Zdravotníci a psychologové o únavě z pandemie hovoří už déle. Označuje podle nich pocity úzkosti, deprese, fyzického a psychického vyčerpání, frustrace, negativity, smutku a vyhoření, které zažívají někteří lidé vlivem neustálého stresu. Tomu je vystavují výzvy spojené s koronavirovou pandemií, jako je nejistá ekonomická budoucnost, izolace, nedostatek sociálních kontaktů a strach ze samotné nákazy.
WHO pracuje s širší definicí. Únavu z pandemie chápe jako „demotivaci následovat doporučené ochranné jednání“. Vzrůstající počet lidí, píše organizace v nově zveřejněném dokumentu, polevuje ve snahách o získání informací o rizicích covidu-19 a přestávají nákazu brát tak vážně jako dříve.
Porušujete protikoronavirová opatření, protože už vás pandemie unavuje?
„Přestože se únava měří různými způsoby a její úroveň se v jednotlivých zemích liší, odhaduje se, že v některých případech nyní dosahuje více než 60 procent,“ prohlásil Hans Kluge, regionální ředitel WHO pro Evropu. Podle něj to není velké překvapení vzhledem k „obrovským obětem“, které veřejnost musela přijmout při zvládání koronavirové krize a které „nás všechny vyčerpaly bez ohledu na to, kde žijeme nebo co děláme“.
Podle expertů lze únavu z pandemie spojit s nárůstem případů koronaviru v Evropě a jinde. Thomas Tsai, expert na zdravotní výzkum z Harvardovy univerzity, považuje za symptom únavy například rozhodnutí španělských a francouzských úřadů zmírnit koronavirová opatření následované nárůstem počtu případů.
Před rozšířením únavy z koronavirové nákazy mezi islandskou populací varovala i tamní ředitelka zdravotnictví Alma Möllerová při oznámení dalších opatření v boji proti koronaviru. Podle ní je to pochopitelný a normální pocit, lidé však musí zůstat ostražití a dodržovat hygienická doporučení, jako je mytí rukou.
Roušky fungují jako očkování, covid se díky nim neprojeví, míní experti |
WHO považuje odpor k plnění vládou přikázaných opatření za odůvodnitelný. Částečně vychází ze snahy občanů získat nad svým životem znovu kontrolu. Svou roli hraje také obava, že ekonomické potíže způsobené zastavením života kvůli pandemii převažují nad zdravotními riziky.
„I ty nejhorší okolnosti se stanou normálními, když jsou jim lidé vystaveni po delší dobu. Lidé si mohou zvyknout na pandemii a hrozbu, kterou představuje. A výsledkem je lhostejnost,“ vysvětluje WHO, proč lidé přestávají brát pandemii tak vážně.
Zpravodajský portál Gulf News slova WHO jen potvrzuje. Obyvatelé Dubaje mu například přiznali, že si už na život v přítomnosti covidu natolik zvykli, že už nejsou ochotni být neustále ve střehu. „Většina lidí je unavena, unavena ze strachu, z opatrnosti, z dodržování sociální vzdálenosti. A právě to nás přivedlo k vysokému nárůstu počtu případů,“ říká dubajský lékař Mohammad Jusaf.
Přes dva miliony mrtvých
Momentálně je na světě více než pětatřicet milionů nakažených. Milion lidí na nemoc covid-19 zemřelo. Podle odborníků univerzity ve Washingtonu by koronavirová pandemie mohla na konci roku stát život více než dva miliony lidí. Jen v USA by v prosinci každý den na nemoc mohlo zemřít 2 900 lidí.
Za den 4457 nakažených. Česko už je nejhorší v EU, vláda zpřísní opatření |
Podle Hatcher Robertsové z univerzity v Ottawě jsou tato hrozivá čísla přesná. „Dává to smysl, neboť bohužel striktně nedodržujeme opatření koordinovaně a systematicky. To znemožňuje naši schopnost na epidemii reagovat,“ tvrdí odbornice. Podle ní lze očekávat, že právě lidé zažívající únavu z pandemie pomohou zrychlovat šíření koronaviru.
Někteří experti poukazují také na regionální rozdíly v postoji k pandemii. „Země v asijsko-pacifickém regionu se v mnoha případech pokouší o izolační přístup, který udržuje nízký počet případů. Naproti tomu většina zemí v Evropě a Severní Americe zaznamenala oživení počtu případů, když uvolnily opatření,“ řekl portálu South China Morning Post Michael Baker, profesor novozélandské Univerzity Otago.
Vlády v Severní Americe a Evropě se nyní potýkají s otázkou, jak vzbudit v otupělé veřejnosti mizející ostražitost. WHO přichází s některými doporučeními, jako je zapojení občanské společnosti, nové formáty kulturních událostí či zlepšení komunikace s veřejností. Organizace varuje před drastickým přístupem „nedělej“, který zakazuje všechny typy chování a doporučuje spíše přístup „dělej to jinak“, který umožňuje nízkorizikové aktivity.
