Východní Ghúta byla před válkou zemědělská oblast na severovýchodě Damašku, která dodávala většinu ovoce a zeleniny na trhy syrské metropole. Vládní jednotky oblast obývanou zhruba 400 000 lidmi před pěti lety částečně izolovaly, v polovině minulého roku obklíčení dokončily.
V polovině letošního února masivním bombardováním zahájily přípravu na pozemní invazi. Ta podle posledních zpráv postupuje úspěšně, syrské jednotky vedené elitními Tygřími jednotkami získaly několik vesnic na východním okraji povstalecké enklávy. Pokud Ghúta padne, získá prezident Bašár Asad okolí Damašku (až na nepatrné území na jihu metropole ovládané Islámským státem) pod kontrolu, píše agentura AP.
Situace ve východní Ghútě k 1. březnu 2018:
Odborníci soudí, že bitva potrvá dlouho. Povstalci v Ghútě měli spoustu času, aby vybudovali rozsáhlou síť tunelů a podzemních krytů, které je chrání před nálety. Pravidelně z minometů ostřelují obytné čtvrti v Damašku a podle ruské diplomacie pálí na humanitární koridory vytvořené k evakuaci civilistů z Ghúty.
V útocích však i přes rezoluci Rady bezpečnosti OSN požadující 30denní příměří pokračuje i syrský režim. Od poloviny února, kdy Asadovo letectvo začalo s těžkým bombardováním, přišlo v Ghútě podle Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) o život více než 600 civilistů včetně 147 dětí.
Asadovy jednotky využívají toho, že každodenní pětihodinové příměří se nevztahuje na teroristické skupiny a zdůrazňují, že v Ghútě operuje i přibližně 600 bojovníků milice Haját Tahrír aš-Šám (HTS) napojené na al-Káidu. Ostatní povstalecké skupiny proto oznámily, že džihádisté dostali 15 dní na to, aby se svými rodinami z Ghúty odešli. Pokud tak neučiní, jsou prý na stole všechny možnosti, včetně použití síly.
21. února 2018 |
Z Asadova vězení do čela Armády islámu
Největší sílu ve východní Ghútě představuje milice Džaíš al-Islám (Armáda islámu). Vznikla v září 2013 spojením asi padesátky menších povstaleckých skupin a v jejím čele stanul Zahrán Allúš, který byl před válkou Asadovým režimem vězněn. Na svobodu se dostal měsíc po vypuknutí protivládních demonstrací v roce 2011.
Jeho sunnitská milice je podporována Saúdskou Arábií a hlásí se k ultrakonzervativní saláfistické verzi islámu, v Sýrii by chtěla zavést právo šaría. Na rozdíl od HTS se však účastnila mírových rozhovorů v Ženevě či Astaně a má politické plány na národní úrovni.
Libanonský deník L’Orient le Jour upozorňuje, že Armáda islámu není al-Káida, spíš ji lze srovnávat s Muslimským bratrstvem. „Pakliže přívlastek islamistický stačí k tomu, aby byla skupina označena za teroristickou, pak je teroristická i většina spojenců Damašku z Íránu, Iráku, Libanonu, Pákistánu a Afghánistánu,“ napsal libanonský deník.
Armáda islámu podle analytiků ze Stanfordovy univerzity v roce 2014 vytlačila z Ghúty bojovníky Islámského státu, který označila za „největšího nepřítele syrské revoluce“. Několikrát se také dostala do křížku s HTS. Její baštou je Duma, největší město východní Ghúty, během uplynulých let ale operovala i v dalších provinciích jako Homs či Idlíb.
Podle agentury AP má asi deset tisíc bojovníků a disponuje i tanky, transportéry a dělostřelectvem. V roce 2013 se dokonce pochlubila videem s dvěma ukořistěnými letouny L-39ZA Albatros, v boji je ale podle všeho nikdy nepoužila.
Zahrán Allúš je přinejmenším kontroverzní postavou a jeho muži opakovaně čelili obvinění z porušování lidských práv. Armáda islámu zřejmě stojí za zmizením právničky a nositelky Sacharovovy ceny Razan Zaitúnehové, která byla spolu s dalšími třemi lidmi unesena před pěti lety v Dumě. Jestli je stále naživu a kde se nachází, nikdo neví.
O dva roky později Allúš během usilovného bombardování Ghúty nařídil, aby zajatí Asadovi vojáci byli zavřeni do stovky klecí rozmístěných na trzích a dalších veřejných místech. Měli sloužit jako lidské štíty. Loni v dubnu bojovníci Armády islámu podle webu midleeasteye.net stříleli do demonstrantů protestujícím proti bojům mezi jednotlivými povstaleckými milicemi.
Allúš byl zabit při ruském náletu na Vánoce v roce 2015, v čele Armády islámu ho nahradil jeho bratr Mohammed Allúš. Sunnitská milice je odhodlaná bojovat až do konce. „O odchodu z Ghúty nebudeme vyjednávat,“ řekl AP jeden z jejích předáků.
Druhou nejsilnější opoziční silou v Ghútě je Fajlak ar-Rahman. Tato milice podporována Katarem a Tureckem čítá asi osm tisíc mužů a v jejím čele stojí bývalý důstojník Asadovy armády, který dezertoval v roce 2012. Fajlak ar-Rahman ovládá část damašského předměstí Džobar a nejvíce ostřelované vesnice východní Ghúty.
20. února 2018 |
