co odpradávna ovlivňuje zimu, jen jsme o tom doteď nevěděli. Zatím není jisté, zda se výsledky potvrdí, protože vědci ještě nemají k dispozici dostatek měření. Ale popořádku.
Životadárné Slunce není zdaleka jen svítící a hřející koulí. Jeho aktivita stoupá a klesá v jedenáctiletých cyklech (poslední, poměrně výrazné minimum nastalo v prosinci 2007).
Neznamená to ale, že by Slunce při přípravě na minimum bylo zcela nečinné. V letech 2004-2007 k Zemi vysílalo čtyřikrát až šestkrát intenzivnější ultrafialové záření, než tehdejší modely předpokládaly.
Žádnou panikuNěkterá česká média uvedla, že podle měření ubývá ultrafialového záření ze Slunce, a proto bude tuhá zima. Odborný magazín Nature Geoscience, z něhož zpráva čerpá, hovoří zcela opačně. Intenzivnější UV záření z let 2004-2007 se v modelu klimatologů promítlo chladnější zimou v USA a severní půlce Evropy. Naopak oblast Středomoří a Kanady se jevila oproti průměru teplejší, než je průměr. Pokud se experiment časem potvrdí, není důvod k panice. Britové zkoumají, jak Slunce, Země a klima fungují už věky. Když na to přijdou, prostě budeme světu kolem nás zase o trochu lépe rozumět a snad i snáze předpovídat, jaká bude zima. |
Nám na planetě záření neublížilo, chrání nás ozonová vrstva. Všimly si ho ale přístroje na družici SORCE, které atmosféra neruší. Výsledky vědce poměrně překvapily a někteří se ptali, zda to spíše nebyla chyba.
Sarah Inesonová a její kolegové nicméně zkusili zadat naměřené hodnoty do poměrně komplexního klimatického modelu simulujícího oceány a atmosféru do výšky 85 kilometrů nad zemí.
Výsledek? "Simulované dění na povrchu planety připomíná negativní fázi severoatlantické oscilace (která také klima výrazně ovlivňuje, pozn. red.) za slunečního minima," tvrdí německá klimatoložka Katja Matthesová. Lidštějším jazykem dodává, že výsledky odpovídají studeným zimám v severní Evropě a Spojených státech a zároveň teplejším zimám v Kanadě a jižní Evropě v posledních třech letech.
Planetu jako takovou dění v severním Atlantiku - pokud model pracuje správně - moc nevzrušuje. Změny jsou jen lokální. Někde je tepleji, jinde chladněji, a světový průměr teplot to příliš nemění.
Idealizující model
Studii nicméně zatím nelze brát za potvrzenou. Podle Matthesové museli Britové ve svém modelu řadu faktorů zanedbat. Pracovali tak například jen s ultrafialovou složkou světla, ale neuvažovali působení ozonové vrstvy ani vliv viditelné části světelného spektra či vlnových délek blízkých infračervenému záření.
Studie se také podle ní nezabývala přesným stanovením, jak moc se změny ve sluneční aktivitě promítnou na povrchu Země. A dokázat přímou souvislost jedenáctiletého slunečního cyklu porovnáním s pouhými třemi zimami samozřejmě není možné, byť se v budoucnu může ukázat, že Britové jdou po správné stopě.
Agentura Reuters podotkla, že objev může pomoci ke přesnějším dlouhodobým předpovědím a přípravě na sněhové bouře. Množství ultrafialového záření ovšem nebude ovlivňovat každodenní předpověď počasí.
"Výsledky Inesonové a kolektivu jsou unikátní. Pokud se je podaří potvrdit v průběhu celého slunečního cyklu, pak podobný model, zahrnující kolísavost viditelné a infračervené složky světla, může pozoruhodně přispět ke klimatické předpovědi v řádu desítek let," uvedla německá klimatoložka Matthesová v Nature Geoscience.
