Podobně jako Češi a Slováci mají Ukrajinci a Rusové také i společný „prastát“, kterým byla v našem případě Velká Morava a v případě jejich Kyjevská Rus.
S ruskou „pomocí“ na formování ukrajinského národa to bylo ještě daleko složitější, než ve vztahu Čechů a Slováků. Ale ostatně i my v Praze jsme se na Slováky dívali před sto lety přes ideje „čechoslovakismu“, což se zase tak moc od ruského pohledu na Ukrajinu jako na Malorusko nelišilo.
Pohled Luboše Palaty  |
Tou zásadní odlišností ale je, že hranice Ukrajiny a Ruska nejsou etnicky čisté jako v případě hranic Česka a Slovenska. Sovětská doba navíc etnicitu cíleně potlačovala a Sovětský svaz byl vlastně celý cíleně rusifikovaným státem a Ukrajina na tom nebyla o moc jinak než Bělorusko, kde sovětská diktatura běloruský národ téměř vymazala.
Putinova okupace Krymu a válka proti Kyjevu, kterou vede Moskva na východě Ukrajiny, je pro mnoho Ukrajinců tragickým zklamáním z Ruska a Rusů. Velká část z nich brala Rusy jako skutečně „bratrský národ“. Je to asi jako kdyby Slováci po nějakém převratu v Praze okupovali Slovácko a podporovali by tanky, raketomety a vysíláním diverzních skupin proslovenské separatisty na Ostravsku.
Přes okupaci Krymu, která má alespoň opticky masovou podporu většiny Rusů, se však vztah Ukrajinců k nim ještě zcela nezhroutil. Mnoho Ukrajinců nadále důsledně odděluje putinovský režim a Rusy. Mnoho svobodomyslných Rusů dnes podobně jako po Oranžové revoluci nachází v Kyjevu útočiště.
Květy soustrasti, které se objevily před ruskou ambasádou po tragédii v moskevském metru, jsou dalším důkazem toho, že Rusům i Rusku dávají Ukrajinci stále šanci. Je to ukázka toho, že v Kyjevě nevyhrál žádný protiruský nacionalismus, ale prostě jen ti slušnější nad těmi méně slušnými. Mnoho z Ukrajinců také věří, že až se Putinův režim zhroutí, tak nové demokratické Rusko vrátí Ukrajině i okupovaný Krym. Lze v to věřit a doufat spolu s nimi.
